Ani holka, ani kluk. Rodičů, kteří dávají dětem možnost, aby si pohlaví samy vybraly, stále přibývá
Ačkoliv genderově neutrální výchova v České republice zatím nijak běžná nebo přinejmenším medializovaná není, v Americe se hnutí rodičů vychovávajících děti „bezpohlavně“ stále rozrůstá. Jedná se mj. o reakci na to, že díky mnoha výzkumům je již zřejmé, že to, zda se dítě cítí být dívkou, nebo chlapcem, není nijak podmíněno jeho genitáliemi. Proto je dle některých vhodné nechat projevům genderu (tedy žitého/sociálního pohlaví) volný průběh.
Americká televize NBC News pak již informovala, že stále více rodičů v USA skutečně umožňuje dívkám i chlapcům hrát si se stejnými hračkami a nosit také stejné šaty (resp. nezřídka oblečení dle vlastního výběru). Ani tímto však trend bezpohlavní výchovy dětí nekončí. Aby děti nebyly ovlivněny okolím, jejich rodiče se snaží pohlaví potomků primárně nijak nenaznačovat – neoslovovat je v příslušných rodech, stejně tak své děti učí, aby nespojovaly své genitálie s jedním, či druhým pohlavím.
Cílem pak je, aby si děti mohly zvolit genderovou identitu dle vlastního uvážení, spíše než aby přijaly to, co jim předsunou rodiče a jejich bezprostřední okolí. A na tento trend již začínají reagovat i příslušné instituce – např. v New Yorku, Kalifornii, Oregonu, Washingtonu a New Jersey si rodiče, kteří chtějí dítě vychovávat neutrálně, pro něj mohou nechat vystavit neutrální rodný list, kde je v kolonce pohlaví uvedeno „X“.
Rodiče s podobným smýšlením se již také začínají sdružovat v různých hnutích a podpůrných skupinách, některé z nich jsou k nalezení také na Facebooku. „Myslíme, že znát pohlaví dítěte, je dnes důležité hlavně pro jiné lidi, čistě jen proto, že znalost pohlaví je součástí společenského scénáře,“ tvrdí rodiče Julia a Nate Sharpovi, kteří svá dvojčata vychovávají genderově neutrálně. „Naše děti se naprosto nijak neliší od jiných – však samy nemají tušení, že některé děti jsou holčičky a některé chlapečci – všechno to jsou jednoduše děti,“ dodává Julia. „Je to vše o umožnění dítěti, aby mohlo říci, kým je, ve chvíli, kdy o něčem takovém může rozhodnout – a to je přibližně ve věku 4 let,“ doplňuje v dokumentu pro NBC Cathy Areu.
Ačkoliv myšlenka je jistě podnětná, bohužel minimálně dnešní společnost na podobné aktivity stále není tak úplně připravena. I když totiž např. mnoho intersexuálních či transgender dětí by podobnou možnost nadmíru ocenilo, kulturní vzorce jsou stále silnější. Pokud jsou podobné principy prosazovány v domácím prostředí, nic moc jim v cestě nestojí, problémy však mohou nastat již při prvním kontaktu s vnějším světem. „Jakmile dítě přijde do kontaktu např. s předškolní péčí ve školce nebo klidně i u prarodičů, kteří s podobnou myšlenkou nesouzní, je prakticky nemožné pokračovat v bezpohlavní výchově,“ tvrdí profesorka neurovědy Lise Eliot. „Nakonec podobné praktiky mohou naopak dítě vystavit šikaně nebo i vyloučení z kolektivu,“ uzavírá.
