Proč žádná státní vlajka na světě není fialová? Je za tím fascinující příběh a taky věc, kterou řešíte denně

Poznatky psychologie barev se využívají v mnoha oborech lidské činnosti včetně medicíny či marketingu. Dokonce i personalisté dnes při výběru vhodných uchazečů používají různé testy založené na přiřazování barev k různým věcem a pojmům.

Psychologie barev se dá najít všude: I při hubnutí a na fotbale

Barvomluva pronikla dokonce i do neutuchajícího superzájmu té části světa, která má co jíst, do hubnutí. Takže už dnes naleznete kvalifikované rady, že máte jíst v modré místnosti, protože toho prý tam sežerete méně. A za tím je prosím věda, byla totiž podniknuta studie, která zjistila, že lidé v modře vymalované místnosti snědí o 33 procent méně jídla, což je přisuzováno tomu, že v modrém přísvitu vypadá prý jídlo méně lákavě. Já tedy nevím, čokoládový dort najdu i po tmě, ale tak když to věda říká...

V rámci snah rozklíčovat opravdu veškeré možné otázky, byla dokonce realizována i studie na téma vlivu barvy dresů na výsledek fotbalového zápasu. Nekecám, dílo se jmenovalo Červená barva trikotu se pojí s dlouhodobým týmovým úspěchem v anglickém fotbale a vyprodukoval jej tým autorů v roce 2008. Dobrá zpráva je to zejména pro ty, kdo až dodneška měli pocit, že dělají poměrně zbytečnou až nesmyslnou práci. Tady jasně vidíte, čím se lze také zabývat.

Více v Galerii

Je psychologie barev i za chybějícími purpurovými vlajkami?

Nenávratně obohaceni o tyto informace byste možná měli tendenci předpokládat, že odpověď na otázku, proč žádná vlajka není fialová či purpurová (což vypadá taky jako blbá otázka, ale odpověď je celkem zajímavá), leží někde v oblasti psychologie barev.

Nicméně zřejmě tomu není tak, byť i taková teorie byla, když se spekulovalo, že je to tak proto, že purpurová byla primárně asociována s monarchií a jak se svět začal obracet směrem k republice, bylo považováno za nevhodné, aby státy v nových pořádcích zahrnovaly do svých vlajek právě tuto barvu. To je ale opravdu pouze teorie.

Než se dostaneme k jádru pudla, jen si ještě v tomto místě krátce ujasněme pojmy. Fialová je základní spektrální barva (tj. s vlastní vlnovou délkou ve viditelném spektru světla), zatímco velmi podobná purpurová je druhotná barva vzniklá kombinací červené a modré. Zde budeme říkat prostě purpurová v podstatě pro obě velmi podobné barvy a snad bude tato nepřesnost čtenářem odpuštěna.

Dámy a pánové, to by bylo prostě moc drahé…

Proč tedy žádná vlajka není purpurová? Důvod je zřejmě celkem prozaický a dost možná ho řešíte denně: Bylo by to prostě moc drahé.

Purpur byl v minulosti totiž nesmírně vzácnou barvou. Získával se z konkrétního mořského šneka (znalci fauny prominou tento „odborný“ termín) vyskytujícího se ve Středozemním moři, kdy centrem produkce bylo fénické město Týros v dnešním Libanonu. Na gram purpuru prý muselo zařvat přes deset tisíc šneků. Což je hodně šneků a hodně práce, to musíte uznat. 

Barvivo mělo díky tomu hodnotu vyšší, než byla jeho váha ve zlatě. Proto byla purpurová asociována již v dávných dobách pouze s vládnoucími třídami v Římě, Egyptě či Persii. Stala se tak barvou moci, vznešenosti i opulentnosti. I později zůstala pro svou cenu vznešenou a královskou barvou, která byla vyhrazena pouze vyšším vrstvám. Dřívější vládcové byli také často spojováni s bohy, proto až dodnes přežívá i spojení fialové s duchovnem a čímsi nadpozemským. Dokonce královna Alžběta I. zakázala prý nosit purpurovou barvu komukoli jinému než královské šlechtě. Ostatně i dnešní britskou královnu Alžbětu II. můžeme často vídat právě v různých odstínech fialové.

Tedy kolem a kolem: vzhledem k tomu, jak drahé by tedy bylo vyvádět vlajky, které měly být co nejrozšířenější a dostupné masám, v této barvě, nebyla prostě pro vlajky tato barva vůbec vybírána.

I královna Alžběta II. často odstíny fialové nosí

Na začátku syntetické výroby purpuru byl… omyl

Masovější syntetická výroba příslušného barviva i barviv ostatních pak přišla vlastně až po roce 1900. Tomu předcházel také celkem zajímavý příběh, kdy vědec William Henry Perkin podnikl v roce 1856 neúspěšný experiment synteticky produkovat chinin, tedy chemikálii, která pomáhá léčit malárii. Namísto chininu byly ovšem jeho kádinky po celé slavné akci naplněny pouze nevábným hnědým kalem.

Ovšem následně se stalo něco pozoruhodného, když totiž Perkin začal naštvaně čistit zaprasené  kádinky alkoholem, hnědý kal se proměnil v sytě fialové barvivo.  Tato po technické stránce nehoda byla zároveň prvním objevem syntetického barviva, které tehdy Perkin nazval „mauveine“.

Barvivo objevené omylem panem Perkinem

Abychom si ovšem ukázali, že skoro nic neplatí na sto procent, pak si řekněme, že drobnější porce této barvy v dnešní době už přece jen na pár vlajkách najdeme. Jednak je to třeba vlajka Dominiky, což je ostrovní stát v Karibiku. Vprostřed této vlajky trůní částečně purpurově vyvedený papoušek amazoňan císařský, který je národním symbolem. Na vlajce Nikaraguy je pak zase vprostřed mini duha s mini purpurovým pruhem.

Také najdeme tuto barvu na novodobějších a nikoli národních vlajkách, fialovou máme třeba na duhové vlajce LGBT hnutí (i když z té prý zase pro trable s její produkcí na reálných vyhotoveních vlajek vypadla růžová) a je třeba také barvou feministického hnutí.

Vlajka Dominiky