Většina dospělých do čtyřiceti prožívá zcela nový moderní typ krize středního věku

Dva ze tří lidí mezi dvaceti a čtyřiceti lety prožívají zcela nový typ životní krize. A netýká se to pouze mileniálů.

Autor: Nikol Šubrtová / Zdroj: FOTO: Shutterstock, Instagram / 27. 4. 2019

Krize středního věku je poměrně zažitý pojem. Jako klišé si představíte chlapíka po čtyřicítce, který má už celkem slušné konto i břicho. Jeho manželka, která ho po patnácti letech praní fuseklí a boje s prkénkem od hajzlu, jeho náladami a nemluvností už moc neobdivuje, ho moc nebaví, zato jeho mladá kolegyně, která ho po třech průchodech kanceláří v novém obleku obdivuje hodně, ho náhle baví.

Pocity nudy, prázdna a stereotypu pak často pročechrá druhá míza. Chlapík má pocit, že hnije a možná mu ujel vlak i další pravidelné spoje a je třeba se probrat a začít žít jako ve dvaceti. Náš hrdina kupuje kabriolet od Porsche (ačkoli našinec by řekl, že když si může koupit Porsche, ještě to taková krize zase není), sadu činek a barvu na vlasy a odjíždí na „pracovní“ cesty se svou dvacetiletou sekretářkou. S tou pak buď po pěti letech skončí tam, kde byl s první ženou po patnácti, a má navíc dvoje alimenty a ženu o 15 let mladší, nebo se probere a vrátí se domů s pugétem a doufá, že žena ho vezme zpátky.

28. 5. 2019Každý den není posvícení! Podívejte se na ty nejzábavnější špatné filmy!

Krize středního věku je známá a zlidovělá píseň…

Když odhlédneme od tohoto klišé vhodného spíše do filmů, krize středního věku bývala vždy jistým rozčarováním. Ať už proto, že lidé mají pocit, že jim něco objektivně žádoucího chybí, ať už jde o šťastnou rodinu, poslání a naplnění, prestižní práci či velké bohatství. Nebo naopak to vše mají a přesto se necítí šťastní. Svorně si pak všichni kladou otázku, jaký to vše má vlastně smysl. Mnozí propadají pocitu, že už je nic pěkného nečeká a bude to jen horší. Naše psychika je bohužel nastavena tak, že žije dílem v minulosti a dílem v budoucnosti, byť ani jedno z toho vlastně technicky nikdy v přítomném okamžiku neexistuje.

Mládí skýtá naději, že něco bude JEDNOU. Že nás čeká ten život z filmů a katalogů. S přibývajícími roky si uvědomujeme, že pokud neuděláme radikální změnu, ono jednou nikdy nepřijde. A ono jednou, jak jsme si ho představovali v patnácti, to nepřijde docela určitě. Představa něčeho nikdy není, jako je život sám a jeho skutečné prožívání. Až se většina lidí smíří s tím, že ono jednou nikdy nepřijde, a stráví zbytek života v pasivní resistenci k životu. Mnoho párů také už skoro zapomnělo, odkud že to spolu vlastně vyšli (a že to často bylo z velké lásky), kam chtěli jít, a svorně se diví, kam to spolu dospěli.

Jistě, rozčarování přijde na každého. A je to i o tom, že ono vysněné "jednou" nemusí být nutně to, že se stanete rockovou hvězdou. Nalézt v životě naplnění a radovat se z toho, co je opravdu důležité, to je velký úkol pro každého jednotlivce.

Nová krize už v „nejšťastnějším“ období života

Mileniálové nejsou tak šťastní, jak vypadají na Instagramu

Paradoxně se nyní čím dál častěji místo krize středního věku mluví o krizi věku čtvrtečního a nebo také o jakési nové krizi středního věku, které se postupně do sebe mísí. A to celé se  odehrává ve věku, který je všeobecně považován za ten nejšťastnější, tedy v době, kdy je lidem dvacet něco a třicet něco, jak hezky česky lze říci.

To podivné spojení čtvrteční věk vychází z anglického pojmenování pro tento fenomén quarter-life crisis. Je to proto, že může počnout již v první čtvrtině života člověka, tedy pokud budeme počítat nějaký optimistický věk dožití.

Je to věc mileniálů a také generací, které přijdou po nich. Jistá krize z neomezených možností. Jde o duševní nesoulad, který může přecházet až do úzkostných a depresivních poruch, týkající se obav a nespokojenosti ze směřování a kvality vlastního života. Jde o jisté pochyby a zklamání v oblastech partnerského i pracovního života, které se objevují nejčastěji ve věku od 23 do 39 let.

Dnešní dvacátníci a třicátníci zmámení obrazy života na sociálních sítích mají obavu, aby si v životě nevybrali špatně, ať práci či partnera, a nic jim není dost dobré. Manželství i děti odkládají na pozdější věk, aby náhodou neudělali chybu, a když už si vyberou, často je trápí, zda si nevybrali špatně. S nadsázkou lze říci, že mají opravdu nakonec problém smířit se s rozdílem mezi světem, jak vypadá na Instagramu, a světem, jak vypadá, když vylezete v půlce listopadu v pondělí z domu. Samozřejmě jim v tom celém nepomáhají ani vysoká očekávání ostatních, tlak na plakátové velko-sny z videí na Youtube, na sebelásku a sebehledání, ale třeba i velice drahé bydlení.

25. 5. 2019Facebook vám díky nové funkci umožní zjistit, kdo vás tajně chce nebo miluje

Mnozí mají pocit, že se s životním partnerem pouze spokojili

Že nejde o nějaký mediální výmysl, potvrzují výsledky studie portálu Body Logic MD, která zkoumala více než tisíc lidí ve věku od 23 do 39 let. Dva ze tři respondentů pak uvedli, že prožili právě zmíněnou krizi čtvrtečního věku.

Mezi uváděnými důvody na prvním místě byla neuspokojivá finanční situace a malé výdělky a zklamání ohledně osobních cílů. Lidé byli také deprimovaní tím, že málo cestovali, a nepřidali jim ani úspěšnější přátelé, jejichž zářící vlajkové lodě štěstí vídají pravidelně na sociálních sítích. Ke krizi přispívala i očekávání okolí, že už by měli mít dítě, či to, že si lidé stále nemohli dovolit vlastní bydlení.

Samozřejmě dalším velkým důvodem byly nespokojenosti vztahové. Mysleli byste, že řeč je o těch, kteří vztah ještě nenašli. Ale to byste se bohužel velmi mýlili.

Ta část respondentů, která krizi hlásila a zároveň žila v manželství, ve třetině případů uvedla, že aktuálně prožívají obavy, jestli se se současným partnerem pouze tak nějak nespokojili. Jestli je to skutečně ono. Jestli jim jinde neuniká lepší život a lepší partner. Valná část lidí již v takto mladém věku není prostě v manželství vůbec spokojena.

A aby to bylo na závěr ještě sluncem zalitější, tak dvacet procent z těch, kteří krizi měli a zároveň měli děti, uvedlo, že mít děti považují zpětně za vyloženě špatné rozhodnutí.

Ráda bych to uzavřela nějak optimisticky, takže pokud se aktuálně trápíte tím, že jste lůzři a všude jinde je tráva zelenější, minimálně v tom rozhodně nejste sami, byť na Instagramu to vypadá jinak a dokonale. Zdá se, že nám asi nezbyde, než se na Instagram nakonec  přestěhovat.