Druzí vám nevěří? Možná sami vysíláte signály, které vaši důvěryhodnost podrývají. Které to jsou?
Slova nejsou činy
Jistě to také znáte, pusa mluví, k reálné akci je však na míle daleko. V Americe dokonce k odlišení stavu „mluveného“ a „provedeného“ našli speciální termín „say-do-gap“ (vlastně něco jako propast mezi řečeným a realizovaným). Čím větší pak tato propast je, tím méně důvěryhodně daný člověk působí. Pokud např. slíbíte, že v pondělí začnete pracovat na velkém projektu, a následně zjistíte, že na něj již nemáte časové kapacity a budete jej před sebou sunout tak dlouho, dokud si toho někdo nevšimne, na důvěryhodnosti vám to zrovna nepřidá.
Formulujte přesně, co od ostatních očekáváte
Lidé, kteří chtějí, aby byli považování za důvěryhodné, silné a byli hodni respektu, by se podle specialistů měli naučit velmi jasně formulovat svá očekávání, která kladou na ostatní. „Je docela časté, že důvodem, proč někdo v týmu neodvedl příliš uspokojivý výkon, je to, že přesně nevěděl, jaká je představa šéfa,“ tvrdí bývalí mariňáci v knize Spark, jež se věnuje problematice úspěšného vedení.
Příliš umělý úsměv
Podle studie z roku 2016 jsou některé výrazy obličeje vnímány jako známky nedůvěryhodnosti (a to i navzdory tomu, že ve skutečnosti projevem ničeho, co by k tomuto mělo dát podnět, nejsou). Zejména příliš umělý úsměv tak respondenti v rámci výzkumného vzorku hodnotili jako signál k tomu, aby protějšku přestali věřit.
Nepochopení hodnot druhých
Základním problémem je podle Robina Dreeka, který se věnuje mezilidské komunikaci, to, že lidé často jednají s ostatními tak, jak chtějí, aby se jednalo s nimi samotnými. Klíčem k úspěchu přitom je jednat s ostatními tak, jak chtějí tito lidé. Jinými slovy – je třeba zmiňovat to, co je důležité pro protějšek (nikoliv pro vás), a to tak, aby to pro druhou stranu bylo pochopitelné a přijatelné.
Přílišná dokonalost
Pokud bychom zůstali u příkladu ve firemním prostředí, je-li zaměstnanec papírově jednoduše dokonalý, nikdy se nedopustil žádné chyby, je pro většinu lidí v okolí také tím, komu nebudou věřit ani pozdrav. „Takový člověk je příliš vyleštěný, zdá se, že se nikdy nemýlí. Ostatní tak mohou získat dojem, že také udělá cokoliv, aby se posunul výš v kariérním žebříčku. To vše výrazně narušuje jeho důvěryhodnost,“ tvrdí generální ředitelka a zakladatelka zaměstnanecké platformy HighGround, Aine Cain.
„Pokusím se“ a „Věřím“
Podle Lynn Taylor, odbornice na prostředí na pracovišti, existuje sada slovních spojení, která by lidé rozhodně neměli minimálně v rámci jednání se šéfem používat. „Věřím, že jsem….“, „Pokusím se“, „Nemůžu to slíbit, ale“… to vše jsou úvody vět, které rapidně snižují důvěryhodnost mluvčího.
Nedůvěra v ostatní
Pamatujete na „kruh důvěry“ z komedie Fotr je lotr? Ačkoliv není třeba zacházet do takových extrémů, jaké užíval Robert de Niro, faktem je, že důvěra je ve své podstatě kruhového charakteru. Pokud vy nevěříte ostatním, oni nebudou věřit vám… a naopak. Proto je třeba projevovat svému okolí aspoň minimálně to, že mu věříte. Stačí k tomu podle Heidi Grant Halvorson, profesorky z kolumbijské univerzity a autorky knihy o lidském jednání, i drobnosti – třeba podělení se o pár detailů z osobního života.
