Čeští LGBT lidé se bojí vyoutovat, což brzdí změny,“ říká vědec, který provádí unikátní výzkum zdejších sexuálních minorit

LGBT komunita je i přes četné snahy o dosažení rovných práv v mnoha oblastech stále diskriminována, to asi překvapí málokoho. Zatímco však zejména západní země téma systematicky pokrývají vlastními reprezentativními výzkumy, jejichž výsledky mohou použít také jako argument pro další požadavky na zlepšení, situace v Česku je docela jiná. Tuzemské výzkumy mapovaly problematiku jen okrajově a nejčastěji se zaměřovaly na prosté měření diskriminace. Systematický výzkum, který by šel do větší hloubky, však prozatím chyběl. Proto se na počátku letošního roku vědec RNDr. Michal Pitoňák, Ph.D., rozhodl pod záštitou Národního ústavu pro duševní zdraví zúročit nabyté poznatky a zrealizovat hloubkový výzkum mapující kvalitu života a zdraví všech neheterosexuálních lidí v Česku.

Michale, můžete nejprve vysvětlit, v čem se mohou v oblasti zdraví a kvality života lišit zkušenosti lidí heterosexuálních a těch, jejichž sexuální orientace nebo genderová identita je odlišná?

Zatímco všichni lidé v životě samozřejmě čelí různým stresorům, právě sexuální menšiny jsou vystaveny mnoha dalším, které jsou spojeny s diskriminací a stigmatizací. Ty přitom na člověka působí jak celospolečensky, tak i kulturně a institucionálně. Typickým příkladem institucionálního vlivu je například aktuální diskuse o tom, zda sexuální menšiny jsou, nebo nejsou méně kvalifikované a způsobilé vstupovat do manželství. Celý problém pak spočívá v určitém statusu druhořadosti, který z těchto postojů plyne.

Od sedmi let hraje v Národním divadle, k tomu dabuje pro HBO a Netflix. Představujeme vám mladého a talentovaného herce Kristiána Kašpara (21)29. 7. 2020

Zahraniční praxe ukazuje, že právě umožnění vstupu do manželství lesbám a gayům velmi napomáhá nejen k jejich celospolečenskému přijetí, ale také efektivně snižuje zátěž, jíž např. čelí mnozí dospívající gay/les lidé. Ačkoliv přijetí stejnopohlavního manželství by akceptovala většina Čechů, politická reprezentace s ním nesouhlasí. Čím je dán tento rozpor?

To politické zastoupení dle mého názoru vůbec neodráží společnost, mezi politiky přežívají některé názory, které vůbec neodpovídají realitě. U nás je – a to dokazují i data, která jsem publikoval v rámci vědecko-popularizačního spolku Queer Geography – hlavní bariérou to, že velmi malé procento lidí má mezi LGBT lidmi nějaké přátele či alespoň známé, číselně se jedná o necelých 30 procent populace. Kdežto v zemích na západ, které už manželství přijaly, toto číslo přesahuje i 70 procent. Vyšší hodnoty než Česko vykazuje třeba i Slovinsko.

Jak je to možné? To v Česku žije méně LGBT lidí než v jiných zemích? (smích)

U nás je na vině především faktor nižšího vyoutování se. Mnohem méně osob v Česku žije otevřeně a svobodně z pohledu své sexuální či genderové identity. Ale to není správná cesta, protože právě to dalším změnám brání. Mnoho těch, kdo mají ve svém bezprostředním okolí LGBT lidi, nezřídka proto ani neví, že jsou jejich přátelé lesby, gayové…

Tím se prakticky kruhem vracíme k vašemu výzkumu, jehož cílem je mj. poukázat i na bariéry, na které LGBT lidé naráží, a proto se nezřídka bojí vyoutovat…

Přesně tak, různých anket, které mapovaly problémy povrchně a byly např. schopné říct, že LGBT lidé naráží na diskriminaci a třeba se bojí vyoutovat i v práci, bylo u nás v Česku mnoho.  Ale ty souvislosti jsou složité a obsáhnout je do stručné ankety není možné.

V čem přesně je tedy váš výzkum tak unikátní?

Prostřednictvím našeho dotazníku testujeme celou řadu hypotéz a ptáme se na podstatně více otázek, než bývá běžné. Vyplnění tak zabere přes půl hodiny. Chceme ale zjistit, v čem je problém, co se může zlepšit, jak můžeme pomoci, kde se problémy koncentrují třeba i dle věku nebo nějaké specifické oblasti. V této studii proto nezapomínáme ani na lidi, kteří žijí v domově seniorů nebo v dětském domově. Je to vlastně první dotazník svého druhu u nás a většina těch otázek byla vyvinuta v češtině poprvé. Rád bych také zdůraznil, že na dotazníku se podílel tým LGBT lidí, tedy to rozhodně není klasické „o nás bez nás“.

Vymyté zelené mozky aneb Zachrání ekologická móda svět?3. 8. 2020

Různé souhrnné výzkumy týkající se LGBT realizuje i Evropská unie. Z nich plyne, že v poslední době se i mnohé jinak tolerantní společnosti začínají radikalizovat a dochází také k nárůstu homofobie. Čemu tento stav přikládáte?

Osobně si myslím, že to je příznak dopadů mnoha globálních nejistot – ať už je to dostupnost bydlení, zaopatření, existenciální nejistota, ale i klimatická krize a klidně i ta nedůvěra v politickou reprezentaci – lidé jsou jednoduše frustrovaní. A ta frustrace roste směrem na východ, východní režimy, třeba Rusko, reagují na mnohé nejistoty i tím, že jsou homonegativní. Vše, co je LGBT, dle jejich výkladu pochází ze zkaženého západu. A vláda vše prezentuje tak, že bude lidi před touto hrozbou chránit, aby odlákala pozornost od problémů, které jinak řešit neumí. Vlastně tím vytváří neviditelného nepřítele a veškerou nenávist směřuje směrem ke zvolené – LGBT – skupině.

Pravdou ale je, že „neviditelný nepřítel LGBT“ se již „zalíbil“ třeba i v Polsku či Maďarsku. A Slovensko na tom není o mnoho lépe. Jaké jsou tedy vyhlídky České republiky na pověstné lepší zítřky z perspektivy země, která je považována za součást V4?

Já jsem optimista, protože i když patříme do V4, tak ta kulturní hranice společenských postojů vůči LGBT lidem je v případě naší země vedena přes Německo a Rakousko. Konkrétně názory většinové české společnosti na stejnopohlavní manželství to dokazují a vidět je to pěkně i na interaktivní mapě, kterou jsme na Queer Geography zveřejnili. Proto věřím, že časem na něj i u nás dojde.

Zdroj: MP