Stačil pohled a bylo jasno. Jak se gayové po desetiletí seznamovali v parcích a na veřejných toaletách
Pokud heterosexuální člověk hledá partnera nebo partnerku, většinou má k dispozici celý svět, který jeho záměr považuje za samozřejmý. Může oslovit někoho v baru, dát najevo zájem na večírku nebo se zeptat kamarádů, zda neznají někoho nezadaného. Dnes může samozřejmě také otevřít seznamovací aplikaci.
Pro gay muže to po většinu moderní historie tak jednoduché nebylo. Přiznat zájem o jiného muže mohlo znamenat společenský skandál, ztrátu práce, policejní stíhání nebo násilí. Přesto samozřejmě existovala sexuální touha, vztahy i potřeba někoho potkat. A právě tam začíná příběh cruisingu.
Cruising neznamená automaticky sex na veřejnosti
Anglickým slovem cruising se v tomto kontextu označuje hledání příležitostného sexuálního nebo erotického kontaktu, tradičně především ve veřejném či poloveřejném prostoru. Může jít o park, nábřeží, pláž, okolí nádraží nebo veřejné toalety. Neznamená to přitom nutně, že k sexuálnímu kontaktu musí dojít přímo na daném místě. Cruising je především samotný způsob hledání a rozpoznávání potenciálního partnera.
Z pohledu člověka, který o existenci cruisingového místa neví, se přitom nemusí dít vůbec nic neobvyklého. Někdo se prochází, někdo stojí opodál, dva lidé se na sebe několikrát podívají a jeden se následně vydá za druhým. Právě nenápadnost byla historicky jednou z podmínek celého systému. Nebyla to žádná tajná příručka, kterou by gayové dostávali při coming outu. Spíše soubor společensky naučených signálů, které se šířily mezi lidmi a dávaly smysl hlavně těm, kteří věděli, na co se dívají.
Když bar nebyl bezpečnou možností
Představa, že cruising vznikl jednoduše proto, že gay muži mají větší chuť na anonymní sex, míjí zásadní historický kontext. Po dlouhou dobu totiž často neexistovala místa, kde by se dva muži mohli bezpečně a otevřeně seznámit.
Například některá veřejná místa v Londýně měla pověst lokalit, kde se setkávali muži hledající jiné muže, už na začátku 18. století. Cesta mezi oblastmi Upper a Middle Moorfields byla dokonce známá jako „Sodomite’s Walk“. Dnes je její někdejší trasa součástí okolí londýnského Finsbury Square.
Od 19. století sehrávaly specifickou roli také veřejné pánské toalety. V britském prostředí pro hledání sexuálních kontaktů mezi muži na podobných místech vznikl vlastní výraz cottaging. Jednalo se třeba o londýnské veřejné toalety, které byly mezi muži známé jako místa pro cruising – existoval dokonce průvodce For Your Convenience z roku 1937, který byl navenek knihou o veřejných toaletách, ve skutečnosti však fungoval také jako nenápadný průvodce po místech pro cottaging.
Důvod byl pragmatický. Šlo o prostor určený mužům, ve kterém přítomnost dvou neznámých mužů sama o sobě nevzbuzovala podezření. V prostředí, kde byly homosexuální kontakty kriminalizované a veřejné odhalení sexuality mohlo mít dramatické následky, poskytovala podobná místa alespoň určitou míru anonymity.
Cruisingová mapa města tak dlouho fungovala paralelně s tou oficiální. Park nebyl pouze parkem a toaleta nebyla jen toaletou. Pro část queer populace šlo zároveň o infrastrukturu seznamování, kterou většinová společnost často ani neviděla.
Stačil pohled. A někdy ani ten ne
Cruising vytvořil něco, co může dnešnímu člověku zvyklému na Tinder a Grindr připadat téměř neuvěřitelné – seznamování, při kterém se někdy skoro nemluvilo.
Velká část vyjednávání kontaktu probíhala neverbálně. Význam mohly mít opakované pohledy, způsob pohybu v prostoru nebo to, zda druhý člověk pokračoval stejným směrem. Právě nutnost skrývat sexuální záměr před okolím vedla ke vzniku nenápadných komunikačních kódů.
Právě zde je ale důležité nezaměňovat historické nepsané signály za univerzální souhlas. Souhlas musí existovat i při anonymním sexu a žádný pohled, gesto nebo samotná přítomnost na místě není automatickým svolením k sexuálnímu kontaktu.
Ostatně cruisingové prostory nikdy nebyly nějakou romantickou queer utopií. Utajování s sebou mohlo nést riziko policejních zásahů, odhalení sexuality nebo jiných problémů. A sexuální aktivita ve veřejném prostoru se samozřejmě může dostávat do konfliktu se zákonem i s právy dalších lidí, kteří prostor využívají k úplně jinému účelu.
Je tedy dobré oddělit dvě věci – cruising jako historický a kulturní způsob hledání kontaktů a sex na veřejnosti jako konkrétní jednání se svými právními a etickými hranicemi.
Grindr měl všechno změnit. Jenže cruising nezmizel
Když se na přelomu nultých a desátých let rozšířily geolokační gay seznamky, mohlo se zdát, že tradiční cruising ztratil smysl. Proč chodit po setmění do parku a snažit se poznat, jestli se na vás cizí muž podíval o sekundu déle náhodou, když telefon během několika vteřin ukáže muže v bezprostředním okolí?
Digitální seznamování prostředí skutečně zásadně proměnilo. Výzkum publikovaný v časopise Sexualities přímo používá pro seznamování prostřednictvím Grindru pojem „digital cruising“. Zároveň ale popisuje zajímavý paradox – aplikace sice umožňuje hledat sexuální kontakt prakticky kdekoliv, její uživatelé podle sledovaného vzorku často domlouvali sex prostřednictvím telefonu a následně se přesouvali do soukromí domova. Fyzický cruising ale nezanikl. A potvrzují to i výzkumy publikované v roce 2026.
Studie zaměřená na cruising v okolí Kodaně ukázala, že tato praxe dodnes existuje například v zelených plochách kolem dánské metropole. Autoři se zabývali nejen samotnými cruisery, ale také tím, jak se k jejich přítomnosti stavějí lidé spravující veřejnou zeleň. Z výzkumu vyplynulo, že i v sexuálně liberálním Dánsku vznikají kolem cruisingu konflikty související s tím, komu má veřejný prostor sloužit a jaké druhy intimity v něm společnost považuje za přijatelné.
Ještě zajímavější pohled nabízí čerstvý výzkum z Ženevy publikovaný v červenci 2026. Jeho autor Cihangir Can strávil devět měsíců etnografickým výzkumem v ženevských parcích a veřejných toaletách využívaných ke cruisingu. Přestože mu při příchodu do města někteří gay muži tvrdili, že veřejný cruising prakticky nahradily komerční podniky a digitální platformy, při výzkumu zjistil, že tato kultura dál existuje.
Proč jít do parku, když máte Grindr?
Právě odpověď na tuto otázku je možná nejzajímavější částí celého fenoménu. Aplikace jsou efektivní, ale zároveň fungují jako určitý katalog. Člověk obvykle ukazuje fotografii, věk a další údaje a současně podle podobných parametrů posuzuje ostatní. Kontakt tak často začíná výběrem ještě předtím, než se dva lidé vůbec potkají.
Cruising funguje jinak. Zmíněná ženevská etnografická studie ukázala, že některá setkání mohou vzniknout bez předem jasného plánu. Autor popisuje význam bloumání, čekání nebo odbočení z obvyklé trasy – obyčejné místo se díky tomu může pro člověka postupně stát sexuálně čitelným. Cruising je v tomto pojetí postavený nejen na touze, ale také na náhodě, nejednoznačnosti a okamžiku, kdy oba lidé pochopí význam situace. A právě tady se objevuje další skutečnost, která může být pro řadu heterosexuálních čtenářů překvapivá.
Ne každý muž, který cruisuje s muži, se považuje za gaye
Sexuální chování a sexuální identita totiž nejsou vždy totéž. Výzkumníci proto často používají formulaci „men who have sex with men“, tedy muži mající sex s muži, protože ne každý muž se zkušeností s jiným mužem se zároveň identifikuje jako gay nebo bisexuál.
Právě letošní ženevský výzkum je v tomto směru obzvlášť zajímavý. Z šestnácti mužů zapojených do hloubkových rozhovorů se čtyři označovali za gaye, dva za bisexuály, pět za heterosexuály a dalších pět pevné sexuální kategorie odmítalo. Jde samozřejmě o malý kvalitativní vzorek, který nelze zobecnit na všechny cruisery, ale velmi dobře ukazuje, proč není možné sexualitu automaticky odvozovat pouze od sexuálního chování.
Cruisingové prostory navíc podle autora umožňují sexuální kontakt, aniž by před ním člověk musel svou orientaci pojmenovat. Nemusí vstoupit do gay baru, vytvořit si profil na gay seznamce ani se před ostatními prezentovat jako příslušník určité komunity.
To samozřejmě neznamená, že každý muž postávající večer v parku vede tajný dvojí život. Spíš to ukazuje, jak výrazně se skutečné lidské sexuální chování může lišit od jednoduchých škatulek, které používáme pro orientaci.
Relikt minulosti, který se odmítá stát minulostí
Cruising je zvláštní právě tím, že současně patří do queer historie i přítomnosti.
Rozvíjel se ve světě, který gayům poskytoval minimum bezpečného veřejného prostoru. Parky, veřejné toalety nebo lázně tak mohly získávat druhý, většinové společnosti často skrytý význam. Pro některé muže podobná místa nebyla dobrodružnou alternativou otevřeného gay seznamování – otevřená možnost jednoduše neexistovala.
Dnes je situace v řadě zemí dramaticky odlišná. Gayové mohou používat seznamovací aplikace, chodit do queer podniků a mnohem častěji žít otevřeně. Přesto cruising nezmizel. Pro někoho nabízí anonymitu. Pro jiného náhodu a vzrušení. Někdo nechce digitální profil ani nekonečné dopisování. Další možná nechce svou sexualitu vůbec pojmenovat.
A pak je tu ještě něco – město při cruisingu přestává fungovat přesně tak, jak bylo navrženo. Z obyčejného parku se může stát seznamka. Z pohledu otázka. Z trasy, po níž každý den chodí stovky nic netušících lidí, prostor, který má pro některé úplně jiný význam.
Právě proto cruising není jen kuriozita z gay sexuálního života. Je také připomínkou doby, kdy si queer lidé museli vytvářet vlastní prostory uvnitř města, které pro ně žádné bezpečné prostory vytvořit neumělo. A skutečnost, že cruising přežil i dobu Grindru, naznačuje, že dnes už není pouze pozůstatkem nutnosti. Pro část mužů zůstává specifickým způsobem setkávání, který žádná aplikace nedokázala úplně nahradit.
