(Příliš) blízký vztah F. S. Fitzgeralda a E. Hemingwaye: poslední žhavé setkání literárních velikánů zachycuje hra Scott a Hem

Svět umění i literatury byl po dlouhá staletí výsadou mužů. Ovšem i mezi umělci nezřídka vznikaly vztahy bližší než jen přátelské. Jaký přesně byl vztah autora Velkého Gatsbyho či Podivuhodného případu Benjaminu Buttona, F. S. Fitzgeralda, a klasika a také průkopníka žánru reportáže Ernsta Hemingwaye, sice již nikdo nezjistí, ovšem nově nastudovaná hra Scott a Hem alespoň dává nahlédnout do jeho zákulisí.

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: Divadlo v Řeznické, A. P. Collins, theparisreview.org / 31. 5. 2019

Psala se dvacátá léta minulého století a dva spisovatelé, kteří jsou dnes považováni za literární velikány, F. Scott Fitzgerald a Ernerst Hemingway, navázali v Paříži blízké přátelství. Oba se stýkali s dalšími umělci, pro něž se vžilo označení „Ztracená generace“. Povahově byli velmi odlišní, zatímco Hemingway byl klasickým Casanovou a „macho mužem“ oddávajícím se typicky chlapským zájmům, jako je lov zvěře či býčí zápasy, Fitzgerald investoval spoustu energie utváření image uhlazenosti a znám byl i svým elitářstvím. Přesto však Hemingwaye a Fitzgeralda mnohé spojovalo, minimálně pak láska k literatuře a také alkoholu. Jejich přátelství však dalo podnět i k mnohem hlubším úvahám o tom, jaké povahy vlastně bylo…

I to do jisté míry zachycuje divadelní představení Scott a Hem, které vypráví o ryze fiktivním posledním setkání obou autorů v USA a které mělo svou českou premiéru 29. 5. 2019 v pražském Divadle v Řeznické.

26. 6. 2019Perfektní oholení: S Rowentou vždy na ostro!

Autorem textu (v českém překladu Jitky Sloupové) je americký dramatik Mark St. Germain, který poměrně často a rád uvádí na divadelní prkna fiktivní situace, které jsou však postavené na důkladně prostudovaných reáliích. Ani hra Scott a Hem není výjimkou. V českém zpracování se pak jako F. Scott Fitzgerald představí Jaromír Nosek a jako Ernest Hemingway Michal Slaný. Nechybí však ani ženský element, který je zastoupen pracovnicí filmových studií (Jitka Ježková) dohlížející na Fitzgeraldovu pracovní výkonnost při adaptaci literárního textu do podoby filmového scénáře (a také na spisovatelovu nedlouhou abstinenci).

Děj se konkrétně odehrává v době, kdy Fitzgerald již dospěl do fáze tvůrčí krize, naopak Hemingway měl to nejlepší teprve před sebou. St. Germain pak hlavní motiv k setkání staví na Hemingwayově obavě z rodinné anamnézy (jeho otec spáchal sebevraždu), kdy podobu vlastních problémů srovnává se stavem Fitzgeraldovy ženy Zeldy, která se mj. léčila se schizofrenií (ostatně, smrt Hemingwaye je dodnes záhadou a pravděpodobně byla sebevraždou). Kromě mnoha ironických narážek na vrstevníky/ce obou autorů (stranou nezůstane zejména Gertuda Stein) pak neschází ani rovina sexuality, zejména pak zpochybňování heterosexuality Fitzgeralda. Ostatně – právě o něm jeho manželka Zelda prohlásila, že „zabil“ jejich sexuální život proto, že je příliš „ zženštilý“ a nejspíše měl poměr právě s Hemingwayem…

Ačkoliv sexuální vztah obou autorů nebyl nikdy potvrzen, na toto téma vzniklo nespočet textů i studií. Sice tedy neexistují žádné důkazy o tom, že by jeden či druhý byli skutečně homosexuální, na druhou stranu např. Fitzgerald se rozhodl mít sex s prostitutkou proto, aby dokázal, že je heterosexuální.

Teorii o tom, že přátelství spisovatelů bylo přinejmenším netradičním a Hemingway nebyl zase takový macho, jako se navenek prezentoval, pak mj. dokládá i jeho popis Fitzgeralda po jejich prvním společném setkání. „Vypadal jako chlapec, jehož tvář byla překrásná. Měl velmi pěkné vlnité vlasy, vysoké čelo, vzrušené a přátelské oči a delikátní široké irské rty, které by v případě, že by byl dívka, byly znamením krásy,“ připomíná v roce 2009 ve svém textu Christopher Hitchens. 

Zatímco o Hamingwayovi údajně Emerald Cunard, americká dolarová princezna, prohlásila, že byla překvapena, jak androgynně vypadal, sám Hemingway balancoval na hranici překračování genderu např. v posmrtně publikované novele The Garden of Eden (Rajská zahrada). O té James Mellows, který zpracoval Hemingwayův životopis, tvrdí, že zachycuje „myšlenku sexuálního přenosu“. V novele se pár novomanželů setkává na líbánkách s cizí ženou, do níž se oba zamilují, manželka pak navíc partnera přesvědčuje, aby si obarvil vlasy na stejnou barvu, jako má ona. „Jsou jako dvojčata, opálená a androgynní,“ píše Mellows.

25. 9. 2019Slováci jsou nejméně tolerantní národ z celé EU – gayům a lesbám by dopřáli minimum práv, ukázal průzkum napříč Unií

Chcete-li se tedy dozvědět, kde všude je možné schovat lahve s alkoholem, proč se Fitzgerald i Hemingway vysmívali Margareth Mitchell, autorce proslulého Jihu proti Severu, a jako bonus nějaké ty drby z Hollywoodu 20. let, vydejte se do Divadla v Řeznické na představení Scott a Hem, a to buď 4. 6. nebo 25. 6. 2019 (další reprízy jsou plánovány na záři).