Za každým úspěchem stojí alespoň deset neúspěchů, říká podnikatel Patrik Babinec
Patriku, jak jste se vůbec dostal k tématu „fuckupů“?
Byla to náhoda, oslovil mne kamarád Tomáš, jestli bych nevystoupil na „fuckup night“, kde se podnikatelé dělí o své neúspěchy. Měli jsme za sebou takový „fuckup“ s crowdfundingem. Chtěli jsme otevřít nový prodejní kanál. A vůbec to nevyšlo…
Kdy a kam se může člověk přijít podívat na takovou fuckup night?
Konají se přibližně každé tři týdny. Hlavním centrem je Praha, ale někdy se pořádají i „výjezdní zasedání“ v Brně či Plzni. Jednotlivé večery také mají svoje určitá témata. Jednou je to třeba gastronomie, podruhé ženy, jindy zase alkohol.
Čeho přesně se týkal váš vlastní fuckup?
Chtěli jsme využít populární crowdfundingové stránky IndiGogo k financování nového prodejního kanálu. Během dvou týdnů jsme připravili základní video a fotky a spustili kampaň.Měli jsme naivní představu, že jakmile zveřejníme projekt, lidé se za námi poženou, začnou nakupovat a nám se otevře úplně nový trh, na kterém budeme moci prodávat naše výrobky. Tak to ale nefunguje, jak jsme zjistili, když jsme kampaň spustili. Skončila totiž fiaskem. Vybrali jsme padesát nebo šedesát dolarů z plánovaných sto tisíc. Stálo nás to spoustu času a práce a taky naší pýchy. Ale byla to vlastně dobrá zkušenost.
Co jste si z toho svého „fuckupu“ vzali?
Jednoznačně zkušenost, že žádný učený z nebe nespadl a že nemám vždycky běhat „hlavou napřed“ bez rozmyslu. Mnohokrát se mi to vyplatilo, ale v tomhle případě rozhodně ne. Měli jsme obětovat měsíc či dva na další přípravy, naučit se, jak ta platforma funguje, popovídat si s lidmi, kteří už mají s crowdfundingem zkušenosti…
Co byste radil ostatním, kteří chtějí rozjet vlastní byznys?
Jednoznačně, aby se vždy byli schopní poučit z vlastních chyb. Zároveň by se ale neměli nechat odradit neúspěchem. Média často prezentují jen úspěchy. Ale když se na to podíváte pořádně, zjistíte, že za každým úspěchem je alespoň deset neúspěchů. To vám řekne každý, kdo dnes úspěšně podniká. Snad nikdo nerozjel úspěšné podnikání na první pokus, zato mu ale zůstaly zkušenosti. Dílčí neúspěchy jsou vždycky testem vytrvalosti. Nikdo taky přece nezaběhne maraton po prvním tréninku
Nedávno vyšla Velká kniha fuckupů, na které jste spolupracoval. Co v ní můžeme najít?
Je to tak, kniha vyšla před Vánoci. Jedná se o soupis všech přednášek, o svých neúspěších v ní mluví například podnikatel Karel Janeček nebo ekonom Tomáš Sedláček.
Vaší hlavní pracovní náplní je BeWooden, společnost známá nejen svými dřevěnými motýlky. Jak se vám v současnosti daří?
Daří se nám dobře. Stále rozšiřujeme sortiment, třeba o peněženky, opasky, manžetové knoflíčky a spolupracovali jsme s nejrůznějšími kvalitními českými výrobci. Například s Vinařstvím Špalek jsme vyrobili motýlky v limitované edici ze dřeva vinných sudů, s Tonakem jsme zase vyráběli klobouky.
Momentálně fungujeme na čtyřech různých trzích, kromě Česka je to zejména Německo. Přes distributory se zase snažíme proniknout na některé exotické trhy, jako je Jižní Korea, Thajsko nebo západní pobřeží USA.
Svoji společnost jste nastartovali ve Frýdku-Místku. Bylo to náročnější, než začínat třeba v Praze a Brně?
Určitě bylo. Na druhou stranu, lidé v Beskydech mají vztah k ruční práci, k přírodě, a to jsou hodnoty, které vyznáváme. Táta Ctirada, čili jednoho ze zakladatelů, má pilu, měli jsme dalšího kamaráda truhláře, tak jsme si mohli první prototyp vyrobit sami.
BeWooden má stále hlavní sídlo a výrobnu v Beskydech. Využíváme ale šikovných rukou řemeslníků z nejrůznějších koutů republiky. Dobře víme, že ne každý chce pracovat jako účetní, nebo v jiné kancelářské pozici, řemesla zase začínají chytat druhý dech. A my ty šikovné české řemeslníky sdružujeme pod jednu značku.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Rozhodně chceme pokračovat v rozšiřování sortimentu a produktového portfolia. Daří se nám také s kamennými obchody. První jsme otevřeli v obchodním domě Kotva loni před Vánoci, chceme otevřít ještě jeden v Praze a jeden v Brně.
Máte nějakou radu pro naše čtenáře, kteří by třeba uvažovali o nějaké vlastním podnikání?
V České republice žije spousta šikovných a nedoceněných lidí, kteří se živí rukama, šikovných řemeslníků, o kterých jsem už mluvil. Těch bychom si měli více vážit a také jejich schopnosti využít. A taky bych chtěl čtenářům vzkázat, aby zůstali sví. Nemá cenu si hrát na někoho jiného. Každý by měl být hrdý na to, kým je.
