ROZHOVOR: „Ve squatech se žije překvapivě dobře, drogově závislí se umí obstarat,“ popisuje terénní pracovnice

Zuzana pracuje třetím rokem jako terénní pracovnice v menším městě na Moravě, každodenně tedy přichází do kontaktu s uživateli drog. Těm s kolegy nabízí různé formy pomoci – od poradenství až po pomoc materiální. Jak funguje výměna stříkaček a jak je to dnes s výskytem HIV mezi injekčními uživateli? Proč drogově závislí nepotřebují potravinovou pomoc? A co komplexně práce terénní/ho pracovníka/ce obnáší?

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: ZF / 7. 3. 2019

Zuzko, pokud bys měla jmenovat jednu věc, která je při práci v terénu nejdůležitější, co by to bylo?

My jsme úplně ti první lidé, se kterými se závislí setkávají. Obvykle jsou totiž našimi klienty uživatelé, kteří nikdy dřív nebyli v kontaktu s žádnou jinou službou a my jsme tak ten vstupní článek do systému péče o závislé. Proto je moc důležité, vlastně nedůležitější, jak člověk na první dojem zapůsobí. Právě ten první kontakt je stěžejní – jak člověka oslovíme, jak se k němu dostaneme – dle toho se odvíjí i to, jestli jsme přijati, nebo ne.

Jak potenciální klienty s kolegy hledáte? Dostáváte i tipy od lidí, že se někde sdružují uživatelé drog?

To ani ne. Je to vlastně technika sněhové koule. Nejčastěji to funguje tak, že některý z uživatelů už s námi má dobrou zkušenost, a tak nám doporučí někoho dalšího. Jinak ale máme samozřejmě vytipované určité lokality a taky oslovujeme veřejnost. Snažíme se i běžné lidí informovat o tom, co dělat, když naleznou použitou stříkačku, navštěvujeme instituce, starosty, policii, šíříme informace o naší práci.

V rámci ČR funguje síť K-center, která se na práci se závislými zaměřují. Liší se nějak práce terénních pracovníků od práce, kterou vykonávají lidé v těchto zařízeních?

V každém případě, my totiž v terénu, např. na ulici, v parku, ve squatu oslovujeme uživatele v jejich přirozeném prostředí – nemusí tak nikam chodit. Pracujeme tak navíc převážně s lidmi, kteří nejsou motivovaní přestat. To je naprosto jiná situace, než když uživatel sám svou závislost chce řešit a cíleně vyhledá nějakou pomoc – třeba právě v K-centru. I tam sice může přijít člověk, který přestat nechce, ale tomu se obvykle právě nikam nechce docházet. Proto naše služby spočívají v tom, že se snažíme „něco nabídnout“ – ulehčit uživatelům, ale i minimalizovat rizika vůči společnosti.

Jak jsou K-centra v rámci Česka dostupná?

„Káček“ je u nás docela dost, jsou v každém krajském a okresním městě, kde konkrétně lze zjistit na webu e-dekontaminace.cz. Pokud bych měla srovnat dostupnost těchto zařízení u nás a na Slovensku, tak v ČR jsou daleko četnější. Na Slovensku totiž, pokud vím, fungují jen dvě nebo tři v celé zemi. Ten systém nízkoprahových služeb je u nás hodně rozpracovaný, proto i máme také hodně nízký výskyt HIV mezi injekčními uživateli. Ta pomoc tady totiž je, od devadesátých let se česká drogová scéna hodně změnila a situace zlepšila. 

14. 3. 2019"Muž by měl mít svou tajnou zbraň", říká Roman. "Tou mojí je kolagen!“

K-centra jsou většinou pro klienty s nějakou motivací přestat, jejich pracovníci/e tedy mají výchozí bod své práce jasný, nezřídka pomohou závislým zpět do života. Jak ale nahlížíte na svou práci vy v terénu, kde jistě nezřídka narážíte na „beznadějné případy“?

My hlavně naše klienty respektujeme, ačkoliv s jejich stylem života nesouhlasíme. Ve vhodné chvíli – když se objeví negativní důsledky užívání – jim neposkytujeme jen materiální pomoc, ale snažíme se „nastartovat“ je, aby začali o své situaci přemýšlet. Posouváme klienty vlastně na takovém kole změny, vycházíme z toho, v jaké životní fázi se právě nachází, pokud nic řešit nechtějí, samozřejmě nemá cenu něco řešit, jde primárně o to, aby si oni začali uvědomovat důsledky svého chování, na což my ve vhodnou chvíli poukazujeme. My jim nabízíme pomoc, opakovaně a dlouhodobě…a pak ta zlomová situace může nastat – něco hrozí, přijdou zdravotní problémy…špatné žily a tak… a právě tehdy lze působit nejen s nabídkou léčby, ale i konkrétních změn. K-centra poskytují podobné služby, ani ta motivace přestat není podmínkou, ale primárně klienti tuto službu musí sami vyhledat. A to se mnohým jednoduše nechce.

A co přesně tedy nabízíte?

Snažíme se učit uživatele, jak předcházet rizikům, která plynou ze sdílení jehel, nádobíčka, distribuujeme i kondomy a snažíme se vést klienty k tomu, aby se nechávali testovat na hepatitidu C. Ta se dnes dá dobře léčit, ale je potřeba nenechat věci plavat. Vše, co nabízíme, je bezplatné, anonymní a my se snažíme hlavně o respekt, ten by měl vést k vytvoření nějakého vztahu.

Když jsi narazila na ty jehly, nezřídka se lze setkat s názory, že vlastně uživatelům drog bezplatně poskytujete nové stříkačky, a tak je vlastně „podporujete“ v dalším užívání…

Tento princip je nastaven velmi jasně, za jednu špinavou jehlu poskytujeme jednu čistou. Jde tedy nejen o to, aby se špinavé jehly nepovalovaly na veřejnosti, ale také o to, aby se eliminovala zdravotní rizika pro uživatele. Rozdáváme ale i další věci, třeba léky. Drogově závislí, kteří jsou na ulici, navíc nezřídka nedodržují postup bezpečné aplikace, aby předešli rizikům. Poskytujeme tak bezplatně např. i desinfekce, ověřujeme, jestli znají bezpečný způsob aplikace. Když všechna pravidla dodržují a používají sterilní vodu – hodně jich přitom běžně používá třeba vodu z kohoutku, což je samozřejmě špatně – tak snižují rizika.

Co je to „bezpečný způsob aplikace“?

Je to do jisté míry protimluv (smích), ale když člověk postupuje skutečně správně, samozřejmě poškozuje své zdraví drogami, ale minimalizuje další negativní průvodní efekty. Ostatně, my naše klienty informujeme také o alternativních způsobech aplikace. Ta injekční je sice nejrozšířenější, ale nejvíc riziková. Snažíme se nabídnout jim i jiné možnosti, poskytnout informace o výhodách. Když si někdo stěžuje na problémy s žílami, snažíme se, aby si dal první dávku injekčně a druhou v kapsli, říkáme tomu „dovolená pro žíly“. Další možností je rektální aplikace, to ale klienti neradi slyší, myslí si, že tak o tu dávku přijdou, takže my jim vysvětlíme ten postup, máme i různé letáčky…

Poskytujete také substituční léčbu?

Terénní pracovníci substituci neposkytují, na to jsou substituční centra, kam naše klienty můžeme v případě zájmu odeslat, zprostředkovat jim pomoc. Ale pravda je, že naši klienti jsou pervitinoví, takže tam substituce stejně není. Substituce se týká uživatelů opiátů a ti jsou vesměs v Praze…

Z čeho vlastně vaši klienti žijí a financují drogy?

Záleží na tom, jak kdo. Rozhodně to není jedna homogenní skupina, nejčastější jsou případy, kdy tito lidé žijí ve squatu, někteří pobírají sociální dávky – tedy, pokud nepřišli o doklady – jiní jsou naopak kompletně proti systému, se kterým nechtějí mít nic společného, takže žijí z toho, co vyžebrají, ukradnou – obvykle jde ale o drobnosti –, jiní si přivydělávají i výrobou a předprodejem drogy…Kromě squatů máme ale i skupinu klientů, za kterými dojíždíme. Ti bydlí třeba v podnájmech a pracují – neříkám, že všichni, někteří ale mají stálé zaměstnání, někteří brigády. Na ulici bys na nich to, že berou, nepoznala – tedy pokud zrovna nejsou pod vlivem. Jednoduše, tito lidé jsou schopní se tím životem nějak protlouct, i během užívání fungují a po ekonomické stránce jsou docela ve standardu, nejsou to úplní chudáci…

6. 3. 2019Chcete vydat knížku? (Nejen) autoři českého gay románu radí, jak na to

Nakolik je vaše práce nebezpečná? Přeci jen, do squatu asi člověk běžně na procházku nevyráží….

To by ses asi docela divila. Když jdeme k našim klientům na squat, nezřídka fakt zíráme, jak jsou někteří šikovní, mají zahrádku, pěstují si rajčata, mají postavená kamna a vybavení sestavené z toho, co našli třeba u kontejnerů. Na druhou stranu jsou tam samozřejmě krysy, myši, ale taky psi. Ty už známe – takže když se zaběhnou, vodíme je majitelům zpět….

Takže nemáš s kolegy žádné negativní zkušenosti, třeba že by vám někdo chtěl fyzicky ublížit?

Pokud narážíš na agresivitu uživatelů, tak to vůbec. Naše negativní zkušenosti spíš souvisí s tím, že klienti jsou pod vlivem, nejčastěji alkoholu. My máme určitá pravidla, která klienti znají, pokud je poruší, přerušíme kontakt a dojde na sankce, tedy neposkytování služeb, kromě té výměny jehel a stříkaček. Obvykle tak stačí slovní upozornění, ale že by někdo na nás byl vyloženě agresivní, to ne, to oni jsou spíš vůči sobě…

Před Vánoci ses mi zmiňovala, že jste klientům poskytovali potravinovou pomoc, kterou jste ale výrazně omezili, proč?

Oni se o sebe naši klienti umí překvapivě dobře postarat. Nezřídka jsme je při cestách městem potkali, jak se ládují pizzou a medovníkem…Oni – i když taky kradou – vědí, kde jsou různé obchody, restaurace, čekají tam na vyhozené zbytky, nebo jim to jídlo třeba dají i lidi. Někdo jim dává maso, někdo i žrádlo pro psy, někteří si vlastně žijí překvapivě dobře a hlady rozhodně netrpí, protože v tom systému umí chodit. A je logické, že když my jim pak nabízíme prošlé věci z potravinové banky, většina stejně skončí v koši. Proto jsme tuto formu pomoci výrazně „zkrouhli“.

Když  jsou primárně služby v terénu určeny pro ty „nemotivované“, jak jste motivovaní vy? Tedy kromě pomoci samotné – daří se vám uživatele „obracet na správnou cestu“?

Náplní naší práce je poskytoval poradenství v terénu, sociální a zdravotní rady. Říkáme tomu individuální proadenství s klientem, s každým na něčem pracujeme, u někoho je třeba cílem jen ta výměna a likvidace jehel, u někoho je to vyřízení občanky – tak toho člověk na úřad doprovodíme – u někoho pak pracujeme na snížení užívaných dávek. Už několikrát jsme v terénu psali i životopisy, máme na to vybavení, tablet s internetem, mobilní telefon, který je klientům k dispozici. V případě, že chce klient řešit nějakou administrativu, vezmeme ho třeba na čaj, poskytneme informace o dalších pomáhajících institucích…A každé splnění jednotlivého individuálního cíle je nejen úspěchem daného klienta, ale i úspěchem naším.