První gay, který otevřeně promluvil o mučení v Čečensku, žene Rusko k Evropskému soudu pro lidská práva
Čečensko je drtivě islámská země, kde je homosexualita zcela nežádoucí. Poslední dva roky však na veřejnost prosákly informace, že policejní a vojenské složky součinně pracují na tipování gayů, jejich zadržování a brutálním mučení, které nezřídka končí smrtí. Bez ohledu na množství zveřejněných výpovědí přeživších, kterým se podařilo prchnout nejen před režimem vůdce Kadyrova, jenž je pravou rukou ruského prezidenta, ale i útoky vlastních rodin, zatím v Čečensku nedošlo k žádné změně. Ačkoliv totiž i evropští lídři apelovali na Vladimira Putina, aby situaci věnoval pozornost, ten se spokojil s potvrzením Kadyrova, že k ničemu podobnému v zemi nedochází. Ostatně, Kadyrov vytrvale tvrdí, že v Čečensku vůbec žádní gayové nežijí.
Nyní však znovu promluvil jeden z gayů, Maxim Lepunov, který si čečenskou praxi vyzkoušel na vlastní kůži. A rozhodl se, že začne věci řešit na právní úrovni, podal proto podnět k Evropskému soudu pro lidská práva s tím, že se má zaměřit na jejich porušování ze strany Ruska.
Právní zástupci Maxima Lepunova tak podali 24. 5. 2019 stížnost s tím, že ruské orgány nejenže muže neochránily před mučením a nezákonným zadržováním, ale zároveň porušily čtyři články Evropské úmluvy o lidských právech – zákaz mučení (článek 3), právo na svobodu a bezpečnost (článek 5), právo na respektování soukromých a rodinných práv (článek 8) a zákaz diskriminace (článek 14).
Maxim Lapunov je zároveň jediný, kdo nejenže o svém zadržování a mučení na území Čečenska promluvil (takových případů bylo více), ale zároveň také apeloval na ruské úřady, aby zasáhly. Navzdory snaze Lapunova, neziskové lidsko-právní Russian LGBT Network a také Výboru pro prevenci mučení, kauze se nikdo nevěnoval a oficiálně nebyla nikdy projednána.
Případ Lapunov
Příběh Maxima Lapunova započal 16. března 2017, právě tehdy jej neznámí muži, kteří se identifikovali jako policisté, donutili nastoupit do jejich vozu s tím, že Lapunov je podezřelý z vraždy. Lapunova následně odvezli na neznámé místo, které až následně muž identifikoval jako Úřad pro vyšetřování trestných činů Čečenské republiky. Tam byl zadržován po dobu 11 dnů. Denně byl mučen a ponižován. Před tím, než jej 28. 3. 2017 propustili, byl Lapunov přinucen podepsat prázdné formuláře a podržet zbraň – prý proto, že kdyby někoho o své vazbě informoval, byl by obviněn z vraždy.
O měsíc později, v květnu 2017, se Lapunov rozhodl o všem informovat Russian LGBT Network a v červnu (s podporou Výboru pro prevenci mučení) začal bojovat za svá práva. Ačkoliv v září téhož roku bylo zahájeno předběžné šetření, navzdory všem nesporným důkazům nebyl trestní případ nikdy otevřen. Jak ruská vláda, tak i Kadyrovova administrativa totiž Lapunovova tvrzení odmítla jako neopodstatněná, a to bez ohledu na to, že Putinova ombudsmanka pro liská práva uvedla, „že je nespočet důvodů pro zahájení trestního stíhání.“ Lapunovovu důvěryhodnost pak potvrdil také speciální zpravodaj Organizace pro spolupráci a bezpečnost v Evropě. Lapunovův podrobný popis dehonestujícího zacházení společně s dalšími důkazy přitom i podle jeho právního týmu „poskytuje důvody pro tvrzení, že Maxim Lapunov se stal obětí proto, že je gay.“
Hlas z Ruska
Zatímco jiní gayové, kteří se také stali oběťmi čečenského režimu, promlouvali s médii maximálně v anonymitě, Lapunov byl první, kdo veřejně a velmi podrobně popsal svůj příběh, a to na tiskové konferenci v Moskvě, v říjnu 2017. „Všichni mě obviňovali z toho, že jsem gay. Říkali, že všichni lidé, jako jsem já, by měli být zabiti. Když mě vláčeli z cely, dali mi na hlavu igelitovou tašku, podráželi mi nohy a bili mě,“ uvedl tehdy. A když mu i nadále nikdo nevěnoval pozornost, v roce 2018 uvedl, že má v plánu usilovat o nápravu právě u Evropského soudu pro lidská práva
Podle aktivistů je přitom Lapunov „v lepší pozici“ než rodilí gayové z Čečenska, on sám je totiž etnickým rusem ze Sibiře a do Grozného, hlavního města Čečenska, se přestěhoval nedlouho před svým zadržením. I proto však neměl takový problém svůj příběh vyprávět – pro Čečence je totiž jinak homosexualita kulturním tabu. I přesto však z obav o vlastní život musel nakonec Lapunov opustit i Rusko. To je ostatně známo také svou hlubokou homofobií.
Jak celá kauza dopadne, ukáží až následující měsíce (či roky), doposud však před výše popsanou praxí ruská strana zavírala oči a Čečna ji popírala…
