Sex, drogy a swing: Za první republiky gayům hrozilo vězení i vydírání, herci po sobě stříleli a po kokainu se jen zaprášilo
Gayové, pozor na vyděrače
Homosexualita byla za první republiky ilegální a trestána odnětím svobody za porušování dobrých mravů. A jakkoliv byl prezident Masaryk zarytým humanistou, homosexualita byla podle Českého rozhlasu jedním ze tří případů, kdy ze zásady odmítal dávat prezidentskou milost. Mnozí kasaři se tak tehdy prý přeorientovali na výnosnější živnost – vyděračství homosexuálů, ať již skutečných, tak jen domnělých. Někdy se prý podle historika Tomáše Musila jednalo o případy, kdy vás prostě jen na ulici přepadl útočník, ale pokud jste se bránili a ubránili, on vás následně před policisty osočil z toho, že jste mu dělali nemravné návrhy.
Každopádně, ač byla tehdy homosexualita protizákonná, neznamená to, že by se jednalo o okrajový jev. Z umělců se k ní hlásili například režiséři Václav Krška a František Čáp, ředitel barrandovských studií Miloš Havel nebo malířka Toyen. Zlí jazykové tehdy podle serveru Idnes spekulovali o tom, že Rudolf Hrušínský se ke svému režijnímu debutu ze čtyřicátých let s názvem Jarní píseň dostal přes „castingový gauč“ u Havla, ale pravděpodobně se jedná jen o pomluvy.
Čeští LGBTQ+ tehdy také měli podle knihy Teplá Praha spoustu oblíbených podniků. Hlavním z nich byl Batex nedaleko dnešního obchodního domu Kotva, kde se pořádaly nejrůznější divoké večírky a karnevaly a vstup byl pouze pro členy. Zdejší osazenstvo, většinou z řad bohatých a úspěšných, dokonce sepsalo petici za zrušení paragrafu 129, který označoval homosexualitu za trestnou.
Mimochodem i za první republiky se řešila otázka transgenderu a transsexuality. Nejznámějším je asi případ Zdeňka Koubka, který pod jménem Zdena Koubková lámal tehdejší ženské běžecké rekordy. Koubek se ale narodil s pohlavními znaky jak muže, tak ženy, ženskou roli mu určili rodiče. V roce 1936 tak prošel změnou pohlaví a ze světa atletiky se stáhl. O transsexualitě se spekuluje i u zmíněné Toyen, která o sobě zásadně mluvila v mužském rodě a otevřeně se hlásila k tomu, že ji přitahují ženy. Těžko však dnes, čtyřicet let po její smrti, soudit, nakolik se jednalo o fakt či uměleckou pózu.
Kokain je fajn
První republika proslula mnoha divokými večírky, kdy se zdaleka nekončilo jen u jeřabinky a kontušovky v Jedové chýši či koňaku a vermutu v hotelu Alcron. Kokain byl tehdy dostupný a legální, v lékárně jste ho sehnali dokonce jako lék na bolesti na předpis. A na večírcích slavných tehdy sněžilo mohutně. Nejznámějším českým milovníkem kokainu byl nejspíše herec Hugo Haas, podle Magazínu Uni ho bral prý zejména na podporu libida. Mezi další milovníky bílého prášku podle serveru g.cz patřili například Adina Mandlová, Saša Rašilov nejstarší, ale i budoucí ministr zahraničí Jan Masaryk. Mimochodem, jeho tehdejší pověst prostořekého a nezodpovědného opilce nám někoho připomíná…
Zajímavou kuriozitou je, že prvorepubliková policie zahájila tažení proti kokainu až v roce 1928. A to navíc jen vůči tomu, který byl na naše území propašován bez řádného zdanění a proclení. „Kokain, to byla za první republiky droga umělců a intelektuálů. Policie registrovala přes 600 překupníků koksu!“ vzpomínala ve své knize Ljuba Hermannová.
Hvězdy bez svatozáře
Dnešní bulvár by si na prvorepublikových umělcích a umělkyních pořádně smlsnul. Kdo by čekal, že se jednalo o partu Mirku Dušínů, ten je zcela na omylu. I leckteré dnešní hvězdy se chovají proti těm prvorepublikovým poměrně krotce.
Královnou všech divokých eskapád byla pravděpodobně Adina Mandlová. Tehdejší vtip, který říkal, že „Baarová má oči mandlové a Mandlová barové“ byl dosti přesný. Divoké večírky, náchylnost k alkoholu a kokainu a značně neuspořádaný osobní život hvězdy by byl vděčným soustem pro bulvár i dnes. Muže střídala častěji než punčošky, dvakrát se pokusila o sebevraždu a ještě zavinila smrtelnou dopravní nehodu – a od soudu vyšla bez poskvrnky. Mimochodem, Lída Baarová tehdy měla spíše pověst hloupé a naivní Nanynky, která neumí říci ne.
Populární komik Ferenc Futurista zase skončil na psychiatrii poté, co napadl a pokusil se zastřelit jiného komika Járu Kohouta. Neunesl totiž, že Kohouta obsadil Karel Lamač v operetě Na tý louce zelený do role, kterou dlouhá léta na divadle s úspěchem hrával právě Futurista. Když si pak Kohout při natáčení zlomil nohu, Futurista podle Krajských listů prý prohlásil, že to má za to, že krade kamarádům role.
A někdy najdeme zajímavou minulosti i u těch, u kterých bychom to vůbec nečekali. Že se tehdejší slečny i paní továrníkové budou točit okolo hvězd stříbrného plátna, to asi nikoho nepřekvapí. K nejvyhlášenějším svůdcům první republiky ale patřil i básník Vítězslav Nezval. Korpulentní, ale výmluvný poeta měl takovou pověst, že když nad Prahou zářil ohňostroj k deseti letům republiky, osazenstvo kaváren vtipkovalo, že to je na počest toho, že „Nezval načal stou babu“...
