Tanec u tyče není jen doménou žen. Tomáš Kislinger si přivezl třetí místo z Mistrovství světa v pole dance
Nedávno se Tomáš účastnil Mistrovství ČR v PoleArt a teď má za sebou také Mistrovství světa – POSA World PoleArt Championship 2019, které probíhalo v Rusku. Právě Rusko není k homosexuálům, mezi které Tomáš patří, zrovna úplně přívětivé. Jak se porotcům vystoupení, kterým chtěl Tomáš poukázat právě na homofobii, líbilo?
Tomáši, jak se ti podařilo postoupit na Mistrovství světa v PoleArt?
Postoupil jsem díky tomu, že jsem získal 4. místo na Mistrovství ČR. Měl jsem štěstí, že na Mistrovství světa měli možnost postoupit umístění do 4. místa. Takže to bylo o chlup.
Jak dlouho ses na soutěž v Rusku připravoval?
Příprava trvala zhruba od prosince až do dubna, kdy soutěž proběhla.
Tvrdý trénink však přinesl kýžené ovoce. Dovezl jsi bronzovou medaili...
Ano. Jsem druhý vicemistr světa, což je v překladu 3. místo. (smích) Soutěž se vždy ještě rozděluje na jednotlivé kategorie a já patřím do mužů – profesionálů ve věku 19 až 39 let.
Z jakých koutů světa se účastníci do Ruska sjeli?
Vesměs se sejdou všichni výherci opravdu z celého světa, a to od prvního do čtvrtého místa. Samozřejmě se neúčastní úplně všichni ze všech zemí, nicméně první místo vyhrál Ital a druhý byl také Čech, takže jsme za Česko obsadili hned dvě místa na stupních vítězů, což je skvělé.
Vím, že se obsah tvého vystoupení určitým způsobem věnoval homofobii...
Nejen to. Podstatou vystoupení bylo poukázat na homofobii, ale také na šikanu a utlačování menšin. Ve vyjádření celého příběhu mi pomohla jedna z mých trenérek – Eva Rajlichová, která v příběhu ztvárnila tu zlou stránku. Každé vystoupení na těchto soutěžích má vždy nějaké téma a podle toho je uzpůsobená choreografie, kostým...
Proč sis vybral zrovna homofobii?
Byl to hlavně nápad mé trenérky Yayu Němcové Lopatio, která v dětství stejně jako já zažívala posměch od lidí - ona ale kvůli barvě pleti.
Když se zaměřím na tu homofobii, nebyl to odvážný krok, vzhledem k tomu, že jsi cestoval právě do Ruska, které k homosexuálům úplně kladný postoj nemá?
Jak se to vezme. Je to samozřejmě riskantní krok a myslím si, že Rusko je v těchto otázkách stále dost pozadu. Zároveň to ale byla světová soutěž, kde by i takové téma prostě měli akceptovat, a nakonec to i vyšlo. I když jsem se samozřejmě pár nehezkým pohledům nevyhnul. Pár chlapů si mě podezřívavě prohlíželo a zaslechl jsem i nějaké negativní komentáře, ale když jsi na pódiu, tak to neřešíš, máš co dělat s tím, abys podal perfektní výkon. Koneckonců bych asi také zíral na chlapa, který tančí v sukni, a nakonec si namaluje pusu rtěnkou. (smích)
Co tě v Rusku nejvíce překvapilo?
Překvapilo mě, že Rusové jsou vesměs velmi milí a pohostinní lidé, jelikož to mi u nás občas chybí. Zároveň mě ale zarazily oblasti, ve kterých převládá obrovská chudoba. Soutěž se totiž konala v městečku Berdsk u Novosibirsku, takže dost daleko od veškeré civilizace. (smích)
Měl jsi možnost nějak zažít tamní gay scénu?
Bohužel ne. Jednak ji moc nevyhledávám a za druhé jsem měl a stále ještě mám tréninkový režim, to znamená bez večírků a alkoholu. Ale od mé kamarádky vím, že tamní gay scéna funguje, ale člověk musí být ostražitý. Nikdy nevíš, kdo tě chytne, když třeba vycházíš z klubu...
Co tě čeká teď? Chystáš se v dohledné době na nějakou další soutěž?
Měl jsem týden volno a teď začínám trénovat na další soutěž – IPSAC & AERIAL ART Championship Croatia 2019. Takže za tři týdny mě čeká Chorvatsko, kam jedeme i s mými holkami – trenérkami a moc se na to těšíme.
To je nějaká speciální soutěž?
Ne, jedná se o chorvatské mistrovství, ze kterého se můžu dostat opět na to světové. Nicméně příprava a průběh je tam stejný. Opět se jedná o choreografii na nějaké téma, kterou hodnotí odborná porota.
