Většinový heterosexuál: Dnešní muži netouží jen po ženách, ale i po mužích. Přesto nejsou gayové
Možná by o nich bylo možné mluvit jako o „heteroflexibilních“, někteří by rovnou řekli, že jsou bisexuální, nic z toho ale úplně přesně nevystihuje trend, který se týká čím dál více mužů mladších generací. Ti si jsou sice svou heterosexualitou jisti, na druhou stranu ale nezřídka vyslyší touhu prožít něco navíc, tedy (sexuální) vztah s jiným mužem. Početně pak právě tito „většinově heterosexuální muži“ již převyšují dokonce i skupinu bisexuálů a gayů. A i když označení „většinový heterosexuál“ se někomu může zdát jako poměrně paradoxní a jiný jednoduše situaci shrne slovy, že je to snaha o to, jak být zajímavý, či o prostou fází mladického experimentování, opak je pravdou.
Většinově heterosexuální muži vědí, že nejsou gayové, ale přeci jen v nich troška touhy po gay dobrodružství je. Jak moc? Podle výzkumníků, kteří se tématem zabývají již posledních deset let, tvoří tyto gay tužby přibližně 5 – 10 % všech sexuálních a romantických pocitů. A nutně nemusí být naplněny v rovině praktické – někteří „většinově heterosexuální muži“ mohou o styku s jiným mužem jen snít, jiní se mu ale mohou skutečně oddat, obvykle ale spíše v rovině orálního sexu nebo společné masturbace. Jak totiž naznačují studie, pravděpodobnost skutečného sexuálního styku s mužem je v těchto případech minimální, avšak ne vyloučená.
Bez ohledu na to, že i dnešní společnost stále potřebuje lidi klasifikovat a škatulkovat, většinově heterosexuální muži skutečně nejsou bisexuální a ani se nejedná o gaye, kteří se snaží hranou inklinací k opačnému pohlaví získat jinak heterosexuálům vyhrazená privilegia. Stejně tak o většinově heterosexuálních mužích nelze říci, že by byli unaveni sexem se ženami, „většinový heterosexuál“, to je skutečně jedinečná sexuální identita, která do jisté míry doplňuje mužskou romantickou duši.
Většinovým heterosexuálem přitom může být prakticky každý. Může to být muž, který se cítí tradiční heterosexualitou příliš spoután a vnímá ji jako zbytečné břemeno. „Nenarodili jsme se nakonec všichni jako bisexuálové a nebyli kulturou dotlačeni k tomu vybrat si, jestli jsme hetero, nebo homo?“ ptá se tak např. jeden z mužů, který tradiční rozdělení sexualit odmítá a polemizuje nad tím, zda by mohl být gay, kdyby jej rodiče jinak vychovávali. Může to ale být také muž, který jednoduše kromě žen vnímá jako velmi atraktivní i jiné muže. Zpochybňuje to, že muži se zdá být jiný muž sexy, jeho vlastní (hetero)sexuální orientaci? A konečně to může být i muž, který si rovnou připouští, že jej za určitých okolností jiní muži skutečně sexuálně přitahují. Nutně s nimi nemusí spát, ale muži se mohou objevovat v jeho sexuálních fantaziích. A když nastane správná konstelace, nakonec na sex s jiným mužem může dojít.
Pod tíhou výše řečeného je pak více než zřejmé, že heterosexualita, homosexualita a bisexualita jsou již nedostačující koncepty. Zatímco generace dospívajících a mladých dívek a žen o své sexualitě převážně hovoří jako o fluidní, chlapci a mladí muži začínají chápat, že aby byli heterosexuály, nutně to neznamená, že jediným objektem jejich (sexuálního a romantického) zájmu musí být ženy. Nakonec by se dalo říci, že mnoho lidí během svého života minimálně jednou pocítilo určitou přitažlivost k osobě stejného pohlaví, zatímco ale v dřívější době se jednalo i již v rovině myšlenek o něco nepřijatelného, dnes je akceptace odlišností mnohem vyšší. A jak je patrné, lidé čím dál více usilují o opuštění neprostupné hranice heterosexuality, která je zbytečně omezuje a spoutává.
