"Pro lidi, kteří se v Česku ocitnou mimo systém, není mnoho cest zpět," říká zakladatelka dílny, jež pomáhá ženám v tíživé situaci

V malé dílničce v centru Prahy vznikají módní kousky, které spoluvytvářejí ženy ohrožené sociálním vyloučením, násilím, bezdomovectvím, chudobou a dalšími negativními jevy. Cílem projektu Metráž je těmto ženám pomoci. My jsme si o projektu povídali s jednou ze zakladatelek – divadelní režisérkou a dramaterapeutkou Kateřinou Jungovou.

Autor: Jan Witek / Zdroj: Metráž Design / 24. 1. 2020

Metráž funguje od roku 2015 a její založení mají na svědomí designérka Lucie Kutálková a divadelní režisérka a dramaterapeutka Kateřina Jungová. Na kolekcích spolupracují s českými značkami a designéry a společně vytváří kvalitní módní designové produkty, které jsou z velké většiny vyráběny ručně a největší oblibu si získávají především u žen od 30 let až do důchodového věku.

27. 2. 2020Většinový heterosexuál: Dnešní muži netouží jen po ženách, ale i po mužích. Přesto nejsou gayové

Metráži se zaměřují na české suroviny, které jsou ekologicky šetrné, jelikož jednou z klíčových hodnot projektu je udržitelná móda a nejlépe nulový odpad. Ženy se v Metráži schází třikrát týdně a kromě socializace se toho mohou hodně naučit a přivydělat si. Všechny ženy totiž za práci obdrží určitý paušál a další peníze získávají z prodaných kousků.

Ženy se zde věnují hlavně ručním pracím, vyšívají různé aplikace apod. Občas si někdo objedná i vánoční přání, a proto není výjimkou ani kreslení a psaní. Mezi jejich činnost patří i výroba šperků z drahých kovů.

Vaší dílnou prošla spousta různých žen se zajímavými osudy. Můžeme si je trochu přiblížit?

Je to opravdu hodně různorodé. Většinou jsou to ženy starší a některé z nich byly v dětství v náhradní rodinné péči nebo v ústavu. Kvůli tomu u těchto žen vznikl určitý sociální handicap již během dětství nebo raném mládí. Často mají jen základní vzdělání. Některé žijí na ubytovně, jiné v bytě, což je například paní ze seniorské skupiny, která spíše potřebuje společnost a pocit, že na světě stále k něčemu je. Máme tady i paní, která stanuje někde venku, a my se ji snažíme přesvědčit, že to není úplně nejlepší. Mnoho z žen má i děti, o které kvůli své situaci většinou nepečují.

To znamená, že mladé slečny se k vám moc nehrnou?

Občas tady nějakou mladší holčinu taky máme.

Myslel jsem si, že z pohledu módy to budou právě mladé slečny, které budou mít o podobnou kreativní práci zájem…

Já jsem to tak také původně zamýšlela. Nicméně tito mladí lidé jsou často ještě nevybouření a mnohdy jsou v jejich životech zapleteny třeba i nějaké návykové látky, což se s prací a dodržováním určitého režimu špatně kloubí.

Jak vás napadlo, že se budete věnovat zrovna tomuto projektu?

Ono to dost vycházelo z toho, co jsem dělala dříve. Věnovala jsem se dramaterapii a poté jsem absolvovala i výcvik tanečně-pohybové terapie. To vše navazovalo na mé studium na DAMU. Vytvořila jsem několik představení, která měla sociální přesah. Poté mi během psaní diplomky má oponentka řekla, že jsem na jakési hranici a můžu se věnovat jak umění, tak terapii.

Jak se k tomu všemu připletla móda?

Původně jsem chtěla studovat oděvní průmyslovku, ale tam jsem se v devadesátých letech nedostala. Hodně jsem šila a o módu se zajímám celý život. Právě Lucka Kutáková, která se mnou Metráž založila, je moje kamarádka a já jsem její dlouholetá zákaznice. Proto jsme se rozhodly společně rozjet tento projekt, který má pomáhat ženám, které jsou v nouzi. Všechno spolu souvisí.

Přicházejí k vám ženy v tíživé sociální situaci. Jak mají možnost se o vás dozvědět?

Ze začátku jsme působily pod spřátelenou organizací Jako doma (nezisková organizace, která se věnuje ženskému bezdomovectví, pozn. red.) Oslovili mě, abych s jejich klientkami vytvořila představení. Jeho původní téma bylo domácí násilí, ale nakonec jsme to udělaly trochu širší – o nejbližších lidských vztazích. Díky spolupráci s Jako doma začala spousta žen chodit i k nám do Metráže. Dílna totiž ze začátku byla přímo v prostorách Jako doma. Dodnes jsou obě naše organizace propojené.

To znamená, že se za vámi ženy musí zastavit samy? Nebo je občas hledáte i tzv. „v terénu“?

I my si je občas vyhledáváme, objedeme nějaké organizace jako azylové domy, nízkoprahová centra, domy pro seniory apod. Často se stává, že naše ženy někoho dalšího přivedou. Nicméně vždy v tom musí být i jejich iniciativa. V současné době však máme plný stav, ale skupina se vždy po nějakém čase obměňuje.

Skupinu obměňujete cíleně?

Nemáme to nějak dané, nejsme klasický tréninkový program, kdy člověka přijmete na určitou dobu a pak chcete, aby odešel. Určitá obměna probíhá, ale je spíše přirozená. Ženy zde mohou zůstat jak dlouho chtějí a potřebují.

To se zdá být obrovskou výhodou...

To asi ano, ale zároveň jsem přemýšlela, zda to není i nevýhoda. Zda je náš projekt nezačne po nějaké době brzdit. Vzhledem k tomu, že však neexistují žádné následné programy, není důvod to nějak měnit. U nás se tedy naučí různým řemeslným dovednostem, dodržování pracovního řádu a disciplíně, komunikaci v kolektivu, ale musely bychom mít kam ty ženy poslat, což nemáme. Zároveň jsou to ženy, které často opravdu dlouho nepracovaly v běžném zaměstnání. Některé jsou starší a já pozoruji, že s věkem člověku opravdu ubývá energie. Myslím, že mnohé z nich by tempo současného volného pracovního trhu neustály.

V takových případech by měla přijít pomocná ruka státu, nemyslíte?

Nejsem sociální pracovník a neznám všechny možnosti, ale z toho laického hlediska již nějakou dobu sleduji, že pro lidi, kteří se nějakým způsobem dostanou mimo standard, nedokážou chodit do práce a obstarat si tolik peněz, aby měli na bydlení a živobytí, často neexistují efektivní nástroje, jak je vtáhnout zpět. Nicméně je to opravdu těžké, zvlášť když je člověk mimo střed společnosti už nějakou dobu a má navíc dluhy.

Proč myslíte, že je to tak těžké?

U mnoha těchto lidí se jedná o určité zanedbání, které proběhlo již strašně dávno. Potkala jsem třeba mladou ženu, která jako dítě žila v dětském domově, v 16 letech dokončila základní školu, a protože ji učení moc nebavilo, tak ji k dalšímu vzdělání v ústavu nesměřovali, nechali ji tam poflakovat se. Teď si představte člověka se základním vzděláním, který vůbec nemá pojem o životě a nechápe, jak funguje společnost. Takový člověk se hrozně špatně někde uchytí. Pak se to s ním veze většinou celý život.

17. 2. 2020Ať se heterosexuálové učí o vztazích od leseb a gayů, říkají vědci. V čem páry stejného pohlaví vynikají?

Takových žen bude po celé republice určitě spousta, nezamýšleli jste vytvořit podobný projket jako Metráž i v jiných městech?

Občas vyrazíme na prodejní trhy i mimo Prahu a někdo se zeptá, zda otevřeme pobočku i u nich, ale my máme co dělat, abychom to utáhly tady v Praze. Snažíme se fungovat bez dotací, které jsou administrativně náročné a dost by nás limitovaly, a proto se musíme věnovat dostatečně prodeji našich produktů. Nicméně jsme závislé i na individuálním fundraisingu. Dary lidí tvoří nezanedbatelnou část našich příjmů.

Metráž Design můžete podpořit zde.

Kde lze vaše módní kousky zakoupit?

Provozujeme e-shop, ale zákaznice mohou zavítat i přímo k nám do dílny, která se nachází na ulici Soukenická 30 v Praze. Pravidelně se účastníme marketů a veletrhů, které jsou zaměřeny na módu a design. Účastnily jsme se třeba loňského Designbloku. Do budoucna bychom se chtěly zaměřit i na věci na zakázku, takže se nebráníme i nějakému stabilnímu partnerství.

Můžeme prozradit, co se v nejbližší době ve vaší dílně chystá?

Uvažujeme teď nad kolekcí Metráž Home, která by se více věnovala interiérovému designu. V rámci této kolekce bychom byly více provázány s architekty a interiérovými designéry. Téma domova má v našem pojetí i hlubší význam a samozřejmě souvisí se ženami, které u nás pracují a které to s vlastním domovem měly nebo mají nahnuté.

Více informací o Metráž Design najdete zde: https://metrazdesign.cz/