3 věci, ve kterých se liší slovenská LGBT scéna od české. Postřehy z gay party v Bratislavě i z ulic!
O slovenské LGBT scéně jsme bezpečně dopředu věděly jednu věc: vyskytuje se na Slovensku. Tato informační základna nám poskytla primární vodítko, že pokud se na ní chceme podívat, musíme tam a ne do Bulharska. Rozhodly jsme se, že vyrazíme do Bratislavy, a to i přesto, že je to dokonce dál než Brno, což je znepokojující. Počastovaly jsme pro vás účastí jednu hojně navštěvovanou LGBT party a také ulice města. Šlo o velmi krátkou návštěvu, neočekávejte tedy nějakou hlubokou sondu, nýbrž pouze pár dílčích postřehů, které tedy rozhodně nejsou nijak všeobecně vypovídající.
Být gay, to je na Slovensku asi o trochu méně v pohodě než v Česku
Já a moje výjimečně podařená žena se často vodíme za ruce. Je to proto, že se milujeme a máme nejlepší vztah pod sluncem, i když je zrovna zataženo, a vůbec ne proto, že bych se jinak ztratila a došla jinam, než se šlo. Ačkoli ulice Bratislavy a Dunaj vypadaly tou dobou velmi dobře, všichni čuměli na nás. Bylo tam sem tam zvednuté obočí, nebo z nepřirozeně dlouho otevřených úst odkapávající slina a děti ztrácely lízátka. Ba ne, nijak děsné to nebylo, nikdo se neodvážil nám dát jakkoli výslovně nebo fyzicky najevo, že mu přijde divné, s kým jsme se rozhodly vodit za ruku.
Mluvily jsme ovšem i s kamarádkami, které ze Slovenska pocházejí, a bohužel situace není stejná, tedy relativně pohodová, všude na Slovensku. Být homosexuál není v takové východoslovenské vesnici prý zrovna hitparáda. Mnoho LGBT lidí tak po coming outu údajně čelí rezolutnímu odmítnutí ze strany své rodiny. Někteří pak hledají lepší přijetí a svobodnější pocit třeba i právě u nás v Praze. Rozdíly mezi Prahou a vesnicí máme ovšem i v Česku a odmítavé reakce zažívají i čeští LGBT lidé, takže nejde o nějaký diametrální rozdíl.
Jistá „zakřiknutost“ Slováků
Bavila jsem se i s lidmi, kteří pořádají různé gay akce v Česku i na Slovensku, a vyslechla, že slovenské LGBT publikum může působit zprvu trochu zakřiknutěji. Pokusy o nějaké soutěže pro účastníky party a pokusy o různé druhy zapojení publika se prý často setkávají s nezájmem a neúčastí, a tak už se někdy raději pouští jenom hudba a nalévá pití. Zřejmě tato drobná zakřiknutost může souviset s bodem jedna a tedy nižší mírou vnitřního pocitu LGBT lidí na Slovensku, že být gay je oukej. Nicméně i na party, kde jsme byly, nakonec hlasitě zpíval u některých profláklých věcí celý klub, takže to zase nebude s tím uvolněním tak černé.
Zajímavé party zvyky
Co mě tedy zcela konkrétně trochu překvapilo, bylo zjištění, že některým účastníkům slovenské LGBT party nepřijde divné nést si do klubu vlastní alkohol a ještě se nevybíravě podivují, že pořadatelé a obsluha klubu nesměle protestují. Viděly jsme několik případů, kdy si někdo chodil i tak pravidelně pro batoh s láhví do šatny následován pak skupinou souputníků ven, kdy se hejno vrátilo pokaždé opilejší. Nicméně šlo o jednu party, nelze z toho tedy v žádném případě usoudit, že jde o nějaký setrvalý a masový fenomén, jde jen o drobnost, která nás překvapila a upoutala naši pozornost. Navíc všeobecně řečeno je snaha toho co nejvíc v životě nějak „ochcat“ je stále silně zakořeněná i v české společnosti. Jinak celkově Bratislavě fandíme, je to hezké město a žijou tam i někteří moc fajn lidé.
Foto: Fotostrasse.com
