Gay kluby zavírají, nebo čelí stagnaci a úpadku. Proč? A budou mít gayové a lesby vůbec kam chodit?

Poslední dobou se čím dál tím více mluví o tom, že gay kluby už nejsou to, co bývaly, a jejich společenská úloha je více méně dovršená. Také jich po světě ubývá. Důvody jsou poměrně zajímavé a někoho třeba i překvapí...

Autor: Nikol Šubrtová / Zdroj: FOTO: Shutterstock, Instagram, Flickr / 23. 2. 2019

Ačkoli stále existuje celkem početná skupina mladých leseb a gayů (zejména ve velkých městech), kteří si neumí pátek a sobotu představit bez toho, že vyrazí na drink a na tour po gay klubech, a noci, po kterých se neprobudí u někoho cizího doma s kocovinou blížící se klinické smrti, považují za ztracené, celkově se gay klubům v posledních letech moc nedaří. A už vůbec se jim nedaří jako nějakým centrům setkávání se jinak než za účelem svíjení se na parketě, vypití vodky a sdílení genitálií či nedej bože jako centrům trendů a kultury.

Mnoho gay klubů po světě zavírá, ty otevřené převážně stagnují a otevřít si například v Česku nový klub či bar zaměřený specificky na LGBT klientelu mnozí podnikatelé považují na investici tak bezpečnou, jako zkusit si otevřít bar na helikoptéře a jako na hlavní klientelu cílit na kolem padající parašutisty...

13. 3. 2019Čím větší, tím lepší! Nebo ne?

Tento trend není žádnou novinkou a trvá už mnoho let. Podle některých odhadů například jen v USA mezi lety 2005 až 2011 klesl počet těchto klubů o 12 procent a nastavený směr jen sílí. Je to pro gay komunitu o to smutnější a zvláštnější, že to byly právě gay kluby, které byly úzce spojeny se zrodem novodobého boje za její práva. Vždyť Stonewallské nepokoje, které byly řadou spontánních demonstrací členů LGBT komunity a staly se jistým počátečním milníkem boje za přijetí queer lidí, vypukly právě po policejní razii v gay klubu, a to v newyorském Stonewall Inn v roce 1969.

Zabíjí gay kluby Grindr?

Již delší dobu se hovoří primárně o tom, že gay kluby zabíjejí seznamovací aplikace typu Grindr. Při této úvaze se vychází z jednoduché premisy, že důvodem pro to jít do gay klubu byla pro mnohé gaye částečně možnost seznámení a snadná dosažitelnost anonymního sexu, kdy v klubu byl kontakt navázán a realizován pak jinde či přímo v místě v pověstných dark roomech, tedy ve více či méně neútulných a tmavých prostorách určených právě pro klubovou rychlovku.

S ohledem na to, že Grindr ukazuje člověku díky geolokaci všechny další uživatele s podobným zaměřením v určitém okruhu kdekoli na světě, lze si dnes rychlovku domluvit třeba i z takové pražské náplavky nebo i z domova a netřeba kvůli tomu chodit do klubu a s ostatními pít na kuráž, aby někdo byl vůbec schopen někoho oslovit. Posílat si penisy přes aplikace, to je dneska tak běžné, jako že si namažete máslem rohlík, a nestydí se u toho ani ti nejstřízlivější. Dokonce už i ženy se otrkaly, a ačkoli u gynekologa jsou třeba stále ještě nesvé, fotomateriály podobného ražení pošlou po větším či menším přemlouvání celkem rády.

Větší přijetí LGBT lidí ve společnosti

Nicméně problém je komplikovanější a seznamovací aplikace rozhodně nejsou jediným důvodem, proč o gay kluby upadá zájem. Další důvod je ovšem vlastně celkem pozitivní. Je za tím totiž větší přijetí LGBT lidí ve společnosti. Můžete tedy jít i do běžného baru a vzít tam přítele za ruku, aniž by vás o pár minut později ostatní opilé osazenstvo hnalo s půllitry přilehlou ulicí až k domovu. Bezpečným prostorem pro queer lidi se tak ve vyspělých zemích stává pomalu celé území a zároveň se čím dál více LGBT lidí nebojí být samo sebou ve všech situacích a kolektivech a nemají potřebu vyhledávat útočiště a přijetí pouze mezi „svými“.

Mnozí gayové, lesby a transsexuálové po světě také zakládají rodiny a již žijí rodinným životem, který se často odehrává spíš na dětských hřištích a přebalovacích pultech než v záři reflektorů na parketě. Možnost mít plnohodnotnou rodinu, která už je často většinou společnosti respektována, také dává mnoha lidem, kteří dříve mysleli, že homosexualita je odsuzuje k osamění a náhodnému sexu, naději, že i oni mohou mít lásku na celý život. Své snahy upínají tedy směrem k partnerství a rodině, místo aby každý pátek v trojím vidění po láhvi vodky skenovali parket při hledání nových sexy přírůstků.

To souvisí i s tím, že dříve gay kluby mohly nést a nesly i jistý politický program a akce v nich konané jej například podporovaly, dnes už ale i mnozí členové queer komunity mají v této oblasti pocit, že je vyhráno a dobojováno, ač tomu tak není. A rozhodně tomu tak není všude po světě. A také dlužno dodat, že třeba v ČR nedořešené otázky plnohodnotného gay manželství či postavení transsexuálů mnohé gaye a lesby upřímně řečeno moc netankují, což je škoda.

Gay kluby stagnují a o nic moc nového se nesnaží

Posední ze zásadních faktorů úbytku zájmu o gay kluby leží tak trochu na jejich straně. Valná část gay klubů totiž nezareagovala na to, že v gay klubu návštěvníkům sice dříve stačilo, že přijdou a nikdo je nebude ostřelovat nábytkem, pokud pozvou na drink osobu stejného pohlaví, ale jejich potřeby se dávno změnily. Kluby by se měly snažit o víc, než že si prásknou neonovou duhu nad vchod. Postmoderní lidé jsou znudění a hledají něco nového a možná i nedej bože hodnotnějšího. Hodnoty se samozřejmě nehledají primárně po klubech, ale i tak by se o jistou kulturnost či podnětnost pokusit mohly.

Gay klubů v posledních letech ubývá

Pravda bohužel je, že těm, kteří se nehodlají zlámat láhví vodky vprostřed parketu za řevu diska, nemá současná gay scéna až na výjimky moc co nabídnout. Zajímavé bary s kulturním programem třeba i pro ty, kterým už bylo třicet a dvě láhve za večer nejsou schopni už ani přežít a zajímá je i něco jiného než zadky, tu bohužel moc nenajdeme. Hudba v gay klubech je bohužel stále nesnesitelná, ať jsou voleny české hity či výběr ve stylu „hrajeme to, co teď hrajou v rádiu, a maximálně to odýdžejujeme v programu Hudbování“, jehož výsledkem jsou neposlouchatelné pokusy o remix nejprofláknutějších popových hitů současnosti. Jinde v zahraničí jsou i kluby, které mají tematické hudební noci (či jsou hudebně zaměřené celé i v běžném provozu), udávají dokonce i hudební trendy a jsou v tomto smyslu celkem progresivní. Nicméně i ve většině zahraničních gay klubů je situace dost podobná té české. Akorát nehrají už více jak 40 let hity z Noci na Karlštejně.

Abychom nebyli zbaběle obecní, typickým příkladem klubu, který se v Česku několik posledních let zabýval hraním nejprofláklejších více i méně aktuálních hitů diska s tím, že je podává v remixech, které musí mít na svědomí DJ Špatně naložená pračka tři dny před nutným servisem, je například pražský klub Friends. Ani na Vinohradské si kvalitnějšího poslechu moc neužijete, Termix poslední roky vždy těžil z toho, že byl jediným gay místem, kde je ve středu narváno, a tak se s hranou hudbou asi nikdy nemusel moc zabývat. Jeho specifikem bývalo vždy to, že hrál českou těžkotonážní klasiku typu Sladké mámení a nebál se ani hitů z pohádek, kde se dává cihla k cihle a těsto do díže.

Pak zde máme jeho velkého bratra Termaxe, který se od dob, kdy býval ještě Gejzírem a pak Valentinem, změnil párkrát co do provozních struktur a interiéru, ale je otázkou, jestli se někdy snažil cílit i na něco jiného, než že bude největší, že má slušnou zásobu dark roomů a je propagován mezi turisty. Hraje tanečněji, ale až na výjimky je to takový DJ Rovnoměrně naložená pračka. Nicméně hudební vkus je velmi individuální a jistě je mnoho lidí, kterým to, jak české gay kluby hrají, připadá prostě skvělé.

Na obranu hudebního programu českých klubů lze dodat i argument, který často od DJů slýcháme, tedy že pokud se pokusí hrát jinak a progresivněji či jen méně známé songy, parket zeje prázdnotou a v mezičase za DJem dojde dvacet lidí na mol s upřímným přáním, ať zahraje Hříšňák nebo Helenku. Je to tedy částečně začarovaný kruh, kdy lidé, kteří by to ocenili, do oněch klubů nechodí a vyhledávají jiná místa třeba právě kvůli hudbě. A ono na tom celém vlastně není nic až tak špatně a není to žádná tragédie: kdo chce jít hlavně do gay klubu a nevadí mu tamní hudba, jde tam, a kdo chce slyšet konkrétní hudbu, jde zase tam, kde ji hrajou. Jen je to možná trochu škoda a jde o jistý nevyužitý potenciál gay klubů, který by se třeba mohl hodit v době, kdy seznamovací aplikace a změny ve společnosti výrazně změnily i celkové klima a gay klubům tyto změny zrovna moc nenahrávají.

Mnoho Čechů a Češek tak spíše za klubovou zábavou vyrazí párkrát do roka třeba do vyhlášených berlínských klubů, které jedou prakticky non stop. Nicméně řekněme si zase otevřeně, že profláknuté gay friendly podniky, jako je Berghain (což není gay klub, ale je gayi vyhledávám a navazuje na něj poměrně drsné Lab.Oratory) nebo KitKat, těží i z toho, že se tam běžně v prostorách klubů souloží, kde se dá, a pro některé lidi je party tam spojena také s konzumací drog. Například i taková Vídeň je ovšem schopna nabídnout gay kluby, kde slyšíte opravdu celou noc zaměření na kvalitní produkci v jednom stylu, například dokonce hip hopu, se kterým DJ také umí adekvátně pracovat.

25. 1. 2019Elton John, Ariana Grande či Jessie J. Které další světové hvězdy letos navštíví Česko?

Když pomineme otázku hudební kulisy, je zde i další důvod, proč se někteří lidé mohou v gay klubech cítit poněkud nekomfortně. Tím může být to, že tam prostě nejsou všichni vždy přijímáni stejně. Lesby, transsexuálové, drag queens, starší či výstřední gayové se ne vždy cítí v gay klubu vítáni. Není to ale jen vina gay klubů a barů, kdy vedle některého personálu či snad dokonce provozovatelů je vůči těmto skupinám negativně naladěna především část osazenstva, tedy návštěvníků klubu. U leseb to třeba bývá mezi řádky zdůvodňováno tím, že o nich panuje přesvědčení, že málo utrácí a jsou s nimi problémy. Klub Friends před několika lety toto dokonce přetavil do konceptu, kdy pro ženy na rozdíl od mužů zavedl jakési prokonzumovatelné vstupné. Zřejmě proto se také jisté větší či menší renesanci v návštěvnosti těšil v poslední době klub Jampa Dampa, neboť má pověst klubu primárně pro lesby, tedy místa, kde holky jsou vítány a ne jen trpěny.

A co dál, zavřeme krám?

Je asi jasné, že pokud budou chtít gay kluby alespoň udržet nebo dokonce zvednout návštěvnost a pokud mají vznikat třeba i kluby nové, budou muset umět návštěvníkům něco specifického nabídnout. A to od výzdoby, stylu a celkové podoby prostor, po vyhraněnější a kvalitnější hudbu a kulturní a jiné programy.

Někteří předvídají, že až jednou budou mít LGBT lidé opravdu rovná práva i rovné a skutečně upřímné přijetí ve společnost, gay kluby možná zcela zaniknou, protože jich nebude třeba. Ale možná by to byla škoda. Pár klubů s jednorožcem na vývěsním štítu by země přece unesla i dál. Ostatně, kdo z gayů a leseb nemá z těchto míst nějaké minimálně zábavné vzpomínky? A někteří tam potkali i své životní lásky. A přece jen se to pořád vypráví lépe, než když se jednou budou tatínkové snažit synovi kulantně vysvětlit, jak došlo k jejich seznámení a kterak to bylo osudové a západ slunce zastiňující, když si vyměnili své první fotky z kalhot na Grindru…