Gay gen neexistuje, prokázala historicky nejrozsáhlejší studie. Může „vznik“ homosexuality ovlivnit společnost?

Kde se vzala, tu se vzala…

Původ homosexuality vědce zajímá dlouhodobě. Pomineme-li bizarní výzkumy a názory, že homosexualita se šíří např. prostřednictvím análního styku, hojně diskutovanou byla také možná existence tzv. gay genu, tedy genu, který by homosexualitu u člověka podmiňoval. Stávající výzkum realizovaný v Británii mezi téměř půl milionem lidí však tuto tezi smetl ze stolu. Po podrobné analýze DNA a také sexuálních zkušeností všech zapojených účastníků je zřejmé, že existuje nespočet genetických variací, které se objevují v souvislosti s přitažlivostí ke stejnému pohlaví, žádná z nich přitom není nijak dominantní a určující. Vědci však zároveň uvádí, že homosexualita do jisté míry může souviset také se sociálními a environmentálními faktory.

Gay gen?

Představa o tom, že by mohl existovat singulární gay gen, se poprvé objevila již v roce 1993, a to po experimentu, který však následně nebyl replikován (a výsledek je tedy samozřejmě zpochybnitelný). Podobně neprůkazné byly také výsledky dřívějšího výzkumu zaměřujícího se na gay gen, mezi zachycenými genetickými variantami se totiž neprokázaly žádné jasné vzorce, který by smysluplně mohly ovlivňovat sexuální chování jedince.

Více v Galerii

„Prozkoumali jsme celý lidský genom a našli jsme pár – konkrétně pět – míst, která jsou spojena s tím, zda se daná osoba hlásí k sexuální přitažlivosti ke stejnému pohlaví,“ uvedla Andrea Ganna, jedna vědkyň zapojená do výzkumu realizovaného pod hlavičkou finského ústavu molekulární medicíny. Ovšem dle tiskové zprávy právě tato „místa“ mají velmi malý vliv a prakticky vysvětlují ještě méně než 1 % všech případů stejnopohlavního sexuálního chování. Nyní je však již zcela zřejmé, že jen a pouze genetika nemůže být prediktorem něčí sexuální orientace/identity

Homosexualita jako „trend“?

Již v souvilosti s tím, že výzkumníci do jisté míry naznačili, že o homosexualitě nelze přemýšlet jako o podmíněné jedním genem a zároveň na ni lze nahlížet také jako na ovlivnitelnou okolními vlivy, objevily se také hlasy, aby studie vůbec nebyla publikována. Přesto však např. lidsko-právní organizace GLAAD uvedla, že výsledky jsou pro LGBT komunitu přínosné, jelikož ukazují, že není možné nijak konkrétně určit vlivy, které homosexualitu ovlivňují.

Kromě toho, že gay gen neexistuje, pak výzkumníci shrnuli další výrazné trendy, které se v zapojeném vzorku objevily – mj. např. i to, že zejména v případě mladších účastníků byla vyšší pravděpodobnost než mezi starší populací, že se přihlásí ke stejnopohlavním sexuálním zkušenostem. To pak s největší pravděpodobností souvisí také vyšší společenskou přijatelností homosexuality jako takové. Benjamin Neale, hlavní výzkumný pracovník, pak celý výzkum shrnul slov, že mu studie ukázala. „že rozmanitosti je přirozenou součástní našich zkušeností a je to přirozenáý součást toho, co lze pozorovat v genetice.“