ROZHOVOR: „Piercingy jsem se učila dělat na sobě,“ říká profi piercerka Mirka X Mythra

Mirka Hricová pochází ze Slovenska, ale již tři roky žije v Česku. Je jí 27 let a třetím rokem pracuje jako profesionální piercerka - pod uměleckým jménem Mirka X Mytha. Jak sama říká, práce je pro ni zároveň koníčkem. Kromě piercingu se věnuje pole dance, józe a miluje zvířata. Jaké jsou současné trendy v piercingu a jak na její netradiční vzhled reaguje okolí?

Autor: Jan Witek / Zdroj: Foto: Archiv Mirka Hricová / 22. 4. 2019

Mirko, kde se dá umění piercera naučit?

Učení je takový začarovaný kruh, protože aby člověk byl profesionálem, musí být v profesionálním studiu, kde to bude dělat denně, ale do profesionálního studia se bez těch zkušeností prostě nedostane.

Takže jak se z toho začarovaného kruhu dostat?

Člověk může začít píchat sám doma a zkoušet to třeba na sobě, což ale samozřejmě není úplně ideální. Důležité je pohybovat se v té komunitě a mít nějaký základ v podobě kurzu. Zbytek se každý učí sám, ale je lepší, když si tě někdo vezme pod křídla a učí tě.

Musí se pierceři věnovat i anatomii těla, aby nezasáhli třeba do nějaké žíly či tepny?

Určitě se to neučí jako někde na medicíně, ale základy musíme znát. I třeba v oblasti nervů a všechna místa, na kterých se piercing dělá.

Jaká byla tvá cesta k tomuto povolání?

Má cesta byla hodně spojená se štěstím, protože jsem si udělala kurz hned asi v 18 letech s tím, že celé léto jsem pracovala na brigádách, abych si ho mohla dovolit. Nicméně kurz nic moc neznamená. Já jsem však začala pracovat v tetovacím studiu jako recepční, což nebylo úplně ono, ale minimálně jsem získala přehled a pohybovala se v komunitě těch lidí.

To bylo ještě na Slovensku?

Ano a další štěstí bylo v tom, že tamní piercer často někde cestoval, ale musely se plnit objednávky, a tak se většinou „házely“ na mě. Nejrůznější kontroly, výměny apod. Nebylo to tak, že bych píchala každý den, ale spíše výjimečně. Nicméně jsem si osvojila alespoň cit v rukou. Po čtyřech letech mi přišla nabídka z pražského studia Hell.cz a já jsem neváhala. Dnes je to můj full time job.

Máš spočítáno, kolik piercingů máš ty sama?

Určitě ano, ale to hlavně z toho důvodu, že je to teď takové krásné číslo. Rovná padesátka. A tetováním je pokryta již většina těla.

Tetování se ale profesně nevěnuješ...

Ne, nejsem tatér. Věnuji se čistě piercingům. Momentálně pracuji ve studiu Hell.cz, kde dělám piercerku. Učím se i těžké modifikace, jako jsou třeba podkožní implantáty apod., ale když chce člověk něco takového dělat, musí mít mnoho zkušeností a nejde to hned. Zatím tedy různě asistuji, čímž se i učím.

Jak se vyvíjí trend piercingů? Přichází i dnes nějaké novinky?

Vývoj probíhá, ať už z pohledu techniky, tak i použitých materiálů a tvarů šperků. Úplně jinak situace vypadala třeba před dvaceti let. Jen o historii piercingu bychom mohli udělat celý jeden rozhovor. Rozlišuje se hlavně dle typů piercingů. Kdysi byl v módě hlavně pupík a jazyk, nyní docela frčí nosy, ať už ze strany, nebo propíchnutí přepážky. Úplně nejčastější jsou pak uši, ať už lalůčky či chrupavka v horní části ucha.

Jaké materiály se nejvíce používají?

Kdysi existovaly jen klasické titanovo-ocelové šperky, občas nějaký kamínek, ale teď je daleko větší výběr i mezi dost drahými luxusními šperky. Na výběr jsou různé tvary, různé materiály, a to klidně i zlato a diamanty.

Který z materiálů je dle tebe nejlepší?

Asi úplně nejlepší je bioplast, titan a teoreticky i chirurgická ocel či 24karátové zlato. Tyto materiály jsou nejlepší i pro tělo, nejlépe je přijímá. Vždy se to u každého člověka liší. 

Vnímáš, že se počet lidí, kteří chtějí piercing, zvyšuje?

Určitě a hlavně naše studio patří mezi nejlepší v Čechách i na Slovensku. V běžném piercingovém studiu se třeba nemusíš ani objednávat, kdežto u nás je čekací doba tak minimálně měsíc, a to přitom denně udělám až 30 lidí.

Wau! Tak to je neskutečné. Děláš třeba i malým dětem náušnice?

Jak kdy, to jsou spíše výjimky. Nemám to moc ráda. Sice bych to dokázala, ale je to stres pro dítě, pro rodiče i pro toho piercera. A vadí mi i ta morální stránka věci. Jsem ráda, když člověk do křesla sedne sám a vědomě. Jinak dělám všechny druhy, kromě mužských genitálů.

11. 4. 2019Překvapivé množství mužů předstírá orgasmus. Proč a jak to dělají?

Na to si netroufáš?

To úplně ne, ale máme specialistu Mílu, který se tomu dlouhodobě věnuje a dělá piercingy genitálu již několik let. Když mě osobně osloví někdo známý či stálý zákazník, tak ho vždy upozorním na to, že teoreticky sice všechno vím, ale nemám tolik praxe, takže zákrok může trvat trochu déle a může být nepříjemnější. Občas je chlapům taky nepříjemné, že  by jim piercing měl v tak intimní oblasti dělat chlap. Takže někdy trvají na tom, aby to byla žena.

Není to pak překážka v sexu?

Záleží na tom, co je to za piercing a jaký člověk vede sexuální život. Každý má své preference a někdy to může být i výhoda a může to být příjemné i partnerovi či partnerce. Musí se přemýšlet i o nasazení kondomu. Ne každý chlap se pak potká s příjemnými reakcemi.

Co je tedy na těle nejsložitější zákrok, co se piercingu týče? Jsou to ty genitálie?

Určitě to lze pojmout z více hledisek. Třeba doba hojení, kde ty genitálie nejsou tak strašné. V takovém případě je nejhorší nějaká složitá chrupavka, třeba na uchu. Pupík či bradavky, to je otázka měsíců. Co se týče stylu provedení, tak to jsou třeba právě ty mužské genitálie.

Můžeme zmínit třeba i nejtěžší modifikaci?

Já bych řekla, že je to tvarování uší, jako jsou elfí uši apod. Jedná se o obdobu plastické operace, proto je velmi důležitá technika. Dobře to dělá jen pár lidí na světě.

A co společnost? Myslíš, že podobné věci stále více akceptuje?

Určitě se podobným tělesným úpravám dostává více pochopení, protože jsou běžnější. Třeba těžké modifikace v podobě implantátů apod. jsou stále ještě trochu tabu, ale už se také objevují častěji. Vše se však dělí na lehčí a těžší formy. Tetování je zatím stále více přijatelné.

Teď mě napadá, že takovým nejpřijatelnějším a všemi akceptovaným piercingem jsou vlastně náušnice...

No jasně. Princip náušnic je přitom úplně stejný jako princip ostatních piercingů. Ale přeci jen nášnicemi se lidé zdobí už hodně dlouho, a to i lidé ve vyšší společnosti. I když má člověk pět piercingů na uchu, tak je to stále více v pohodě, než když si dá jednu viditelně na obličej.

Ten počet piercingů, které máš, asi není úplně běžný, jsi středem pozornost? Jak reaguješ?

Určitě to vnímám, ale už si nevšímám každého. Záleží vždy na tom, v jaké jsem společnosti, zda jsem ve městě, či na vesnici. Někdy jsou lidé jen zvědaví, někteří jsou protivní a někteří zase hodně pozitivní a chtějí se třeba i vyfotit. Nedávno jsem byla měsíc v Indii a tam bylo běžné, že se všichni chtěli fotit a vnímali mé piercingy velmi pozitivně. Tady se to střídá, ale většinou jde o pozitivní ohlasy. Někteří lidé, kteří se o naši komunitu zajímají, mě díky sociálním sítím i poznají a je to vždy milý zážitek.

Plánuješ „svou sbírku“ ještě nějak rozšířit?

Určitě. Ale nemám přímo vizi svého těla. Vím, že chci být z velké části potetovaná a mít těch piercingů více, ale zatím jsem spokojená. Občas přijde nějaká nálada a něco si chci píchnout. Buď mám něco v záloze, případně mě napadne něco nového.

Většinu svých piercingů sis tedy dělala sama?

Ano. Hodně jsem se na sobě učila, ale je tento postup nepraktický, člověk to má trochu z ruky, pracuje pomalu, protože se projeví pud sebezáchovy. Nicméně zkušenosti jsem nasbírala i na sobě.

Znáš hodnotu toho všeho, co máš na svém těle?

To nevím. Určitě bych to nějak dokázala spočítat, ale tím, že se v oboru pohybuji, tak si věci děláme různě navzájem s kolegy. Nicméně řekněme, že několik desítek tisíc určitě.

11. 4. 2019„Díky vyvážené drogové politice se infekce HIV mezi injekčními uživateli prakticky nešíří,“ tvrdí odbornice z centra SANANIM

Kde bereš inspiraci pro svou práci?

Určitě i na sociálních sítích. Často i od známých lidí z naší komunity a chodím pravidelně také na různé konference. Je zajímavé, že každý má jiný styl, takže ta výměna informací je důležitá.  Ráda se vzdělávám a jsem toho názoru, že i když člověk vyjde ze školy, nikdy by se neměl přestat učit.

Taková klasická otázka. Bolí to?

Něco určitě bolí. Něco víc a něco míň, ale mě nějakým způsobem fascinuje práce s lidským tělem, a to i z fyzického pohledu. Zajímá mě, co vše lze s tělem provádět, co se dokáže zahojit. Bolest až tak nevnímám.

Asi druhá nejčastější otázka. Přemýšlela jsi někdy o tom, co budeš s piercingy dělat, až budeš stárnout?

Samozřejmě, ale vnímám to tak, že u mě piercingy nejsou žádný úlet ani módní vlna, kterou si za pár let rozmyslím. Táhlo mě to k tomu celý život a netuším, co bude za 10 či 15 let. Člověk se mění celý život a mně je teprve 27 let. Když mě piercingy a tetování momentálně dělají šťastnou a vyhovují mi, tak proč ne? Nic peprovádím nezodpovědně tak, že bych nemyslela na následky. Ale pocit, který mám teď, je silnější než přemýšlení, co bude dál. Žiju v přítomném okamžiku.

Co na tvé piercingy a tetování říkají tví kamarádi a rodina?

Protože jsem začala poměrně mladá, rodina si zvykla. Zppočátku to ani rodičům nevadilo, že mám piercing a tetování. Čím jsem jich měla víc, měli pár připomínek, ale musím uznat, že mí rodiče jsou skvělí. Respektují mě a jsou na mě hrdí, že jsem dosáhla toho, čeho jsem chtěla.

Díval jsem se na tvém Instagramu, že jsi zkoušela i body suspension – věšení na háky...

Ano, tělo mě zajímá ze všech možných stránek. Jsem fascinovaná tím, co všechno naše tělo dokáže. Zabývám se i psychickou stránkou, kdy člověk dokáže bolest odbourat vědomě. Když jde člověk něco dělat vědomě a s určitou fascinací, dokáže se s bolestí poprat, uchopit ji a přenést se přes ni. Není to něco, co ovládá mě, ale ovládám to já. Vždy jde o překonání se a člověk samozřejmě musí chtít. Hranice se pak posouvají hodně. O něčem podobném je právě tato praktika.