ROZHOVOR: Karel Janeček a Lilia Khousnoutdinová: „Češi mají obrovský potenciál, stačilo by jen vymýtit všudypřítomný negativismus“

V rámci příprav nového vydání magazínu LUI Living jsme se vydali na návštěvu ke známému českému matematikovi a sociálnímu reformátorovi Karlu Janečkovi a k jeho ženě, lektorce, návrhářce a cestovatelce Lilii Khousnoutdinové. Oba se věnují tolika zajímavým projektům, že by to vydalo na celou knihu.

Autor: Jan Witek / Zdroj: JW; Lilia Khousnoutdinová, Karel Janeček / 16. 5. 2019

Jeden z rozhovorů si můžete přečíst už teď na našem webu a zbytek najdete právě v novém vydání magazínu LUI Living, který vychází již na konci května a v rámci něhož společně nahlédneme i do kouzelného bydlení Karla Janečka a jeho partnerky.

Oba se věnujete nespočtu aktivit, nezřídka zaměřených na spokojenost a zlepšování života ostatních. Máte sami nějaký recept na štěstí?

Karel: To je záludná otázka. Myslím si, že ten recept má několik aspektů a jeden z těch klíčových je žít podle vnitřních hodnot, jako je třeba pravda. Žít zkrátka to, co člověk je. Lidé mají dnes představu, že si musí na něco hrát, ale ono to tak není. Když si lidé na nic hrát nebudou a budou upřímní k sobě i k ostatním, to je ten klíčový aspekt šťastného života. Platí to i v partnerském životě – otevřenost, upřímnost a pravda. Důležité je také najít si něco, co člověka naplňuje. Není dobré dělat něco jen kvůli financím, postavení apod. To štěstí nepřináší. Je důležité najít osobní životní náplň. Já věřím, že se k těmto aspektům společnost jednou dostane. Věřím, že se pomalu a jistě dostáváme do tzv. Společnosti H21 (human 21. století, pozn. red.), kdy lidé mimo jiné pochopí, jak žít, aby byli šťastní.

25. 5. 2019Facebook vám díky nové funkci umožní zjistit, kdo vás tajně chce nebo miluje

Takže by se mohl vytratit i všudypřítomný negativismus?

Karel: Ano, zvlášť pro Čechy je tohle důležité a je to jeden z aspektů štěstí – nebýt negativní. To neznamená, že člověk nemůže kritizovat. Když si člověk myslí, že je něco špatně, a rozumí problému, tak se ozvat může, dokonce by měl. Když se člověku něco nelíbí, ale nerozumí tomu, pak je nejlepší držet hubu. Protipólem je, že člověk může podpořit i to, co se mu líbí, i když tomu nerozumí. Samozřejmě je zodpovědné podpořit i projekty či myšlenky, kterým člověk rozumí a považuje je za prospěšné. Typický Čech pak cokoliv, co se mu nezdá, kritizuje, i když tomu nerozumí, což je problém.

To jde dnes hodně vidět na sociálních sítích...

Karel: Sociální sítě jsou extrém, ale výše popsaný princip funguje i v běžném životě.

Myslíte si tedy, že jsou Češi šťastní? 

Lilia: Podle výzkumu, který jsme dělali se sociologickým ústavem, překvapivě Češi spokojeni jsou, ale věřím, že jsou zde ještě velké rezervy. Je to i tím, že u nás se oproti Západu a jiným zemím často praktikuje imperativ „nevyčnívat“.

Takže jsme spíše konzervativní národ?

Lilia: Já bych ho úplně nepovažovala za konzervativní. U nás je to spíše o jakémsi strachu z jinakosti. Že by dědictví socialistické doby? Strach z udání? Hlavně nebýt moc vidět, nepřitahovat zbytečně pozornost. Je to logické. Držet se průměru. A to si myslím, že velmi ochuzuje i potenciál růstu.

Karel: Já si myslím, že Češi, i když jsou šťastní, by mohli být minimálně mnohonásobně šťastnější. Máme tady tak krásné prostředí, Praha je nádherná, podle mě dokonce nejkrásnější město na světě, a to s velkým náskokem, což je naprosto výjimečné.

Lilia: Objektivně – Česko se má po všech stránkách skvěle. V rámci bezpečí máme oproti mnoha západním zemím velký náskok. Ve všech ostatních odvětvích už to také doháníme. Ale právě třeba zmiňované bezpečí mnohdy bereme jako samozřejmost. Také ekologie je jednou z věcí, které jsou zatím v dobrém stavu, ale stav by se mohl brzo zhoršit.

To je tak trochu celosvětový problém, nemyslíte?

Lilia: Bohužel ano. Ale jsou zde vlaštovky. Například v Bhútánu, což je taková moje srdcovka, si váhu životního prostředí opravdu dost uvědomují. V tomto jsou dost napřed. Například jsou „carbon negative“ a již v sedmdesátých letech se rozhodli nekácet lesy, které jsou nyní dokonce chráněny ústavou.

Karel: V ústavě mají dáno, že 70 % země musí být pokryto lesy, což je úctyhodné, jelikož velkou část území tvoří velehory, kde ani lesy nejsou, o to se ten prostor zmenšuje, ale stejně mají v praxi lesů víc než těch 70 %.

Když se vrátíme zpět k Česku, co je pro samotné Čechy největší výhodou? V čem si myslíte, že máme náskok či jakýsi super potenciál?

Karel: Já jsem přesvědčený o tom, že to jsou schopnosti a inteligence, které jsou v určité rovnováze. Hisotricky Praha byla odjakživa centrem. Tady se všichni scházeli, geny se míchaly, a možná i díky tomuto historickému vývoji je kreativita a inteligence Čechů obrovská. Co tedy brání tomu, abychom byli opravdu hvězdou na mapě zeměkoule? Právě ten negativismus. Existují příklady toho, že někdo chce být kreativní, ale okolí jej doslova ubije. Takže prorazit vlnu negativismu je extrémně těžké. Jakmile se nám podaří si tohle uvědomit, máme obrovskou příležitost.

Lilia: Přesně tak, já si myslím, že hodně problémů pramení ze strachu z jinakosti.

Karel: To platí všude, že se lidé obecně bojí nových věcí, nechtějí moc vystupovat mimo svou komfortní zónu. U nás je to ale ještě mnohem hutnější.

Vy oba jste se s tím v rámci všech projektů, kterým se věnujete, také často museli setkat…

Karel: Určitě. Třeba Nadační fond proti korupci byla taková první velká aktivita, která vyvolala značnou negativní odezvu. Ale to je logické, vzhledem k tomu, že bojuje proti špatným lidem. Já jsem ale rád, že jsem tady v Česku, jelikož mě to dost zocelilo a díky tomu je možná náš institut H21 (více zde), jehož klíčovým pilířem je právě volební systém, velmi úspěšný ve světě. Často také ukazuje, jak je mnohem jednodušší být úspěšný jinde ve světě než u nás.

Nicméně spousta projektů a vašich nápadů se uplatnila už i v Česku?

Karel: Ano, například v Říčanech, ale i v dalších městech. Jde o volební systém, jehož základem je participace – podílení se na volbě projektů ve městech, rozdělování financí... Uvidíme, co bude s dalšími projekty, jako třeba volba prezidenta. Ta by si také zasloužila změnu. (Viz www.prezident21.cz, pozn. red.)

Lilia: Podpořit by si však zasloužilo i podnikání. Když se třeba podíváme na Anglii, kde se jej stát snaží podpořit a daně jsou nastaveny tak, aby začínající podnikatelé všechno zvládli... Dostávají i různé příspěvky. U nás si člověk udělá živnostenský list, a i když je v minusu, tak platí poplatky. Tohle mi přijde nepochopitelné. Nevím, jak by měla ekonomika fungovat, kdyby nikdo nepodnikal. Například v Bhútánu jsem součástí Klubu mentorů pro absolventy s podnikatelskými ambicemi a je skvěle vidět, jak podnikání vláda podporuje.

Je možné, že v těchto věcech figurují nějaké vyšší zájmy politiků? Co říkáte např. na současnou situaci kolem premiéra?

Karel: To je pravda. Každopádně to vnímám jako velmi špatnou situaci. Konflikt zájmů je v tomto případě obrovský a situace už je za hranicí jakýchkoliv etických zásad.

Když jsme narazili na tu jinakost, jak nahlížíte na aktuálně poměrně hojně diskutované manželství gayů a leseb?

Lilia: Já jsem absolvovala genderová studia a tohle prostředí miluju, jelikož ti lidé jsou sami nekonvenční, a jak jsou zvyklí neustále bojovat s nějakými předsudky, jsou sami velmi otevření, tolerantní a dokážou podpořit kohokoliv i v jiných odvětvích. Mě fascinuje třeba to, kolik je v ČR omezení okolo IVF (oplodnění ve zkumavce, pozn. red.). Když se jedná o milující a dobře zabezpečený pár, dokáže přece dát dítěti všechno potřebné. A to už ani nemluvím o adopci. To mi přijde velmi smutné, raději nechávat děti v ústavu, než je dát do rodiny, která by se o něj krásně starala, ale bohužel nesplňuje jakési sociální dogma. Na závěr bych řekla, že když se lidé miluji, měli by mít možnost být spolu způsobem, který je sociálně uznávaný a ctěný.

Karel: Primární je rozhodně osobní svoboda. Když chtějí lidé deklarovat, že jsou spolu, tak by to měli být jacíkoliv lidé. Nějak lidské soužití omezovat mi připadá jako ze středověku. Stejně tak i svazek více lidí, což by už samozřejmě muselo být nějakým způsobem regulované, aby tento model nikdo nezneužil.

Lilia: Ale zároveň jsi, Karle, taky přišel na to, že dvě manželky je dálnice do pekla, co?

Karel: To se fakt nepovedlo, no… (smích)

20. 9. 2019Fiddo: nová mobilní aplikace pro nejlepšího přítele člověka funguje jako psí i lidská seznamka. Nabízí však mnohem víc

Takže tohle téma raději přeskočíme? (smích)

Karel: Ne, jak možná víte, měl jsem v plánu pokusit se nastavit model, který by fungoval dobře a ve kterém bych oficiálně žil se dvěma ženami...

Lilia: Myšleno odděleně! Ve dvou nijak nepropojených domácnostech vzdálených alespoň několik set kilometrů od sebe. Respektive to bylo maximum, do kterého jsem byla já ochotná jít a experimentovat. Ale i to byla chyba.

Karel: Prostě jsem to konečně zkusil v praxi a velmi se to nepovedlo. Dnes už takové ambice nemám. Ale poznal jsem mnoho nového, třeba i to, čeho jsou ženy schopné a jak moc iracionální a hysterické chování může být vyvoláno odchodem partnera.

Neměli jste někdy ambici vstoupit do politiky a o těchto a dalších věcech přímo rozhodovat?

Karel: Já vždycky říkám, že nikdy nebudu zakládat žádnou politickou stranu a nikdy nebudu ani členem žádné strany, jelikož by to bylo omezující samo o sobě. Kdysi jsem uvažoval, že bych kandidoval na prezidenta, ale pak jsem od toho upustil. Věřím, že to, co dělám nyní, má velký celosvětový význam, a politická funkce by tomu určitě nepomohla. Neměl bych pak tolik času.

Lilia: Já bych hlavně ani nevěděla kam. Jsem narozená v bývalém Sovětském svazu, mám francouzské občanství, takže bych ani nikam nezapadla. A zřejmě bych to ani nezvládla. Nejsem totiž schopná mlčet, když s něčím nesouhlasím, a myslím si, že politika to někdy trochu vyžaduje. Neumím se ani přetvařovat. Já si vážím své svobody v tom, že to dělat nemusím.

Podívejte se na zajímavé projekty Lilie Khousnoutdinové: https://www.lilia.cz/

Podívejte se také na zajímavé projekty Karla Janečka: https://www.kareljanecek.com/