“Občas se ozvou i lidé, kteří mají sklony k sebevraždě,” říká mentor poradny Sbarvouven.cz

Internetová poradna Sbarvouven.cz slouží pro všechny gaye, lesby, bisexuální a transgender osoby. Patronkou této poradny je Ester Janečková, jelikož impulsem k založení byla sebevražda jejího čtrnáctiletého synovce Filipa, který si sáhl na život právě kvůli homofobním postojům ve společnosti.

Autor: Jan Witek / Zdroj: Foto: Sbarvouven.cz, Marek Vrátný, Shutterstock / 22. 2. 2019

V poradně nyní pracuje něco málo přes dvacet mentorů, kteří svou práci dělají ve volném čase při práci či studiu a celkem pomohli již více než 2 750 klientům a klientkám. Jen za minulý rok se registrovalo až 639 klientů a největší „nával“ je právě v období, kdy se ve společnosti řeší nějaké téma spojené s LGBT komunitou. Jednu z největších „vln“ způsobil youtuber Kovy, když se v jednom ze svých videí veřejně vyoutoval.

Mentorem poradny Sbarvouven.cz je i Marek Vrátný (25), který tuto práci dělá bez jakéhokoliv nároku na odměnu, stejně jako všichni ostatní mentoři. Jedinou odměnou je pro něj dobrý pocit z toho, že pomohl ostatním. 

Působíte v poradně dlouho?

Celkem už přes čtyři roky, tedy od dubna 2015. Činnost poradny Sbarvouven.cz přitom začala v únoru 2015, takže jsem tam prakticky od začátku.

Jak jste se k poradně dostal?

Úplně náhodou. Surfoval jsem po internetu a tam byla reklama, že poradna hledá lidi. Tak jsem se přihlásil.

Máte nějakou pracovní dobu?

Nutno říct, že každý klient (takhle v poradně nazývají každého, kdo se přihlásí s nějakým dotazem, pozn. red.) si svého mentora vybírá sám. Na webu může najít profil každého z nás a podle našich příběhů a medailonků jej může kontaktovat. Nám pak přijde zpráva, že nám někdo napsal, a máme 24 hodin na to, abychom odpověděli. Časově je kontakt limitován, aby klient nemusel čekat a dostal co nejrychlejší odpověď.

To znamená, že první kontakt je přes zprávu, ale potom si třeba i voláte?

Ne, poradna funguje čistě online a na naší internetové platformě. My tam jsme sami za sebe, klienti mohou vystupovat pod přezdívkou.

2. 8. 2019Francie chce umožnit umělé oplodnění lesbickým párům i single ženám. Děti mají právo na otce, zní z opozice

Říkal jste, že každý mentor má na webu uveden svůj příběh, jaký je ten váš?

Já jsem si prožil docela dlouhý coming out. Trvalo mi dlouho najít sebe sama a uběhla spousta času, než jsem se vyoutoval. Dohromady asi tak dva roky. Byl to dlouhý čas, během kterého jsem skoro nikam nechodil, jen do školy a domů. S nikým jsem se moc nebavil a pořád jsem byl sám v sobě uzavřený. Cítil jsem se také trochu nechtěný...

To znamená, že si vás vyhledají a napíšou vám lidé s podobným problémem?

Určitě ano, ale i jiní. Někomu se může stát, že mu coming out bude trvat stejně dlouho a díky tomu, že s tím mám zkušenost, mohu ostatním pomoct. Píšou kluci i holky, gayové, lesby, bisexuálové, ale hodně také transgender osoby. Pro ty máme v poradně i přímo transgender mentory. Ale v týmu jsou i rodiče a třeba i matka Filipa, který spáchal sebevraždu a kvůli kterému celá poradna vznikla.

Váš coming out trval dlouho, zažil jste následně nějaké problémy? 

Je pravda, že jsem měl jakéhosi pseudomentora, kterým byl můj nejlepší kamarád. Tomu jsem se se vším svěřoval. Ale to jsem byl jeden z mála. Když jsem to oznámil rodičům, tak mi mamka řekla, proč jsem nepřišel dřív, že už to dávno věděla. Naštěstí s ní mám super vztah. Problém nebyl ani u sestry, trochu to trvalo jen u táty, což bylo možná hlavně proto, že jsem jediným pokračovatelem rodu.

Nicméně v poradně to tak jednoduché asi vždy nebude. Řešíte hodně problémů?

Ano, přesně tak. U mě byl sice proces coming outu zdlouhavý, ale proběhl v klidu, když mi bylo 18. let. A jelikož většina klientů řeší tu samotnou sexuální orientaci, tak lidé do 15 let píšou hlavně o tom, že se jim líbí kluci i holky, takže se zkrátka hledají.

Jak jim tedy radíte? Čistě podle vlastní intuice?

Dá se říct, že ano. Nějaké normy úplně nemáme. Vše dle našeho uvážení. Snažíme se poradit co nejlépe, aby vše dávalo smysl a ukázalo klientům cestu. Musíme však od nich vždy zjistit konkrétní informace, jaké mají vztahy, v jaké jsou situaci, jak jsou na tom rodiče apod. Takže musíme i trochu pátrat.

Takže žádná speciální školení jste neabsolvovali?

Máme pravidelná setkání třikrát až čtyřikrát do roka a jedno z nich je i víkendové. Funguje také jako školení a sdílení různých případů. Učíme se, jak reagovat apod. Máme pak informace i od různých odborníků, abychom věděli, jak s různými lidmi a tématy pracovat.

7. 7. 2019"Česká Mona Lisa" překonala aukční rekordy a vydražila se za 57 milionů korun

Radíte se nějak i s ostatními mentory, když už nevíte, jak dál?

Někdy se může stát, že máme stejného klienta, stává se to ale opravdu zřídka. Nicméně si můžeme prohlédnout konverzace všech mentorů a hned vidíme, jak se případ vyvíjel a co je potřeba udělat. Po každé komunikaci si napíšeme report. Je důležité, abychom věděli posloupnost komunikace.

Podívejte se na medailonek mentora Marka:

Máte v paměti nějaký konkrétní a závažný problém, který jste s klientem řešil?

Tak například problémy v pracovním kolektivu, jak zapadnout do kolektivu apod. Ale většina problémů souvisí s hledáním sebe sama, a to hlavně u těch mladých. U starších jsou to pak problémy v práci, s rodiči, ve škole apod. Občas se ale objeví i extrémy v podobě uvažování nad sebevraždou apod. To už se pak hlavně řeší se supervizorem a případně i s policií.

Kdo je to supervizor?

Nad námi mentory jsou ještě odborníci a psychologové, které oslovíme, když si nevíme rady a případ je třeba hodně komplikovaný. Poskytují nám zkrátka odborný dozor.

Na co se klienti nejčastěji ptají v souvislosti s rodiči?

Často mají problém se rodičům svěřit, zkrátka se bojí. Někdy se ozvou lidé, jejichž rodiče odlišnou sexuální orientaci potomka neakceptovali a odmítli je přijmout takové, jací jsou. V takovém případě je pak poradna může nasměrovat na jinou odbornou pomoc, pokud to potřebují.

Kdybych se teď vžil do role patnáctiletého kluka, a obrátil se na vás s tím, že zkrátka nevím, kdo mě přitahuje víc, jaká bude vaše první odpověď?

Ze všeho nejdřív bych asi napsal, že je to průběh dospívání a že je to normální. Nechtěl bych teď úplně říct, že bych napsal něco ve smyslu, ať se snažíte “experimentovat”, ale spíše ať začnete více vnímat, co vás více baví, zda čas trávený s kamarády nebo s kamarádkami. Kdo vás zkrátka přitahuje víc. S kým si více rozumíte apod. Zeptal bych se také, s kým by se vám asi lépe žilo. Ze začátku je nutné nějak nasměrovat tu cestu.

Jak dlouho většinou trvá, než problém vyřešíte?

To je hodně individuální. Někdy může komunikace skončit po deseti zprávách, ale někdy může trvat i rok a my si s klientem odžijeme celý proces coming outu. Někdy se taky stane, že vyřešíme jeden problém, ale hned se objeví nějaký další...

Není to někdy i pro vás dost psychicky náročné?

Určitě je, ale člověk si musí vytvořit jakousi vnitřní bariéru.

Píšou vám lidé z celé republiky?

Určitě ano, dokonce i ze Slovenska, protože tam žádná taková služba není, a navíc je tam ta situace teď taková více vyhrocená, a to v souvislosti s kampaní pana Kotleby. Když se něco takového šíří, pro děti je pak ještě mnohem těžší se světu otevřít.

11. 11. 2019V televizi je nejvíce LGBT postav v historii, mění pohled diváků na odlišnost. Které seriály stojí za pozornost?

Myslíte si, že v Česku je situace lepší než na Slovensku?

Možná trochu ano, ale často se setkávám s tím, že se u nás odlišnost toleruje takovým tím způsobem, že lidem  je všechno jedno, ale „nechte si to někde na doma za dveřmi a nechci o tom nic vědět“. Pro mě je tolerance něco úplně jiného. Bylo by super, kdyby na nás prostě lidé nezírali, akceptovali různost a byli v pohodě. V tomto mě třeba zaujal Berlín.

Proč zrovna Berlín?

Několikrát jsem tam vycestoval a když vezmu v potaz historii, čím vším si Berlíňané prošli, a nyní mají ve městě jednu z největších gay komunit...Během průvodu hrdosti všichni s lidmi z LGBT komunity skandují a radují se. Tak se někdy divím, že když to jde v Berlíně, tak proč ne i u nás. Velkou roli v tom zkrátka hraje politika.

Na závěr se zeptám, co vám tohle mentorství dává?

Určitě cenné zkušenosti z práce s lidmi. A hlavně mě naplňuje to, že mohu pomáhat. To je pro mě zkrátka největší hnací motor.