Dnešní muži jsou evolučně nepoužitelní: v důsledku zvyšování své atraktivity ztrácejí mužnost a plodnost
Evoluční paradox
Podle vědců jsou karty jasně rozdány. Muži narušují – či přímo snižují – svou plodnost, a to paradoxně aktivitami, které mají zvyšovat jejich atraktivitu. Podle autorů této myšlenky byla výše popsaná teze pojmenována jako Mossman-Paceyho paradox. „Není to ironické, že muži chodí do posilovny, aby vypadali báječně a přitahovali více žen, a v důsledku si neúmyslně snižují plodnost?“ pokládá řečnickou otázku prof. Allan Pacey z univerzity v Sheffieldu.
„Všiml jsem narůstajícího počtu mužů, kteří se nechávají testovat kvůli zjištění míry plodnosti – a tito pánové byli skutečně obrovští,“ tvrdí dr. James Mossman, odborník na evoluční biologii, který se mj. věnuje problematice užívání steroidů. „Muži se dnes snaží, aby vypadali velcí, aby ztělesňovali vrchol evoluce. Ale v evolučním smyslu slova jsou vlastně úplně k ničemu, protože v jejich ejakulátu není jediná spermie,“ shrnuje aktuální problém Paceyho kolega Mossman.
Anabolické steroidy vs. testosteron
Principielně je situace docela jasná – muži, kteří pracují na budování své muskulatury, obvykle užívají anabolické steroidy. Ty sice na jedné straně podporují růst svalové hmoty, na straně druhé ale napodobují účinky mužského hormonu testosteronu v těle. A na problém je tak zaděláno.
Steroidy totiž jednoduše „oklamou“ mozek, který situaci vyhodnotí tak, že hypofýza přestane sama testosteron produkovat – tělo má totiž dostatek toho syntetického. Bohužel však tělo zastaví také produkci těch hormonů, které jsou přímo zodpovědné za produkci spermií. „Řekl bych, že množství mužů, kteří se kvůli užívání anabolických steroidů stanou sterilními, je mnohem vyšší, než by kdo čekal, blíží se až k 90 procentům,“ tvrdí prof. Pacey. Opomíjet nelze ani další nežádoucí vedlejší účinky, např. smrštěná varlata či naopak tzv. gynekomastii, tedy růst prsních žláz. Vědci navíc dodávají, že podobná situace s drtivým úbytkem spermií nastává také u mužů, kteří se užíváním rozličných hormonálních přípravků snaží bojovat proti postupujícímu plešatění.
Vlasy, nebo erekci?
Jak upozorňují odborníci, také některé léky, které jsou užívány proti vypadávání vlasů, vedou ke změnám metabolizace testosteronu – v důsledku skutečně dojde ke zpomalení vypadávání vlasů, ovšem jedním z velmi častých vedlejších účinků jsou bohužel erektilní dysfunkce, a tedy opět problémy s plodností.
Slepá cesta evoluce
Bez ohledu na to, nakolik se dnešní muži snaží naplňovat nezřídka zcela nesmyslné (a nedosažitelné) ideály „mužské krásy“ – základním principem evoluce je předání genetické výbavy dalším generacím. Podle Mossmana však mnohé přípravky, které muži užívají proto, aby byli atraktivnějšími, vedou k tomu, že z těchto mužů činí muže „evolučně nepoužitelné“.
Proto by si všichni pánové měli uvědomit, že nemusí mít (obrazně řečeno) paví ocas, aby přilákali samičku a mohli tak šířit svou genetickou výbavu, jako se tomu děje v říši zvířat. Ostatně, právě mezi zvířaty fungují velmi specifické mechanismy tzv. kooperativní výchovy, kdy se někteří jedinci dobrovolně vzdají vlastního potomstva, aby pomohli zvýšit šance na prospívání potomků svých „zvířecích příbuzných“.
Ačkoliv s podobnými teoriemi se lze setkat také v souvislosti s gay/les populací – kdy někteří vědci tvrdí, že právě gay/les sourozenci nezřídka fungují jako výchovná podpora dětí svých bratrů či sester, faktem je, že muži prostě nejsou pávi. A hlavně – jak konstatuje Mossman – „to, že někdo na jednu stranu usilovně pracuje na zvyšování atraktivity pro druhého, ale zároveň tím zabíjí svou plodnost, je typické jen a pouze pro člověka….“
