„Nemám se za co stydět, umění mi pomáhá vyjádřit se,“ říká sochařka a tvůrkyně BDSM oblečků SiKra
Původně jsme tenhle rozhovor chtěli dělat hlavně o BDSM oblečcích a doplňcích. Jenomže ty jsi i sochařka, maluješ, vytváříš instalace, děláš alternativní modelku a šiješ historické kostýmy. Co z toho tě nejvíc naplňuje?
Nejvíc mě naplňuje sochařství a prostorová tvorba. To ale neznamená, že to ostatní by mě nebavilo. Všechno, co dělám do sebe komplexně zapadá a doplňuje se.
Kde bereš inspiraci?
Inspiraci beru na různých místech. Inspirují mne cizí kultury, ale i ta naše, reálné i nereálné příběhy ze sci-fi. Z toho všeho si vytvářím takovou vlastní mytologii. Studovala jsem taky dějiny umění, takže mě inspiruje i jeho vývoj. Baví mne taky míchat vysoké s nízkým. V tomhle mě inspiroval můj vyučující Otto Urban a jeho výstava DecadenceNow. Ukázala mi, že můžu kombinovat to, co mi přijde zajímavé umělecky i niterně jako člověku, propojovat umění s pudovými věcmi. Nejde mi o nějaké laciné šokování, jde mi o otevřené sebevyjádření. Jasně, že co se jednomu může zdát jako niterné sebevyjádření, může druhému připadat jako exhibicionismus, ale tak už to je.
Takže tudy vedla cesta od sochařství až k BDSM postrojkům?
Je to tak. Právě Otto Urban mi doporučil, abych se zabývala vším, co mě baví, abych tvořila na co nejširší škále. Ale kromě toho jsem estét, mám šikovné ruce a baví mě vytvářet hezké věci. Takže nejdřív jsem si vytvářela oblečky pro sebe, kůže je můj fetiš. Pak jsem to začala propojovat, šít oblečky z kůže, které jsou zároveň uměleckými objekty. Právě masky, které vyrábím, v těch se nejvíc snoubí umění a fetiš.
Kde můžeme tvoje výtvory vidět?
Naposledy byla možnost vidět mé práce na přehlídce Other Dress. Byla to vlastně módní přehlídka alternativních tvůrců netradičního prádla, korzetů, ale i masek a postrojků. Latex, kůže, síťovina, věci, které se na obyčejných módních přehlídkách moc neobjevují. Snad jen to Moschino mělo nedávno přehlídku plnou latexu…
Také jsem vystavovala v Galerii Klatovy Klenová práci z uměleckého symposia konaného tamtéž. Celý týden jsem trávila v krásném podzimní přírodě okolo Klenové.
Kdo si u tebe nakupuje oblečky? Jak vypadá tvůj průměrný zákazník?
Moji zákazníci jsou široká skupina, těžko se to zjednodušuje. Ale nakupují u mne jak lidé, kteří chtějí moje výrobky na fetiš, tak i ti, kteří mají jen prostě rádi pěkné věci. Třeba takové benátské karnevalové masky, ty si lidé často kupují s tím, že si je třeba jen pověsí na zeď. Už jsem ale tvořila i pro reklamní agenturu. Chtěli po mne sci-fi zrcadlový obleček, který by odrážel lasery (smích).
Musím říct, že moji zákazníci jsou skvělí. Někdo přijde jen proto, že by chtěl postrojek. Tak mu ukážu inspiromat, nechám ho vybrat inspiraci a vyrobím mu originální obleček na míru. Strašně nerada jen kopíruju něco, co už je, nejlepší je vytvářet originál. Nejlepší je takový zákazník, který mi nechá prostor na to, abych do oblečku dala něco sama ze sebe.
Jak vypadá proces výroby postrojku od první objednávky až po hotový výrobek?
Nejdřív je potřeba vyjasnit si využití. Jestli lidé mají můj výrobek jenom jako kostým na fetišpárty nebo jestli ho chtějí využívat při hrách. Podle toho zvolím materiál – ke kostýmu stačí tenčí kůže, naopak užitný obleček musí vydržet. U masky, která bude nošena, musím vyřešit, aby přes ni člověk dobře viděl. Řešíme také, jaké na ní bude zákazník chtít ozdoby, jestli ji chce malovanou, nebo minimalistickou. Vybere se materiál, vezmou se míry. Když jsou střihy hotové, je potřeba zkouška, kdy je vše zatím jen nalepené. Pokud všechno sedí, už se věci jen doladí, dokončí a je hotovo.
Co na tvoji tvorbu říká tvoje okolí?
Reakce mám všeobecně dobré. Jen se mi stává, že mě část známých zná třeba jen jako tvůrkyni oblečků, druhá jako sochařku, třetí zase z postapokalyptických akcí, a tak bývají překvapení, když se dozví, co vlastně všechno dělám. Ale všechno tohle, to jsou jen rozdílné kousíčky mne samotné. Nemám se za co stydět, vždycky jsem se chtěla vyjádřit. Negativních reakcí moc nemám nebo je nevnímám. A pokud mi někdo pejorativně řekne, že jsem úchyl, tak já to jako nadávku neberu. Jsem, co jsem, a jsem na sebe hrdá.
Co by chtěla SiKra vzkázat našim čtenářům?
Buďte sami sebou a nebojte se projevit vaše nitro. Nemá cenu se za něco schovávat. A taky buďte kreativní a nebojte se tvořit.
