Nejstarší pacient s HIV slaví 100. narozeniny. Je zdravý, fit a nadějí i pro ostatní HIV pozitivní

Lisabonský pacient slaví stovku

„Cítím se šťastný, mnoho let jsem prožil bez těžkostí a starostí,“ uvedl muž, který si kvůli přetrvávajícímu stigmatu spojenému s HIV přeje zůstat v anonymitě, a tak při kontaktu s médii používá pseudonym Miguel. Lékaři pak o něm v četných zprávách a případových studiích hovoří jako o Lisabonském pacientovi…

Miguelovi bylo onemocnění diagnostikováno v roce 2004, a to již ve 3. fázi, tedy v již rozvinuté podobě. Bylo mu tehdy 84 let a vůbec netušil, že je HIV pozitivní, stejně jako nevěděl, kdy a jak se nakazil. Podle odhadů lékařů však žil s virem minimálně předchozích deset let, aniž by o něm vůbec věděl. I přes vysoký věk a nepříliš pozitivní vyhlídky se Miguel rozhodl s nemocí bojovat – a to i navzdory skepsi jeho lékaře. „Když mě tento pacient navštívil, měl jsem s ohledem na jeho věk a diagnózu pochybnosti, zda by měl být vůbec léčen,“ uvedl v jednom z rozhovorů Dr. Henrique Santos.

Nakonec ale Miguel prošel radikální chemoterapií, která měla nečekaně dobrý průběh i výsledky. Ostatně, to, že muž aktuálně slaví sté narozeniny, je toho důkazem. Miguel se navíc těší velmi dobrému zdraví přiměřenému jeho věku, což jeho lékařský tým přikládá zejména tomu, že žije zdravým a aktivním životem (a samozřejmě také denně užívá potřebné léky). Dokonce žije sám a s drobnou pomocí rodiny se o sebe stále zvládá postarat.

Miguel – symbol naděje

„Tento příběh ukazuje, že s HIV je možné bez obtíží žít, pokud máte pod kontrolou všechny ostatní faktory pojící se ke zdravému životnímu stylu,“ tvrdí další z Miguelových ošetřujících lékařů, Inês Pintassilgo. „Samozřejmě, že HIV zdraví člověka do jisté míry ovlivní, ale pokud je léčba dobře vedena a průběh kontrolován, vlastně se nejedná o nijak zásadní problém,“ dodala. Miguelův příběh tak ukazuje, že jen HIV skutečně není základní determinantou toho, jak kvalitně a dlouho bude člověk žít.

„Jsem přesvědčen, že Lisabonský pacient je symbolem naděje pro všechny lidi žijící s HIV. Ukazuje, že i s tímto virem se lze ve zdraví dožít vysokého věku a zažít klasické stárnutí,“ shrnul odborník na HIV Giovanni Guaraldi z univerzity v Modeně, který měl tu čest setkat se s Miguelem také osobně. „Byl jsem z něj nadšen, nikdy dříve jsem se nesetkal s nikým HIV pozitivním tohoto věku!“ uvedl také.

Více v Galerii

Má Miguel tajný recept na dlouhověkost? Rozhodně, nijak však nesouvisí s žádnými pohybovými aktivitami, doplňky stravy ani jakýmikoliv alternativními praktikami. „Důvodem, proč jsem se dožil tak vysokého věku, je, že každý den, než jdu do postele, udělám si šálek citronového čaje. Dám do něj plátek kvalitního citronu i s kůrou. To vše povařím pět minut a nakonec přidám lžičku medu,“ prozrazuje...

Léčba výrazně pokročila

V kontextu Miguelova příběhu je zároveň třeba nezapomínat, jaké ještě před nedávnem byly vyhlídky těch, kterým byl virus HIV diagnostikován. „V sobotu večer jste šli ven, v neděli ráno jste měli pocit, že jste to trošku přehnali, v pondělí nastoupila zimnice, ve středu potíže s dýcháním. V pátek jste se ocitli v nemocnici a během dalšího víkendu jste mohli být po smrti,“ popisuje Tim McCaskell, spoluzakladatel skupiny AIDS ACTIONNOW! realitu, jaká panovala v úplných počátcích diagnostiky HIV/AIDS. Během počínající epidemie AIDS v 80. letech se medián přežití diagnostikovaných pohyboval v horizontu jednoho roku. Nemoc byla tehdy prakticky rozsudkem smrti – zpustošila imunitní systém tak, že organismus neměl šanci se bránit. HIV/AIDS pak stála životy nespočtu lidí – mladých, starých, především však mužů majících sex s muži.

Dnes, díky pokročilé léčbě a obrovským pokrokům ve vědě, mají nově diagnostikovaní pacienti před sebou klidně 50 let dalšího života kvalitativně srovnatelného se zdravou populací. Největším průlomem pak bylo zavedení kombinované antiretrovirové terapie v polovině devadesátých let – díky ní se začalo dařit držet virus na uzdě, v tělech pacientů se navíc začal stávat nedetekovatelným. Léky se staly také méně toxickými a účinnějšími a ve většině případů tak stačí (i dnes) užívat jednu či dvě tabletky denně. Hrozba HIV/AIDS však i nadále trvá. Ačkoliv již ztratila přívlastek „smrtelná“, stále se jedná o onemocnění, které je prakticky nevyléčitelné.