„To za nás nebylo,“ pohoršují se starší generace nad mladšími. Ty přitom čelí novému typu diskriminace, tzv. „youngismu“. V čem spočívá?
Když všichni diskriminují všechny
V prvé řadě je třeba říci, že o diskriminaci lze hovořit pokaždé, když je jedna skupina lidí preferována před druhou, a to bez ohledu na konkrétní důvod (který je nezřídka postaven jen a pouze na základě zkreslených přesvědčení či předsudků). Diskriminace nás však, jak naznačují mnohé sociologické výzkumy, provází na každém kroku. Zatímco donedávna bylo v rámci tzv. ageismu, tedy diskriminace na základě věku, tématem zejména přehlížení osob starších, aktuálně se do centra pozornosti dostává také diskriminace mladé generace. Pro tuto praxi již vzniklo také samostatné označení, youngismus. V čem spočívá? A nedopouštíte se jej (či nejste jeho oběťmi) i vy?
Youngismus v praxi
Prozatím nejčastější oblastí, v níž mladí lidé naráží na nejvíce překážek, je pracovní trh. Podle studie Employers Forum on Age (EFA) zejména osoby ve věku kolem 20 let naráží na obrovské problémy – dokonce větší, než ty pojící se s pohlavím, rasou či náboženstvím. Každý pátý člověk ve věku do 20 let byl zaměstnavatelem odmítnut právě kvůli nízkému věku. Další kontroverzní otázkou je také platové ohodnocení, které je obvykle nižší než v případě „dospělé“ populace (což ovšem dle některých reflektuje logický nedostatek praxe a zkušeností). „Nové generace pracovníků vyžadují nový přístup. Zaměstnavatelé se musí vyvíjet, aby porozuměli této skupině, dokázali ji motivovat a rozvíjet její dovednosti. Žádná věková skupina by neměla být ignorována,“ uvedla v této souvislosti šéfka EFA, Rachel Krys.
Pravdou však je, že důsledky této praxe se dotýkají komplexně celé mladé generace. Problémy s hledáním zaměstnání, nižší ohodnocení nezřídka spojované s předpokladem nedostatku schopností, se pak promítá i do dalších oblastí života. „Dnešní mladí lidé čelí nebývalému ekonomickému vývoji, jak z hlediska získání zaměstnání, tak i výše mzdy, jistoty pracovního místa, tyto faktory pak mají i širší dopady, a to v rovině sociálního začleňování a také míry chudoby,“ uvádí zpráva Evropské unie Overview of youth discrimination in the European union z roku 2015.
Klasickým problémem, s nímž se pak mladí lidé potýkají, je bydlení – a pomineme-li problematiku nákupu vlastní nemovitosti, která je v současné době problémem nejen mladých lidí či rodin, samozřejmě je pro mladší generaci komplikované najít i adekvátní nájem. A to nejen z důvodů finančních, ale opět i kvůli možným předsudkům – ne každý pronajímatel totiž touží mít v bytě skupinu dvacátníků… (přitom na samostatné bydlení také mnozí prostě nemají finanční prostředky).
Politika, politika
V souvislosti s youngismem je možné setkat se také s otázkou politické zodpovědnosti. Ta je obvykle spojována s hranicí plnoletosti, v Evropě většinově nastavenou na 18 let. Přesto se však stále častěji ozývají hlasy, že by tato hranice, od níž lidé mohou vyjadřovat svůj politický názor ve volbách, měla být snížena.
Příklady jsou ostatně na dosah – např. v Rakousku a na Maltě mají volební právo již šestnáctiletí, v Řecku je možné volit od 17 let. Estonsko pak otevřelo osobám od 16 let alespoň volby komunální. V Česku se diskuse o možnosti snížení věkové hranice pro volební právo v minulosti rozpoutala v souvislosti se skotským referendem o nezávislosti, v němž mohli hlasovat již šestnáctiletí (kteří mají zároveň možnost ve Skotsku volit také zástupce do místního parlamentu). Ačkoliv tato myšlenka u nás zaujala zejména zástupce STAN a Pirátů, napříč politickým spektrem přílišnou podporu nemá.
Magická hranice: 25
Nejohroženější skupinou mladých, kteří čelí „youngismu“, jsou lidé ve věku 15-25 let. Jak uvádí v souvislosti s výzkumem napříč LGBT komunitou (v jejímž případě se formy znevýhodňování ještě násobí) Fundamental Rights Agency EU (FRA), na 57 % osob ve věku 18-24 čelilo různým formám diskriminace ve srovnání se 45 % osob ve věku 25-49 let.
Není však třeba disponovat nespočtem výzkumů, aby bylo jasné, že určité „snižování“ mladé generace, jejích schopností, chování, názorů, se ve společnosti objevovalo odedávna. Bourání „starého světa“ a klasické povzdechy starších, že určitá věc se „v době jejich mládí neděla“, jsou prostě staré jako lidstvo samo. Na druhou stranu právě mladá generace je tím hybatelem, který může mnohé změnit k lepšímu – ostatně, pro příklady není třeba chodit daleko. Stačí se podívat např. na boj za lepší klima. A ne ojedinělé znevažování tohoto konání generací starší…
