Herec Štěpán Tuček: "Po maturitě na konzervatoři mě čeká náročné léto. Zkouším i nové monodrama!"

Štěpán Tuček je mladý talentovaný herec a loutkoherec, kterého pandemie na nějaký čas přivedla i k ošetřovatelství. Díky jeho aktivitám a talentu se stal součástí Converse All Stars týmu, který nejen u nás, ale také ve světě sdružuje inspirativní jedince. Štěpán si s námi povídal virtuálně ze své zahrady a rozhovor tak byl čas od času přerušen jeho psem, který se potajmu vydával okusovat třešně ze stromu. Rozhovor se týkal nejen Štěpánovy současné práce, ale i jeho budoucích projektů.

Štěpáne, jsi především herec a loutkoherec. Jaká cesta Tě k těmto aktivitám vedla?

Loutkoherectví mě provázelo už od dětství. Vyrůstal jsem v Mnichově Hradišti a kousek od nás bydlel loutkoherec František Pešán. Občas sedával před domem a vyráběl loutky, což mě fascinovalo. Jednou jsem mu napsal dopis a on pak zatelefonoval k nám domů a pozval mě k sobě. U něj jsem se pak učil nejen hrát, ale i si loutky vyrábět. Rodina si mě občas dobírala, že jsem si adoptoval nového dědu. Založil jsem si své „Štěpánovo kouzelné divadlo“ a s ním občas vystupoval. Ale nakonec jsem slovo kouzelné vyměnil za loutkové, protože publikum ode mě očekávalo kouzla! (Smích)

A s loutkovým divadlem stále pokračuješ?

V loňském roce jsem své divadlo oprášil a v průběhu jarní covidové vlny s ním jezdil za seniory. S kolegyní Danielou Sedlákovou jsme založili „Divadlo do oken“ a vyráželi hlavně do domovů, které byly uzavřeny pro návštěvy. Hrávali jsme opravdu pod okny nebo pod balkony a občas jsem si připadal, jako bychom byli v nějakých novodobých amfiteátrech. Někde nechali seniory, aby si naše loutky i osahali. U starších lidí přece jenom hmat někdy částečně nahradí zrak.

Tedy k herectví ses dostal přes loutky. Je to tak?

Ano, zjistil jsem totiž, že mě vlastně baví být před lidmi a ne schovaný za divadlem a ukazovat loutky. Občas jsem, třeba i během představení, s loutkami vycházel přímo před publikum a to mě bavilo víc. Stala se z toho taková improvizační one man show. Proto jsem se už na základní škole přihlásil do „dramaťáku“ v Mnichově Hradišti a později dokonce dva roky hostoval v divadle Zdrojowy Teatr Animacji v Jelení Hoře v Polsku! Přihlášení na konzervatoř tak bylo nevyhnutelné. Ale na první pokus to nevyšlo…

Nedávno jsi ale na konzervatoři odmaturoval. Takže to nakonec dopadlo!

Ano, nakonec to vyšlo. Ale byla to náročná cesta. V průběhu studií jsem totiž dostal možnost hostovat v Mostě a pak jsem vyrazil na konkurz do Jihlavy, kde hledali někoho do stálého angažmá. Odešel jsem z pohovoru a když jsem dorazil domů, zjistil jsem, že mám několik nepřijatých hovorů. Volali mi, že mohu nastoupit. To mi bylo osmnáct let a musel jsem kvůli tomu studium na konzervatoři přerušit. Přerušení je možné na dva roky a za tu dobu jsem také hostoval ve Slezském divadle Opava a v Divadle Radka Brzobohatého, následně jsem působil i v angažmá Divadla Spejbla a Hurvínka. Tím jsem si splnil svůj dětský sen! Ale po čase jsem rozmýšlel co dál a najednou mi volali z konzervatoře, jestli se nechci vrátit. Přišlo to v ten správný čas.

Kryštof Hirsch (23): „Nepřestávám se divit tomu, co lidé hledají na seznamkách. V tomto ohledu jsem asi stará škola“17. 5. 2021

Pak ale přišla pandemie…

Ano, poslední rok byl pro mě hodně náročný. Byl jsem najednou hercem bez angažmá, tedy i bez peněz. Do toho přišel rozchod s partnerem a také jsem ztratil svou prababičku. Hledal jsem z toho cestu ven a nakonec jsem se spojil s Červeným křížem a stal se ze mě ošetřovatel se vším, co to obnáší. Přišly i dvanáctihodinové směny které se někdy křížily s online výukou. Staral jsem se v domově nejen o klienty, ale občas i o kulturní program. Do toho jsem se chystal na závěrečné zkoušky, na maturitu...

A tu jsi úspěšně zvládl. Jako své maturitní představení sis vybral monodrama Po Fredrikovi. Jde o psychologicky náročnou hru o životě dospívajícího gaye. Jak ses s ní sžil?

S hlavní postavou, tedy Johanem, který se kvůli nechráněnému styku se svým partnerem nakazil virem HIV, jsem se sžil velmi intenzivně. Ne snad, že bych sám prožil stejný příběh, ale jisté paralely tu jsou. Zamilovanost do staršího chlapce, otevření se rodině, rozchod a jeho následky… tam jsem se mohl do Johana vžít snadno. Hru jsem nenazkoušel celou, pouze její útržky. Abych jí pořádně porozuměl, spojil jsem se i s Domem světla v Praze, aby mi některé věci kolem HIV osvětlili. Plánoval jsem, že by se v nějaké spolupráci s Domem světla mohlo představení hrát ve školách v rámci osvěty, ale nakonec z toho sešlo, protože by mohl nastat problém a autorskými právy a tak.

Štěpáne, jsi také členem Converse All Stars týmu. Jak ses k tomu dostal?

Jako slepý k houslím! (Smích). Kamarád byl pozván na jednu jejich akci ve Vnitrobloku a mohl si někoho přivést s sebou. Tehdy vzal mě a byla to příjemná akce. Dostali jsme tenkrát boty na kterých byl uveden i náš Instagram. Ty mám do teď! No a oni si mě nějak zapamatovali a také mi toto členství později nabídli.

Jak vnímáš podporu Converse vůči LGBTQ+ komunitě?

Jsem rád, že takto ikonická značka se k boji za práva LGBTQ+ komunity staví zodpovědně a nejde jen o to, aby na své produkty plácla duhu a tím na chvíli zvedla tržby. Pro Converse je to jedno z poslání značky a Pride kolekce jsou jen takovou třešinkou. Navíc ta letošní se mi opravdu moc líbí! Nejde o nějaký duhový kýč, ale opravdu pěkný model. Musím si je šetřit, aby byly na Pride jako nové! A hlavně plátěnky jsou pro mě ikonickými botami. Kamarádi se mi občas smějí, že jiné boty snad ani nenosím.

Slovenská zpěvačka Karin Ann vyjádřila podporu LGBTQ+ komunitě a minoritám v živém vysílání polské státní televize a vzbudila tím nemalé pozdvižení20. 7. 2021

Na Pride se tedy letos chystáš?

Když mi to čas dovolí, tak rád na nějaký program dorazím. Musím přece ukázat své boty! Dříve jsem se na programu podílel i aktivně, hlavně na tom kulturním. Letos mi to bohužel z časových důvodů nevyšlo, tak snad se mi podaří na Pride vyrazit alespoň jako účastník.

Máš tedy na léto hodně nabitý program?

Spolupracuji teď s Uměleckou agenturou Ambrozia, která pořádá divadelní tábory v Chorvatsku, ale také u nás. Na ty se opravdu moc těším. A kromě toho budu zkoušet nové monodrama Levnej život, které mi bylo napsáno na míru! To se hercům v mém věku moc nestává, takže si toho opravdu vážím. Hra vzniká ve spolupráci s dramaturgem Martinem Synkem, scénáristkou Bárou Kočičkovou a mnou. Režie se ujala Petra Horváthová. Odehrávat se bude ve světě modelingu. Půjde tam o celé to zákulisí módního světa se vším všudy včetně nějakého využívání, zneužívání… Premiéra bude 17. srpna v Kellyxíru na Jánském Vršku v Praze. Rád vás tam uvidím!

Zdroj: Converse