Německo se stalo teprve třetí evropskou zemí, kde je zakázána léčba homosexuality. Jaká je situace jinde v Evropě?
Na úvod se hodí říci, že Německo není první evropskou zemí, ve které byla tato nevědecká metoda zakázána. První zemí, kde zákaz prošel, byla na konci roku 2016 Malta. Tentýž rok přijalo podobné zákony i Švýcarsko. Obě země považují konverzní terapii za neověřenou a neefektivní léčbu, která působí větší škody, než jaké by kdy mohla napravit. Precedentem ve Švýcarsku pak byl loni případ homeopata, který sliboval, že dokáže vyléčit homosexualitu, za což byl vyhozen ze ženevské kliniky. Trestně stíhán však nebyl. Podle soudu totiž nestačí věřit v to, že homosexualita je nemocí, homeopat by musel aktivně působit škodu.
Česko bylo podle historika Jana Seidla a jeho rozhovoru pro Aktuálně dlouho velmocí, co se týče léčby homosexuality. U nás byla dlouho spojena se jménem psychologa Kurta Freunda. Jednalo se o velice důležitou postavu výzkumu homosexuality a jejích projevů. Jako první třeba pro zjišťování homosexuality používal penilní pletysmografii, tedy metodu, kdy zjišťoval tok krve do penisu při různých podnětech. Byl také autorem studie, která sledovala sexualitu jednovaječných dvojčat. Freund svým zjištěním, že jednovaječná dvojčata mají takřka vždy stejnou sexuální orientaci, položil základní kámen k uznání genetického původu homosexuality.
Freund byl také až do padesátých let zastáncem averzní terapie, která měla homosexuály převychovat k heterosexualitě, ale brzy zjistil její neúčinnost. Právě jeho metoda pletysmografie ukázala, že i homosexuálové, kteří se po jeho léčbě oženili, jsou nadále vzrušivější vůči obrázkům mužů než žen.
I když zlatá doba léčby homosexuality skončila v padesátých letech, to ještě neznamená, že by u nás občas nadále nevystrkovala svoje růžky. Naposledy se větší kauza týkala knihy Terapie homosexuality, která vyšla v roce 2003, a Hnutí pro život, organizace bojující mj. proti právu ženy na potrat, ji nechalo zaslat do všech škol a gymnázií.
Kniha nizozemského psychologa Gerarda van den Aardwega stavěla na dlouho překonaných teoriích o homosexualitě jako sexuální poruše vznikající ze sebelítosti. Kromě psychoterapie pak Aarwdweg doporučuje mužné ruční práce, jako je třeba ta s kladivem, pilou či lopatou. Za nemužné považuje i odmítání alkoholu. Netřeba dodávat, že sexuologové ani psychologové na knize ani Aardwegem navrhovaných metodách nenechali nit suchou.
Zemí, kde se dodnes léčbě homosexuality daří, je silně katolické Polsko. Dodnes zde existují katolické kliniky, jako je třeba Odwaga v Lublině, kde je nabízena konverzní terapie. Její provozovatelé se chlubí prý až 30% úspěšností. Někteří gayové a lesby jsou dodnes v Polsku vystavováni exorcismu, tedy vymítání ďábla. Tomu jsou zde kromě homosexuálů podrobovány i nejrůznější psychicky nemocné osoby, ale i ateisti.
O zákazu jakékoliv „léčby homosexuality“ se v současnosti mluví v Británii a některých státech v USA. Zde už ji dokonce 18 států zakázalo. Hnutí „ex-gayů“ je zde sice poměrně početně zastoupené, zároveň však spojené s nejrůznějšími skandály. Ať už jsou to kruté způsoby převýchovy, sahající až elektrošokům, tak i „jojo efekt“, kdy platí odříkaného největší krajíc. Čím hlasitěji někdo mluví o své heterosexualitě a o rodinných hodnotách, tím pravděpodobněji bude přistižen ve společnosti nezletilých prostitutů s pytlíkem kokainu.
K homosexualitě se tak nedávno přihlásil třeba David Matheson, který sám vedl reparativní terapii v mormonské komunitě, či Michael Bussee, který dlouho vedl největší organizaci „ex-gayů“ Exodus International.
Ač v Evropě není reparativní terapie zdaleka tak rozšířená jako v USA, málokde je mimozákonná. To by se však mělo vzhledem k poznatkům a zkušenostem vědců i „léčených“ změnit.
