Železná opona stále stojí: Češi i Slováci v právech homosexuálů zaostávají za Západem, tolerance ve společnosti rapidně klesá
Nenávist roste, tolerance upadá
Před několika dny se v Praze konala mezinárodní konference, která se zaměřila na situaci LGBT komunity napříč Evropou a střední Asií. Jak během ní zaznělo z úst Katrin Hugendubel, která je jednou z čelných představitelek nadnárodní organizace ILGA-Europe, v Evropě narůstá nenávist vůči sexuálním menšinám a zároveň tam, kde se situace vyloženě nezhoršuje, také nedochází k jejímu zlepšení. Důkazem prvního tvrzení může být např. dění v Polsku a Maďarsku a ačkoliv by se chtělo říci, že v Česku alespoň zůstává vše „při starém“ opak je pravdou.
Podle amerického think tanku The Pew Research Centre se totiž právě Česká republika společně se se Slovenskem v toleranci vůči homosexuálům za posledních dvanáct let rapidně propadla. Zatímco ještě v roce 2007 celých 83 procent Čechů s tím, že homosexualita by měla být ve společnosti akceptována, zcela souhlasilo, letos toto číslo kleslo na 59 procent. Podobný stav byl zaznamenán také na Slovensku. Tam sice bylo v roce 2007 myšlence akceptace homosexuality nakloněno jen 66 procent obyvatel, v roce 2019 se však jedná pouze o 44 procent populace. Ačkoliv by se tedy mohlo zdát, jak zle jsou na tom v Polsku, tam je minimálně v názorech na přijetí homosexuality stav téměř neměnný, resp. jen 45 procent Poláků se s myšlenkou akceptace ztotožnilo v roce 2007, o 12 let později to bylo o dvě procenta více. The Pew Research Centre tak upozorňuje právě především na rapidní propad zaznamenaný v Česku a na Slovensku.
(Nejen) víra, jako nástroj útlaku
Zatímco jasnou dělicí čárou pro odlišnost názorů je geografická poloha země, kdy existuje především propastný rozdíl v přijetí homosexuality mezi západní Evropou a postsovětskými zeměmi, stěžejním demografickým kritériem je religiozita daného národa. V zemích, kde lidé ve vyšší míře tvrdí, že náboženství hraje v jejich životě důležitou roli, panuje zároveň nižší pravděpodobnost společenského přijetí homosexuality (a to se týká i jednotlivých států USA).
Roli v přijetí odlišné sexuální orientace sehrává ale i věk, kdy samozřejmě mnohem otevřenější jsou myšlence přijetí jinakosti mladší lidé ve věku 18- 34 let. Naopak nejméně tolerantní jsou všichni, kdo překročili šedesátku. Situaci však ovlivňuje i politické smýšlení. Jak v České republice, tak i Polsku, Velké Británii, Švédsku, Španělku, Německu i Francii ti, kdo podporují pravicově-populistické strany, jsou výrazně méně nakloněni myšlence společenského přijetí homosexuality než ti, kdo volí strany na opačném konci politického spektra.
„Železná opona stále stojí“
Ačkoliv by samozřejmě bylo možné výše uvedená data rozporovat s ohledem na užitou metodiku a statistickou interpretaci (ostatně i data shromaždovaná na související témata v Česku výrazně číselně variují), rozhodně nelze říci, že by se Česká republika měla čím chlubit. Ačkoliv totiž umožňuje registrované partnerství, dále se legislativa neposunula, naopak narůstají tendence legislativně sňatkům leseb a gayů zabránit. Nemluvě o tom, jak raketově narůstá odpor vůči genderovým otázkám.
Jak poměrně příznačně právě na uplynulé mezinárodní konferenci poznamenala Adéla Horáková z platformy Jsme fér, i 30 let po skončení komunismu země bývalého východního bloku v oblasti rovného zacházení s LGBT lidmi stále zaostávají za svými západoevropskými protějšky. „Železná opona stále stojí,“ prohlásila přímo ve své řeči. A jak se zdá, jen tak nespadne…
