ROZHOVOR: Ajťák a milovník technologií Filip Kubín: „V pohanství nás spojují odlišnosti“

Filip Kubín pracuje v oboru IT, miluje technologie a je přesvědčený, že díky nim jednou budeme moci osidlovat jiné planety a zachráníme tu naši. Na první pohled na vás zapůsobí jako stále usměvavý a sympatický člověk, ale přece jen se od ostatních lidí trochu odlišuje, myšleno v dobrém slova smyslu. Vyznává totiž pohanství, o kterém jsme si s ním společně povídali.

Autor: Jan Witek / Zdroj: Filip Kubín / 12. 3. 2019

Filipe, mohl bys na úvod zkusit pohanství nějak ve zkratce popsat?

Můžeme říct, že pohané ctí krajinu, přírodu a naše předky. Ctíme také staré bohy Keltů, Slovanů, Germánů a jiných předků. Vnímáme i jiné bohy a duchy, jako jsou třeba duch krajiny, duch hory či bohyně řeky. Snažíme se také dohledat, co se dříve slavilo u nás na vesnicích apod. Tohle vše aplikujeme do dnešního života a společně sdílíme.

Takže úcta k okolnímu prostředí a přírodě? Takhle to dělali pohané i dříve?

Přesně tak. Vždy byly nějaké tendence úcty ke krajině, ale také k tomu, že k nám naši předkové mohou promlouvat a reagovat na naše činy.

Pojďme se však vrátit na začátek. Co tě k pohanství přivedlo?

Pohanství vyznávám již od 15 let. Vždy jsem vnímal, že existují nějaké fyzikální zákony. Má rodina má hodně ráda technologie, ale příbuzní mě vždy učili, že může být i něco víc, co třeba fyzika nebo matematika dosud nezná. Okolo třinácti let jsem hledal nějakou víru a styl života, který by mi pomohl s mými morálními hodnotami, a tak jsem prošel různá náboženství jako křesťanství apod.

To už ses v tak mladém věku věnoval otázkám víry?

Když to budu parafrázovat z pohledu třináctiletého chlapce, tak jsem si říkal, co je křesťanství: „Klečet na kolenou a omlouvat se za hříchy, které jsem nezpůsobil, není pro mě.“ Pokračoval jsem s islámem: „Moc pouštní, moc arabský, to prostě není spojené s naší krajinou.“ Buddhismus: „Hodně východní, hodně hory a opět žádné spojení s naší krajinou.“ Poté jsem narazil na pohanství, kde říkali: „Pohané věří, že matka země je posvátná a že s ní máme souznít. Pohané slaví svátky kola roku, a to tancem, zpěvem a pitím medoviny u ohně. Pohané věří v určité bohy a tradice, které slaví.“ Říkal jsem si, že takhle bych chtěl žít. Bylo tedy rozhodnuto.

V ten moment sis tedy řekl, že jsi pohan, a hotovo?

Ne, bylo to tak, že jsem si jednoho dne vzal svíčku a šel jsem doprostřed pole, kde jsem si dal přísahu: „Matko země, rád bych se stal pohanem a ať jsou mi tady duchové a bohové krajiny svědkem. Vím, že to není jen tak a že musím přijmout určité tradice, což učiním rád.“ Potom jsem měl takový ten transcendentní zážitek, který mě motivoval k tomu, abych krajinu a lidi kolem sebe ctil.

Pohanství tedy vyznáváš od svých patnácti let?

Ano. V 18 jsem pak potkal další přátele a fungovali jsme při nějakých organizacích, prováděli jsme spolu různé rituály, navštěvovali hradiště a jezdili jsme na místa spojená s Kelty a Slovany. Dělali jsme o našich cestách i nejrůznější přednášky a samozřejmě slavili svátky kola roku.

Co si mám představit pod svátky kola roku?

Jsou to například slunovraty, rovnodennosti, ale třeba také svátek plodnosti (beltain, pozn. red.), který se slaví 1. května. Jsou to svátky spjaté s celým rokem a taktéž s naším podnebím.

Jak taková oslava vypadá?

Třeba na svátek plodnosti jsme okolo ohně a ctíme plodnost a lásku. Jsou tam i páry, které pak třeba odejdou do lesa. (smích) Jinak se pije a hraje až do rána. Na podzim slavíme třeba svátek samhain, což jsou vlastně dušičky. Je to svátek našich předků – smrti, temnoty apod. U Keltů je to zároveň i takový pomyslný nový rok.

Oslava nového roku na podzim, spojená se smrtí?

Ano, například u Keltů začínal nový rok temnotou, při které se čekalo, než se zrodí Slunce a proběhne slunovrat. Podobně se slaví všech osm základních svátků kola roku, kdy se člověk snaží naladit na danou přírodu, dané období, jí sezónní věci a užívá si čas v přírodě a zároveň vnímá sebe sama v tom smyslu, co každý z těch svátků znamená. Takže na jaře probíhá třeba očista.

Jarní očista? Pohanství umožňuje i nějaké psychické uvolnění?

Přesně. Třeba na jaře je důležité více se očistit a udělat si vnitřní úklid od minulých vzpomínek. Zároveň je důležité otevřít se všemu novému.

A co v zimním období?

Na to je dobrý třeba zmiňovaný svátek dušiček, kdy se člověk skrze oheň a smrt snaží spálit to, co v životě nechce – stačí třeba napsat něco na papírek a pak vhodit do ohně. Tím pak může otevřít prostor pro něco nového. Když chce člověk v životě něco nového otevřít, musí něco ukončit. Takže je to takový psychický úklid, který v sobě průběžně děláme. To člověku výborně zlepšuje psychiku a soustředění, zvlášť pokud je to spojeno s meditacemi, kdy se soustředíte i více na sebe.

10. 5. 2019Chemsex: lidem „obyčejný“ sex již nestačí. Kombinace alkoholu, stimulantů a drog již dávno není jen výsadou gayů

Kde se při těchto oslavách scházíte?

Různě po republice najdete kamenné kruhy, menhiry či hradiště. Setkání probíhají různá, buď jen ve skupinách, nebo se potkávají všichni dohromady. Snažíme se dělat i různé festivaly, koncerty, přednášky, workshopy. Všem těmto aktivitám se však věnujeme ve volném čase a zadarmo, takže vždy záleží na tom, jaká je časová kapacita.

A co ten les, který jsi zmiňoval?

V lese se scházíme také. Zpravidla je to osmkrát do roka a rituály se konají všude po republice. Když pak půjdete třeba někdy večer lesem a uvidíte tam bandu v pláštích, není potřeba se bát, že je to nějaká sekta. Je to jen banda pohanů, která jde slavit slunovrat s medovinou. (smích)

Takže slavit můžete prakticky kdekoliv?

Přesně tak. Když tam bude hudba a nějaké pití. (smích) Bereme to tak, že život na zemi je dar a vážíme si ho, takže si vážíme všeho, co nám matka země dává, a toho, že se můžeme třeba i napít nebo meditovat. Přece jen žijeme uprostřed Evropy, jednoho z nejbezpečnějších míst na světě, a žijeme v hojnosti, což nám zařídili naši předkové a krajina okolo nás.

Každý si v pohanství tedy najde to své a je to vlastně takový celoživotní styl...

Každý to má trochu jinak, pro někoho je to styl života, pro někoho styl oblékání, pro někoho styl hudby a pro někoho opravdová víra. Každý dává důraz na něco jiného. Někdo na bohy, někdo na krajinu, někdo na předky. Je mnoho možností.

Zmiňoval jsi Kelty, Slovany, kolik podobných "náboženství" či "kultů" tedy u nás stále žije?

Jsou to třeba Slované, Vikingové, Keltové, Římané, ale také čarodějnictví, magie či vika. Mně přišla nejblíž právě keltská kultura a zároveň druidství. To nejvíce souznělo s mým já.

Ať už tedy vyznáváte kohokoliv, nikdo s nikým nemá problém?

To vůbec ne. Pohanství je hodně individuální. V diverzitě je naše síla. Když se například sejdeme v hospodě, tak já ctím nějakého boha a můj kamarád zase jiného. A právě v tom je naše síla, někdo ctí bohy hrdinství, někdo kovářství, někdo bohy domova a někdo bohy cestování. Vyznáváme pravidlo, že člověk sotva spasí sám sebe na to, aby radil ostatním. Takže si ani navzájem nic nerozmlouváme Každý si to dělá po svém a funguje to skvěle.

Dá se říct, že tě pohanství jako člověka hodně změnilo?

Ano, myslím, že jsem daleko více pokornější v jídle, rád si uvařím třeba jen rýži s nějakou zeleninou a docela jsem omezil i plýtvání. Nemám potřebu pořizovat si nový mobil jednou za rok, ale mám ho, dokud mi vydrží, protože nechci zatěžovat matku Zemi. Podobně zacházím s oblečením a dalšími věcmi. Snažím se méně zatěžovat okolí. Stal jsem se pokornějším a začal více meditovat.

Kolik pohanů pravděpodobně v Česku žije?

Asi 2 000 – 3 000. Před dvěma roky jsme dělali výzkum jen skrze sociální sítě, kde jsme rozesílali formulář, a za tři týdny ho vyplnilo 1 800 lidí. Při oficiálním sčítání lidu před osmi lety vyplnilo kolonku "pohanství" cca 870 lidí, takže je znát nárůst. O Česku se říká, že jsme ateistická země, ale na druhou stranu většina z lidí věří v něco nahoře. Ve štěstí, osud, prostě nějakou transcendentnost.

Jsou pohané v Česku nějak organizovaní?

Před sedmi lety jsme založili Českou pohanskou společnost, kde jsem byl jeden ze zakládajících členů. Dříve fungovala Pohanská federace a různé malé skupiny, ale nic propojeného. My jsme se to snažili trošku sjednotit a udělat více přátelské. Dodnes jsem jedním ze tří organizátorů akcí a dva roky jsem dělal i předsedu. Předsednictví jsme ale předal kamarádce a já mám trochu odpočinek, mohu se tedy soustředit na vlastní duchovní stránku.

Kdyby se některý ze čtenářů rozhodl o pohanství zajímat blíže, případně by vás při jedné z oslav chtěl i navštívit, co bys mu poradil?

Určitě není problém. Záleží na tom, co by konkrétnímu člověku více vyhovovalo, jestli je třeba více na hospůdky, nebo na jiná prostředí. Máme srazy pravidelně ve všech větších městech v ČR, kde je organizují lokální skupiny. Tam si lze o pohanství, ale i o jiných tématech popovídat. Srazy jsou ale i v čajovně, kde je to zase pro ty, co neradi pijí. Komunikace probíhá hlavně na Facebooku, kde jsou různé skupiny. Jinak funguje také web pohanskaspolecnost.cz, kde se můžete dozvědět o všech základech. Jsou tam i nejrůznější články, jak si najít své bohy a množství dalších informací.