Gayové měli vlastní tajný jazyk. Jak se dorozumívali v době, kdy homosexualita mohla znamenat vězení?
„Vada the bona omi.“ Pokud byste takovou větu zaslechli někdy v poválečném Londýně, pravděpodobně by vám vůbec nedávala smysl. Pro člověka obeznámeného s Polari však mohla znamenat něco přibližně jako „podívej se na toho pěkného chlapa“. Vada znamenalo podívat se, bona dobrý či pěkný a omi muže. Polari přitom nebylo samostatným jazykem s vlastní kompletní gramatikou, ale spíše rozsáhlým slangem či argotem, jehož výrazy lidé vkládali do běžné angličtiny.
Dnes může působit jako zábavná lingvistická kuriozita. Ve skutečnosti je ale jeho historie úzce spojená s dobou, kdy gayové museli pečlivě zvažovat, komu mohou svou sexuální orientaci vůbec prozradit.
Když sex mezi dvěma muži mohl skončit vězením
Ve Velké Británii nebyla homosexualita jako identita jednoduše „zakázána“, zákony ale kriminalizovaly sexuální jednání mezi muži. Zásadní zpřísnění přinesl v roce 1885 dodatek poslance Henryho Labouchera, který zavedl trestný čin takzvané „hrubé neslušnosti“ mezi muži. Právě na jeho základě byli později odsouzeni například spisovatel Oscar Wilde nebo matematik a válečný hrdina Alan Turing.
Problémem navíc nebyla pouze policie. Odhalení homosexuality mohlo znamenat skandál, ztrátu zaměstnání, zavržení rodinou nebo vydírání. Právě v takovém prostředí dával tajný způsob komunikace dokonalý smysl. Pokud člověk dokázal před ostatními mluvit s přítelem o mužích, sexu nebo místech setkávání, aniž by okolí pochopilo, o čem je řeč, získával alespoň malý prostor soukromí ve světě, který mu ho jinak příliš neposkytoval.
Polari ovšem nevzniklo jednoho dne jako promyšlená šifra vytvořená skupinou gayů. Jeho historie je mnohem složitější a pestřejší.
Gayové si Polari nevymysleli. Převzali jazyk lidí na okraji společnosti
Jedním z nejvýznamnějších odborníků na Polari je britský lingvista Paul Baker z Lancaster University, který se jeho výzkumu věnuje desítky let. Podle jeho historie Polari zveřejněné Lancaster University vyrůstalo z dřívějšího způsobu mluvy známého jako Parlyaree, který se objevoval například mezi kočovnými umělci, lidmi od tržišť nebo v prostředí zábavního průmyslu. Souvisel také s jazykem námořníků pohybujících se kolem středomořských přístavů.
Když se postupně usadil v Británii, přibývaly další vlivy. Polari do sebe nasávalo prvky italštiny, francouzštiny, jidiš, londýnského rýmovaného slangu, námořnické mluvy nebo takzvaného backslangu, při němž se slova různým způsobem obracela. Používali jej lidé z divadel, varieté, cirkusového prostředí, námořníci, lidé živící se sexuální prací a další skupiny, jejichž život se často odehrával mimo respektabilní většinovou společnost.
Právě prostředí divadel a zábavních podniků pak pomohlo Polari proniknout mezi homosexuální muže. Během první poloviny 20. století se s gay kulturou propojilo natolik, že se později začalo označovat jednoduše jako „tajný jazyk gayů“. Přesnější by ale bylo říci, že si gayové existující směsici slangů přizpůsobili, rozšířili a udělali z ní výraznou součást své subkultury.
Stačilo říct jedno slovo. A čekat, jestli druhý odpoví
Polari mělo jednu obrovskou výhodu – člověk nemusel před potenciálním partnerem spustit dlouhý rozhovor v tajném jazyce. Někdy stačilo nenápadně vložit do běžné anglické věty jediný známý výraz a sledovat reakci.
Paul Baker vysvětluje, že například použití slov bona nebo palone mohlo fungovat jako způsob, jak opatrně zjistit, zda druhý člověk Polari také zná. Pokud na náznak odpověděl podobným výrazem, existovala šance, že patří do stejného prostředí. Výzkumný projekt Fabulosa při Lancaster University proto mezi funkcemi Polari zmiňuje nejen utajení, ale také možnost rozpoznávat další členy gay a divadelní subkultury.
V jistém smyslu šlo o analogového předchůdce gaydaru nebo seznamovacích aplikací. Dnes může muž otevřít Grindr a během několika sekund zjistit, kolik dalších mužů hledajících muže se nachází v jeho okolí. Před osmdesáti lety člověk nic takového neměl. Pokud se mu líbil muž v baru, ve vlaku nebo na ulici, nemusel mít sebemenší tušení, zda je také gay – a příliš otevřený pokus o flirtování mohl být nebezpečný.
Tajný slang proto poskytoval způsob, jak „hodit návnadu“ a přitom si zachovat možnost ústupu. Pokud druhý člověk výrazu nerozuměl, mohl rozhovor jednoduše pokračovat dál.
Obličej byl „eek“, vlasy „riah“ a muž „omi“
Polari nebylo nijak zvlášť seriózním jazykem. Naopak. Jednou z jeho nejvýraznějších vlastností byla hravost, teatrálnost, ironie a sexuální dvojsmysly. Slovní zásoba se hodila především k tomu, o čem lidé skutečně chtěli tajně mluvit – o ostatních lidech, vzhledu, oblečení, sexu, seznamování nebo nočním životě.
V Polari slovníku Paula Bakera z Lancaster University najdeme například omi pro muže, palone pro ženu, eek pro obličej, riah pro vlasy, lally pro nohu, lattie pro dům, bevvy pro pití nebo vada ve významu podívat se. Něco dobrého bylo bona, zatímco naff označovalo něco špatného či nevkusného. Některé výrazy se týkaly sexu, sexuálních partnerů nebo cruisingu, tedy hledání příležitostných sexuálních kontaktů.
Polari se navíc neustále proměňovalo a neexistoval žádný oficiální slovník, který by určoval správnou podobu jednotlivých výrazů. Někteří lidé ovládali jen několik základních slov, zatímco jiní dokázali Polari zapojovat do řeči mnohem intenzivněji. Lišit se mohlo také podle města, generace nebo společenského prostředí.
Právě díky tomu mohl rozhovor dvou zasvěcených lidí znít pro člověka stojícího vedle nich téměř absurdně, zatímco oba účastníci velmi dobře věděli, koho právě hodnotí nebo o čem mluví.
Tajný jazyk nebyl jen ochranou před policií
Bylo by ale chybou představovat si Polari pouze jako kryptografický nástroj vyděšených mužů, kteří se snažili uniknout policii. Stejně důležitá byla jeho společenská funkce. V prostředí, kde většinová kultura homosexuální život buď odsuzovala, nebo předstírala, že neexistuje, si gayové prostřednictvím vlastního jazyka vytvářeli svět, který patřil pouze jim.
Mohli pomlouvat známé, hodnotit muže kolem sebe, vtipkovat, flirtovat nebo mluvit o sexu způsobem, kterému outsiders nerozuměli. Polari bylo silně spojené s campovým humorem, nadsázkou a ironií. Baker upozorňuje, že právě tato vlastnost pomáhala jeho uživatelům vytvářet společnou identitu a určitý způsob pohledu na společnost, která je jinak vystavovala zatýkání, vydírání nebo násilí.
Lancaster University popisuje například i používání teatrálních přezdívek jako Diamond Lil nebo Scotch Flo. To, co většinová společnost považovala u homosexuálních mužů za směšnou zženštilost, si tak gayové mohli přivlastnit a proměnit ve vlastní humor a identitu.
Je v tom zajímavý paradox. Jazyk, který částečně vznikl kvůli nutnosti skrývat se, současně poskytoval prostor, kde jeho uživatelé mohli být mnohem otevřenější sami mezi sebou.
Pak tajný jazyk zazněl v BBC a přestal být tajný
K největším paradoxům příběhu Polari patří skutečnost, že k jeho ústupu přispěla jeho vlastní popularita. V 60. letech se totiž dostalo do jednoho z nejúspěšnějších rozhlasových pořadů britské BBC.
V komediálním pořadu Round the Horne vystupovali Julian a Sandy, dvě výrazně campové postavy hrané Hughem Paddickem a Kennethem Williamsem. Jejich dialogy byly prošpikované výrazy Polari. Queer posluchači okamžitě věděli, co slyší, zatímco velká část ostatního publika se bavila bizarně znějícími větami, aniž by nutně chápala všechny jejich významy.
Jenže tajný jazyk funguje pouze do chvíle, než se jej naučí lidé, před kterými má něco skrývat. Baker proto v historii Polari upozorňuje, že popularita Round the Horne tajemství do určité míry prozradila. Polari se dostávalo do širšího povědomí, čímž ztrácelo jednu ze svých nejdůležitějších funkcí. Ve stejné době se navíc začalo měnit i právní postavení homosexuálních mužů.
Rok 1967 přinesl změnu. Úplnou rovnost ale rozhodně ne
V roce 1967 přijal britský parlament Sexual Offences Act, který v Anglii a Walesu částečně dekriminalizoval konsenzuální sexuální jednání mezi dvěma muži staršími 21 let v soukromí. Nešlo tedy o okamžité „zlegalizování homosexuality“, jak bývá historická změna někdy zjednodušeně popisována. Zákon obsahoval řadu omezení a například věk způsobilosti k homosexuálnímu styku zůstával vyšší než u heterosexuálních vztahů. Ve Skotsku přišla obdobná změna až v roce 1980 a v Severním Irsku v roce 1982.
Spolu s postupnou liberalizací společnosti začala mizet i potřeba používání tajného jazyka. V 70. letech navíc nastupovalo nové hnutí gay liberation, které na homosexualitu pohlíželo úplně jinak. Místo skrývání zdůrazňovalo coming out, viditelnost, hrdost a otevřený boj za práva.
Pro některé mladší gaye proto Polari začalo představovat spíše pozůstatek světa, který chtěli nechat za sebou. Baker uvádí, že někteří aktivisté jej považovali dokonce za něco, co gaye uzavírá do ghetta. Tajný jazyk, který jedné generaci poskytoval bezpečí, mohl té další připadat jako symbol nutnosti skrývat se.
Polari téměř zmizelo, některá jeho slova ale přežila
Na konci 20. století už aktivní používání Polari výrazně ustoupilo. Když Paul Baker v roce 2000 provedl průzkum mezi osmi stovkami gayů, přibližně polovina z nich o něm podle jeho údajů nikdy neslyšela. Z tajné každodenní mluvy se postupně stala především historická připomínka britské queer kultury.
Některá slova však dokázala přežít a proniknout i do běžné britské angličtiny. Nejznámějším příkladem bývá naff, používané ve významu nevkusný, trapný nebo nekvalitní. Výrazy spojené s Polari se zároveň dál objevují v umění, knihách, hudbě a queer kultuře. Místo nástroje utajení se z něj stal předmět historického zájmu. A vlastně není těžké pochopit proč.
Tajné jazyky zmizely. Queer slang nikoliv
Polari už současní gayové ke komunikaci nepotřebují, ale myšlenka vlastního komunitního jazyka rozhodně nezmizela. Stačí se podívat na dnešní výrazy jako twink, bear, otter, daddy, top, bottom, vers, cruising nebo gaydar. Člověk stojící úplně mimo queer prostředí nemusí některým z nich rozumět vůbec, zatímco pro gaye mohou během jediné věty předat poměrně přesnou informaci.
Rozdíl spočívá především v účelu. Dnešní queer slang v Česku nebo Británii většinou nevzniká proto, aby jeho uživatelé unikli trestnímu stíhání. Je spíš projevem společné zkušenosti, humoru, sexuální kultury a identity. A díky internetu se výrazy, které ještě před několika lety používala poměrně úzká komunita, přes TikTok, seznamovací aplikace nebo populární kulturu rychle dostávají mezi miliony lidí.
Polari pocházelo z úplně jiného světa. Ze společnosti, ve které muž někdy potřeboval vědět, zda člověk naproti němu patří ke stejné komunitě, ale nemohl se ho na to jednoduše zeptat. Ze světa, ve kterém jedna špatně pochopená nabídka nebo informace ve špatných rukou mohla mít velmi vážné důsledky.
Právě proto není Polari jen roztomilou sbírkou slov jako bona, omi nebo vada. Je připomínkou toho, jak si lidé dokážou vytvořit vlastní prostor i ve chvíli, kdy jim ho společnost odmítá poskytnout. Když gayové nemohli o svých životech bezpečně mluvit jazykem většiny, vytvořili si jednoduše svůj vlastní.
