Dan Krejčík se ve světové premiéře Dánské dívky stane ženou. „Nikdo by se neměl bát ukázat své pravé já,“ tvrdí

(ROZHOVOR) Ačkoliv transsexualita ani dnes nepatří mezi témata ryze mainstreamová, minimálně filmoví fandové zaregistrovali oscarový snímek Dánská dívka v hl. roli s Eddiem Redmaynem. Nyní Dánská dívka ve světové premiéře míří na česká divadelní prkna a role Einara Wegenera/Lili Elbe se ujme Dan Krejčík. Jak se mu pronikalo do mysli trans-člověka? Jak balancuje na hraně mužství a ženství? A proč si tato chystaná adaptace zaslouží pozornost každého z nás?

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: Dan Krejčík, SpoluHra / 15. 7. 2019

Einar Wegener se narodil koncem roku 1882. V roce 1930 pod dohledem sexuologa Magnuse Hirschfelda „přišla na svět“ Lili Elbe. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se ovšem nejednalo o jednu a tutéž osobu. Právě dánský malíř Einar Wegener byl totiž jedním z vůbec prvních lidí na světě, který se rozhodl podstoupit změnu pohlaví. Ačkoliv jeho příběh – který ostatně úspěšně převedl na plátna kin režisér Tom Hooper v hl. roli s Eddiem Redmaynem – nekončí happy endem, byl minimálně první vlaštovkou na dlouhé cestě trans lidí nejen za jejich právy, ale i životem „ve správném těle“.

I když příběh známý pod názvem Dánská dívka (tento titul nese také literární předloha Davida Ebershoffa) obletěl prakticky celý svět, divadelní prkna mu doposud byla uzavřena. To však mění Divadlo na Fidlovačce v koprodukci s divadelním spolkem SpoluHra, kterým se podařilo jako prvním na světě získat práva k uvedení divadelní adaptace. V hlavní roli Einara Wegenera/Lili Elbe se představí Dan Krejčík, kterému bude sekundovat Petra Horváthová v roli jeho životní partnerky a Jiří Korn jako jeho lékař. Režie se ujal Jakub Čermák a dramatizace spočinula v rukou Kateřiny Jonášové, pro niž je celý Einarův příběh i příběhem ryze osobním…Na uvedení hry však může mít svůj vlastní podíl každý z nás…

11. 9. 2019Pro úspěšný byznys nestačí jen „nabízet zboží“. Zjistěte, jak vybudovat značku, kterou zákazníci budou milovat

Dane, první otázka se s ohledem na vaši roli Einara Wegenera – a především jeho ženského já, Lili Elbe – sama nabízí: jak se připravujete na to, že se na jevišti stanete ženou?

Cítím v sobě obrovskou zodpovědnost. Nehraju totiž jenom ženu, ale ženu, která skutečně před necelým stoletím žila, takže i reálnou postavu. A navíc byla modelkou. Takže je to role echt ženy. Být Lili si užívám, ale příprava je náročná. Musím do listopadové premiéry shodit 10 kg, protože Lili Elbe před posledními operacemi byla vyhublá na kost, čeká mě pravidelné holení chlupů na nohách, učím se chodit na podpatcích. Ženy jsou krásné, ale takhle jako kluk alespoň můžu nahlédnout pod pokličku, co všechno té kráse může předcházet. To jsou ty fyzické, spíš úsměvné přípravy. A ty mentální? Učím se v sobě nacházet křehkost a sílu zároveň.

Většina herců, kteří dostali příležitost ztvárnit ženy, se pohybovali v žánru komedie. Role Einara/Lili je ale ryze dramatická a navíc vyžaduje přepínání mezi oběma postavami. Jak se vám balancuje na hraně mužství a ženství?

Když se vracím domů ke svému muži, tak Lili nechávám v Divadle na Fidlovačce, někde v šatně. Matěj ví, jak silně prožívám studování rolí, a myslím, že se trochu bál, jestli taky nepřijdu na to, že jsem někdo jiný, protože většinou se hercům stává, že role, které v daný moment zkouší, se jim chtě nechtě promítnou do života. Ten příběh je hodně silný, takže jsme se o něm logicky doma často bavili a představovali si scénáře, kdybychom trans-téma museli balancovat v osobním životě. Zatím je to dobrý, premiéra je ale ještě daleko a člověk nikdy neví, co mu život přinese. Já jsem s aktuálním stavem v pohodě, nevadí mi dopoledne na jevišti skotačit v podpatcích a pak odpoledne krotit na zámku cirkulárku v monterkách. Zatím jsem genderově dost vyváženej. (smích)

Řešil jste ztvárnění postavy Einara/Lili také s někým, kdo má sám tranzici za sebou nebo jí prochází?

Do doby, než přišla Dánská dívka, jsem nikoho z trans komunity neznal. To se ale rázem změnilo. Sama autorka této naší dramatizace, Kateřina Jonášová, má jeden podobný příběh ve své nejbližší rodině. Se svojí krásnou malou „dánskou dívkou“ mě seznámila a už mnohokráte nám svůj příběh vyprávěla. Příběh o odzbrojující bezpodmínečné lásce, toleranci a pochopení je pro mě hlavním důvodem, proč navzdory všem ostatním hlavním rolím, které jsem hrál, téhle přikládám největší váhu. Chci, aby jejich překrásný příběh prostřednictvím tohoto divadelního představení vnikl do povědomí, aby se nikdo nemusel bát vyjevit své pravé já a aby to, co já u Kateřiny a její dcery považuji za výjimečné, bylo zcela samozřejmé. Jsou to stejně fascinující bytosti jako ty, o kterých v představení hrajeme.

Sama mám několik trans-přátel, cestu k uvědomění si vlastního já jednoho z nich jsem sledovala z velmi bezprostřední blízkosti, stejně si ale nedokážu představit, co konkrétně prožíval. Jak obtížné pro vás bylo proniknout do mysli trans-člověka?

Tahle fáze je pro mě celkově nejnáročnější. V momentě, kdy malíř Einar Wegener zahajuje svou proměnu do modelky Lili Elbe, se nacházíme ve zkoušení právě teď. Už mám samozřejmě po pár konzultacích s trans osobami a mám povědomí o tom, čím v tenhle moment člověk prochází, myslím ve chvíli, kdy je na začátku cesty za svým opravdovým já. Teď jde o to, aby divák pochopil, že se konkrétně v případě změny pohlaví z muže na ženu nejedná jen o fascinaci ženskými oděvy, botami a tak dál. To si ještě velká spousta lidí myslí, což mě překvapuje. V člověku se přitom děje něco úplně jiného…

Snažíme se téma trans osob přenést na jeviště co nejcitlivěji a nejpochopitelněji, už jen z úcty ke všem, kteří si touhle cestou prošli. Pro mě osobně jsou trans lidé fascinující bytosti s obrovskou dávkou odvahy, která je pro mě stěží představitelná. Ta obrovská touha a přesvědčení, že jsou někým jiným než tím, za koho je považuje okolí, je v daný moment hnací motor všech jejich životních rozhodnutí. Každopádně za každý osobní příběh či setkání s kýmkoliv, kdo si touto změnou prošel, budu moc vděčný. Ať mi kdokoliv napíše, rád si s ním dám kafe a budu zas o kousek moudřejší!

23. 9. 2019Vězení za mimomanželský sex, homosexualitu i potrat – nová indonéská realita 21. století ve jménu islámu

Jak se podle vás proměnila celospolečenská situace od doby, kdy změnil pohlaví Einar/Lili, až po fázi, v jaké se trans lidé nachází dnes?

Lili Elbe byla první legálně uznanou trans-ženou v historii. Bavíme se o rozhodnutí soudu v Dánsku, roku 1931. V té době i jen myšlenka, že se „z muže může stát žena“, byla asi tak nemyslitelná, jako kdyby vám dneska někdo řekl, že pro vás má elixír nesmrtelnosti. Od té doby si myslím, že trans lidé už mají velký kus cesty za sebou, avšak stále nedošli k úplnému cíli. Aktuální podoba zákona, kdy člověk musí podstoupit nucenou sterilizaci, aby úspěšně dokončil tranzici, je podle mě eticky zcela nepřípustná.

Konkrétně nucená sterilizace je nejen v české trans-komunitě docela velké téma. Pokud se ovšem o této problematice nebude více mluvit, prosadit změnu bude navzdory zahraničním trendům těžké. Dalo by se tedy říci, že hra má také nějakou aktivistickou“  ambici?

Má. Chceme co nejrůznorodějšímu složení publika vysvětlit, jakou cestu musí jedinec při změně pohlaví podstoupit, jak se cítí, chceme co nejcitlivěji obsáhnout celé téma trans osob a přispět tím k tomu, aby se rozpoutala související celospolečenská diskuze. Moc si přeju, aby trans lidé ocenili, s jakou úctou a obdivem k nim přistupujeme, a aby diváci z představení odcházeli s tím, že pochopí všechny, kteří najdou sami sebe. 

Ačkoliv příprava představení je v plném proudu, divadelní spolek SpoluHra pro něj shání finanční podporu. Zapojit se může každý z nás, a to prostřednictvím fundraisingového portálu Hithit, kde má projekt svou vlastní stránku. A jak je na Hithitu zvykem, v případě přispění jsou pro každého připraveny rozličné „odměny“ – vstupenkami na představení Dánské dívky počínaje, prohlídkou zámku, který Dan Krejčík s Matějem Stropnickým rekonstruují, konče. Přispívat můžete do 25. 7. 2019. Děkujeme!