Svobodní a bezdětní čelí větší diskriminaci než lesby a gayové. Proč je problém být single?
Singlismus: svobodní vs. ženatí/vdané
V populaci roste množství lidí, kteří žijí sami – bez ohledu na to, jaké k tomu mají důvody, trend tzv. „single“ života je stále populární. Ovšem ruku v ruce s jistou mírou bezstarostnosti, kterou s sebou život bez partnera/ky a dětí nese, jdou také problémy. Sociální vědkyně Bella DePaulo pak pro specifický přístup k single lidem začala užívat termín „singlismus“. Ten definuje jako stereotypizaci, stigmatizaci a diskriminaci lidí, kteří jsou svobodní.
„Svobodní lidé bez dětí jsou spojováni se stereotypem, že kvůli tomu, že nemají manžela a děti, zároveň nemají vlastní život,“ konstatuje DePaulo. „Dlouhá léta jsme svědky tzv. singlismu, stigmatizace svobodných dospělých. Přestože je singlismus nenásilnou, měkčí formou bigotnosti, než jaké čelí jiné stigmatizované skupiny jako Afroameričané, lesby či gayové, dopad singlismu je dalekosáhlý,“ tvrdí dePaulo a dodává, že hlavním problémem je, že na rozdíl od rasismu, sexismu či homofobie není singlismus stále brán vážně a považován za legitimní.
Co dělat, když nemáte děti?
Poprvé nahlas o tom, že „svobodní lidé nemají život“ promluvil v roce 2008 někdejší guvernér za stát Pensylvánie, který o čerstvě jmenované vedoucí vnitřní bezpečnosti veřejně prohlásil, že je skvělé, že je bezdětná a svobodná, protože tak může své práci věnovat i 20 hodin denně. A to prý je perfektní…Bohužel se však tato představa ve společnosti docela zabydlela, svobodní a bezdětní lidé tedy na pracovišti nezřídka čelí mnoha diskriminačním praktikám – jejich ženatí kolegové a vdané kolegyně totiž nemohou plnit nenadálé úkoly, zůstávat v práci přes čas či o svátcích…
„Mnoho lidí skutečně věří, že to, co manželé a rodiče musí ve svém životě dělat, je mnohem důležitější než cokoliv v životě lidí svobodných a bezdětných,“ tvrdí DePaulo. A dle ní tak nezřídka šéfové mají pocit, že je spravedlivé žádat svobodné a bezdětné o setrvání v práci přes čas, o víkendech, ale také o zapojení se do úkolů či pracovních cest, o které nikdo nestojí.
Pro a proti
Zatímco na jednu stranu může být status „single“ poměrně přínosný – zejména v případě žen, které touží po kariéře (která se samozřejmě s rodičovstvím nevylučuje, ovšem v praktické rovině jsou ženy právě kvůli péči o rodinu nezřídka upozaďovány např. na managerských pozicích) – na stranu druhou se k němu pojí i mnohá negativa. Především v rovině finanční mají single lidé situaci mnohem komplikovanější (přeci jen i legislativně jsou podporovány především rodiny), navíc jim nezřídka schází podpora psychická (která obvykle přichází právě ze strany rodiny).
Je však třeba dodat, že co do vnímaného štěstí a sociálních vazeb na tom single lidé nejsou o nic hůř než ti, kdo jsou sezdaní a vychovávají děti. V základu pak – bez ohledu na možná znevýhodnění – platí, že je rozhodně lepší být single než v neuspokojivém vztahu. Podle DePaulo je pak třeba, aby se single lidé nenechali okolím „semlít“, ale také je nutné, aby se jim dostávalo stejného přijetí jako těm, kdo žijí ve vztahu.
