Články 11 a 13: Konec internetu, wikipedie a memů? Ne, jen směrnice, která více problémů způsobí, než vyřeší

Je to definitivní. Bez velké pozorností médií byla včera na zasedání Rady Evropy schválena kontroverzní Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, a to včetně článků 11 a 13, které nedávaly leckterému uživateli spát. Internet se rozhodně pod vlivem přijaté směrnice změní. Proto je čas vyjasnit si, co se stane a co je jen konspirační teorie.

Autor: Petr Opršal / Zdroj: Lupa, Pooh, Mediapublishers, Info.cz / 16. 4. 2019

Tak trochu bizarně o osudu kontroverzní směrnice o autorských právech rozhodlo zasedání výboru pro zemědělství a rybářství, jednalo se ale spíše o formalitu. Teď ale k věci.

Na jedné straně člověk slyšel bědování nad koncem internetových memů a praktickém okleštění internetu o vše, co jsme na něm měli rádi. Druhá strana zase bila na poplach, že internetoví giganti, jako je Google či Facebook, drtí nebohé vydavatele a ochuzují je o zisky ze zobrazovaného obsahu.

Ani jedna strana nemá pravdu. Nejedná se o žádný démonický zákon určený k cenzuře, ale rozhodně ani o promyšlené opatření, po jehož zavedení začnou ptáci zpívat, kytky kvést a vydavatelé vydělávat. Nešťastné je zejména jeho provedení, které nahrává humpoláckým algoritmům na odstranění problémového obsahu.

28. 8. 2019Toleranci i nenávist se lze naučit, tvrdí výzkum. Poukazuje na růst homofobie v evropských zemích, kde se lesby a gayové nemohou brát

Článek 11 zavádí pro komerční subjekty, nejen pro vyhledavače, povinnost platit za zveřejnění citovaného obsahu. Jedná se tedy o něco, co kritici označují jako „daň z odkazu“.  S tou je hned několik problémů. Jak na serveru Mediapublishers uvádí třeba německý žurnalista, který si nepřál být jmenován, důsledné dodržování takové zákona by znamenalo, že by byli biti i ti novináři, kteří by ve svém článku chtěli citovat z jiného periodika. Směrnice je navíc velmi nejasná, připouští jen použití „velmi krátkého textu“, nespecifikuje však, o jaký text se jedná.

Dobře známý je také případ Německa a Španělska, kde byla taková daň z odkazu zavedena. Google prostě přestal zobrazovat náhledy stránek se zpravodajstvím. Těm následně prudce klesla čtenost. Obě země od experimentu ustoupily, jelikož pouze velké nakladatelské domy by měly dostatek lidských sil i času na to, aby se nově zabývaly agendou spojenou s Googlem a povolováním, jaký obsah smí či nesmí zveřejňovat.

Ještě kontroverznější je článek 13, který činí provozovatele automaticky odpovědnými za uživatelský obsah. Takový, který porušuje autorská práva, je povinen mazat bez vyzvání. Na první pohled to dává smysl, mnoho provozovatelů uložišť a videoserverů se například podle serveru Lupa vymlouvalo na to, že veškerý pirátský obsah je uživatelský. Oni pak nemají kapacity, aby s ním aktivně bojovali, i když si obchodní model založili zejména na pirátském obsahu. Jenomže, kdo ví, jakým způsobem bývají na internetu vymáhána autorská práva, ten dobře ví, že tady EU šlápla vedle.

I když má podle článku 13 výjimku obsah, který je například citací, kritikou či parodií, provozovatelé serverů se tím asi zabývat nebudou a plošně nasadí automatické filtry. Takže i když pro nejrůznější memy či videa internetových kritiků existuje výjimka, hrubě nastavený filtr obsahu je stejně vyhodnotí jako porušení autorských práv a smaže je.

Nehledě na to, že i z minulosti známe jiné, a ještě více nesmyslné spory o autorská práva. Filmová a herní studia zejména na Youtube ráda mažou kritická videa recenzentů. Nahlašování porušení autorských práv strojovému algoritmu také bývá leckterými skupinami zneužíváno k odstraňování názorů, které se jim nelíbí.

Dobře známý je také případ videa „Dancing Baby“, o kterém píše třeba dTest. Jedná se vlastně o obyčejné domácí video, kterak syn autorky skáče po kuchyni. Problém je však v tom, že v pozadí takřka neznatelně z rádia hraje píseň Let’s Go Crazy od zpěváka Prince. Ten byl známý nejen svým výstředním vkusem a změnou jména na nevyslovitelný symbol, ale i tím, že úzkostlivě lpěl na dodržování autorských práv. Právě proto nechal z internetu mazat jakékoliv video, které jen mohlo být porušením jeho autorských práv. Spor mezi autorkou videa a vydavatelstvím Universal se táhl po celých jedenáct let. Americký Nejvyšší soud dal nakonec za pravdou autorce videa, že se jedná o „fair use“.

12. 4. 2019Užijte si jaro plné nejen hokejových zážitků s Philips TV

Na druhou stranu, vzhledem k výjimce pro neziskový sektor se nemusíme bát třeba o wikipedii a jiné internetové encyklopedie. Stejná výjimka platí i pro vědecké servery či cloudová uložiště pro osobní využití.

V neposlední řadě, finální podoba zákonů je na jednotlivých evropských zemích. Jen na nich záleží, jakým způsobem evropské směrnice implementují. Takže pokud by někdo u nás plošně zakázal memy a wikipedii a dával to za vinu „zlému Bruselu“, bude jen jako obvykle lhát.