Co se pilo za totáče? Pivo se drželo na první příčce, nechyběly ani zajímavé koktejly
Stačí si připomenout známou lidovou píseň: „Co jste hasiči, co jste dělali…“ I v ní se zpívá o tom, co všechno Čechoslováci rádi pili. Náš národ měl k alkoholu vždy kladný vztah, vždyť například v konzumaci piva na obyvatele patříme ve světě mezi jedničky.
Dnes na každém rohu najdeme nejrůznější speciální bary, z nichž mnohé se specializují pouze na jeden druh alkoholu, kdysi jich tolik nebylo. Výběr byl omezenější a různé luxusní prémiové podniky nebyly až tak dostupné. Oblíbené byly především hospody a pivnice.
Žádným překvapením není ani to, že právě pivo bylo i v dobách minulých nejoblíbenějším alkoholickým nápojem. Nesmíme zapomenout ani na chmelové brigády, které byly oblíbenou letní aktivitou mládeže. I tehdy bylo pivo velmi důležitým vývozním artiklem, který se od nás exportoval do mnoha zemí světa.
V Československu se pila hlavně desítka, zatímco do zahraničí se ve velkém vyvážela dvanáctka. Kolik tehdy pivo stálo? Těsně před revolucí to byly zhruba dvě koruny a padesát haléřů. V tu dobu se však průměrná mzda pohybovala okolo 3 170 Kčs.
V závěsu za pivem bylo víno. Nejvíce šly na dračku litrové lahve. Pila se Hradní svíce či Sklepmistr. Chtěl-li někdo ochutnat lepší víno, musel se vydat na jižní Moravu do sklípku nebo městských vináren. Dnes jsou rozsáhlé vinotéky součástí i každého většího obchodu a sehnat víno z jakékoliv části světa tak není žádný problém.
Chybět nemohla samozřejmě také kořalka. Jednoznačně nejoblíbenější byl tuzemák a vodka. A když vodka, tak pochopitelně často z Ruska. Tak rozsáhlý výběr tuzemského, ale i zahraničního alkoholu jako známe dnes, dříve nebyl, případně byl tak drahý, že si jej většina lidí nemohla dovolit.
Mnoho lidí mělo doma vlastní demižon s nějakým „omamným nápojem“. Výroba domácího alkoholu byla rozšířenější, ale mnoho nadšenců vyrábějících si své vlastní alkoholové nápoje najdeme i dnes.
Tvorba vlastních zajímavých koktejlů
Dnes známé a oblíbené míchané drinky dříve moc nefrčely, lidé si vytvářeli spíše vlastní koktejly. Mnohé z nich si dokonce vysloužily i politický podtext, jako třeba „utopený komunista“. Na dno sklenice se nalila griotka, která se opatrně po skle dolila vodkou. K této míchačce se vázala legenda, že čím víc se jí vypije, tím více bude „utopených komunistů“.
Hlavními ingrediencemi pro klasické české míchačky byly tři základní likéry - vaječňák, zelená a griotka. S těmi se pak míchal tvrdý alkohol, jako je vodka a rum a samozřejmě také pivo. Populární bylo třeba „magické oko“, což je panák zelené pozvolna spuštěný do sklenice piva. Klasikou bylo například i „vodníkovo sperma“ (zelená s mlékem). Na stolech často nechyběl ani tzv. „semafor“, který se míchal z vaječňáku, griotky a zelené. Někdo si může vzpomenout i na „mozek“ (griotka a vaječňák).
Nechyběla ani celá řada long drinků, z nichž většina se pije tradičně i dnes a některé hospody je mají dokonce i v menu, a to buď kvůli turistům, anebo proto, že je štamgasti mají v oblibě. Ukázkovým příkladem je „bavorák“, což je fernet s tonikem. Vzpomenete si jistě i na „beton“ – becherovka s tonikem. Úplnou klasikou je pak všem známá „houba“, což je červené víno s kolou.
