„Češi neumí plánovat výdaje, překvapí je, že mít dítě se finančně blíží hypotéce,“ říká manažer finančně-poradenské firmy

Honza Peša je dnes úspěšný manažer finančně-poradenské společnosti Partners. V začátcích svého podnikání si ale nevěřil, neuměl vést lidi. Nové prostředí ho ale inspirovalo, změnil své myšlení a začal žít život podle svých představ. Nejraději se zaměřuje na tzv. People Business – hledání a podporu nových manažerů v týmu.

Autor: Redakce / Zdroj: Partners / Advertorial / 23. 11. 2019

Honzo, jak jste se dostal k podnikání v Partners?

Přibližně v roce 2007 jsem se stal klientem Partners. Byl jsem moc spokojený a se svým poradcem, dnes už ředitelem Tomášem Rašovským, jsem si rozuměl. Bavili jsme se o práci a podnikání. Na konci roku 2008 jsem od něj dostal nabídku na spolupráci. Prostředí mě strhlo hned na začátku – líbilo se mi, jací lidé tu pracují, co umí a jak vystupují – toho všeho jsem si přál dosáhnout také.

Měl jste již nějaké předchozí znalosti v oboru financí?

Tehdy mi nešlo o obor, ale spíše o podnikání samotné. V oboru jsem měl mezery, ale to nevadilo, protože Partners jsou na to připraveni a mají kvalitní systém vzdělání. Důležité pro mě byly moje cíle, kterých jsem chtěl dosáhnout. Přál jsem si naučit se podnikat a hlavně dělat tzv. People Business, tedy podnikat s lidmi a tvořit nové manažerské osobnosti. To, že je to ve financích, vnímám jako sekundární. Prostě mě baví úspěch mých parťáků.

28. 6. 2019GALERIE: Podívejte se na nejkrásnější zákoutí světa hledáčkem fotografů - cestovatelů

Jaké byly vaše podnikatelské počátky?

Mým hlavním problémem bylo, že jsem myslel jako zaměstnanec – tedy jako většina z nás. Neuměl jsem říkat ne, byl jsem někdy až příliš hodný, neuvědomoval jsem si, že toho lidi zneužívají.

Co vám pomohlo dostat se dál?

Naučil jsem se přistupovat k ostatním podle určitých pravidel. Například je důležité být neústupný. Každý – i na pracovišti – zkouší, kde jsou hranice. Jakmile ale člověk ustoupí, je to cesta do záhuby. Pamatuji si, že i ve škole mě nakonec nejvíc naučila právě velmi přísná němčinářka.  Proto se držím hesla: „mohl bych povolit, ale to ti nic nedá, nic tě to nenaučí“.

Je něco, co byste tedy dnes doporučil svému mladšímu já?

Nemyslet zaměstnanecky, ale podnikatelsky. A nesnažit se zastat všechno, ale dávat spíš příležitost druhým.

Dnes si už tvoříte svůj tým. Podle čeho si do něj vybíráte lidi?

Intuitivně. Moje intuice mi napoví, jestli to bude dobré, či naopak. Stačí naslouchat sám sobě. Dotyčný by měl zapůsobit a ukázat, že chce víc než jen teplé místečko. Jsem rád, když cítím, že člověk chce ve svém životě něco změnit, že se umí pro tuto změnu rozhodnout a má vyšší než průměrné cíle a věří si. S tím se dá dobře pracovat.

Zatím jsme mluvili jen o vaší manažerské práci, jaká je ta pro klienty. Co jim přinášíte?

Jistotu budoucnosti. To, že když budou disciplinovaní, nepřekvapí je nenadálá životní situace -  na své potřeby budou mít vždy dostatek peněz a ve stáří nebudou mít důchod, ale rentu.

22. 11. 2019Restaurace, v níž je menu plně podřízeno sezónnosti, nadchne nejen jídlem, ale i hrdě se procházejícími pávy

Máte pocit, že Češi financím nerozumí?

Neřekl bych, že Češi penězům nerozumí, ale neumí dlouhodobě plánovat. Pak je třeba překvapí, jak finančně náročné je mít dítě. Že náklady na jeho výchovu a zabezpečení do 18 let se blíží téměř ke třem milionům, že na to někde budou muset vzít a že je to vlastně taková druhá hypotéka.

Jaké jsou vaše současné pracovní sny?

Chci vychovat minimálně 10 úspěšných majitelů. Aktuálně jsou na cestě dva, a to mi připadá málo. A podnikatelské sny – přepočteno na peníze, rád bych měl firmu tak dobře rozjetou, aby dosáhla měsíčního výdělku 5 milionů. Díky tomu bych získal také pro pomoc druhým, pro kterou jsou peníze základem. Bavilo by mě zapojit do práce třeba handicapované. Někteří lidé chtějí něco dělat, ale zdraví jim to bohužel neumožňuje. Ale když je podpoříte, svěřenou práci zvládnou jinak a třeba nakonec i lépe.