Muž a žena je základ společnosti? Nikoliv. Jde o mladý systém živený christianizací, kolonizací a kapitalistickou společností. Mnohé kultury znaly až 165 různých genderů

Gender jako spektrum, ne přepínač

Odhaduje se, že v Severní Americe existovalo nejméně 165 různých kmenových genderových tradic, přičemž se lišily jak počtem uznávaných genderů, tak jejich obsahem a rolemi – šlo tedy o mozaiku lokálních systémů, ne o jeden univerzální model.

To, co dnes souhrnně nazýváme "two-spirit" (doslova "dva duchové"), je zastřešující, moderní pojem – ne původní domorodé slovo. Vznikl až v roce 1990 na mezinárodním setkání domorodých gayů a leseb ve Winnipegu jako náhrada za urážlivý termín "berdache", který do etnografické literatury zavedli francouzští kolonizátoři a který původně označoval "vydržovaného chlapce". Autoři termínu chtěli slovo, které by odráželo kombinaci mužství a ženskosti u lidí zastávajících genderové role odlišné od těch, které jim byly přiřazeny podle pohlaví. Sám výraz je anglickým překladem odžibvejské fráze niizh manidoowag.

Více v Galerii

Zdroje: Wikimedia Commons, loveyourself, Legacy Project Chicago, JS

Za tímto zastřešujícím pojmem se ale skrývá desítky konkrétních, jazykově a kulturně specifických konceptů: Navajové měli nádleehí ("ten, kdo se neustále mění"), Lakotové winkte, Zuniové lhamana (nejznámější je We'wha, zuniská kulturní vyslankyně, která v roce 1886 reprezentovala svůj lid ve Washingtonu), Prérioví Kríové a'yahkwêw. Nešlo přitom primárně o kategorii sexuální orientace, ale o gender – tedy o očekávanou roli člověka v komunitě, nikoliv o to, s kým a jak měl sexuální vztahy.

Gender spektrum
Foto: JS

Ve videu, v němž zástupce Penobscot Nation popisuje 7 genderů svého národa a které je tedy vyjádřením zvyklostí jedné komunity, se objevuje sedm kategorií – ženy, muži, ženy milující ženy, muži milující muže, ženy stávající se muži, muži stávající se ženami a nakonec two-spirit lidé, popisovaní jako ti, kdo v sobě nesou ženského a mužského ducha v rovném poměru. Je důležité chápat tenhle výčet jako jednu z mnoha kmenových verzí, ne jako univerzálních "sedm genderů Indiánů" – přesně proto, že podobných tradic bylo přes 165 a každá měla svou vlastní strukturu a počet kategorií.

Jaké role two-spirit lidé zastávali

Napříč prameny se opakuje totéž: two-spirit lidé nebyli jen tolerováni, ale často aktivně ctěni jako léčitelé, zprostředkovatelé a strážci tradic a vyprávění o stvoření. V mnoha matrilineárních společnostech (tedy společnostech, kde se příslušnost k rodu, dědictví majetku i postavení odvozuje po linii matky, ne otce; ženy v ní často mají silné rozhodovací pravomoci, například i o tom, kdy komunita půjde do války – pozn. red.), sehrávali two-spirit lidé roli poradců, protože byli vnímáni jako schopní "vidět na obě strany" – tedy domýšlet důsledky války jak pro muže odcházející do boje, tak pro ženy a děti zůstávající v komunitě. Zastávali také roli adoptivních rodičů osiřelých dětí, protože jim jejich duální povaha umožňovala být dítěti zároveň matkou i otcem.

Vlajka Two-spirit lidí
Foto: Wikimedia Commons

Gluskabe a jasan

Gluskabe, případně v dalších zápisech Gluscabi, Glooskap či Klose-kur-beh), je ústřední kulturní hrdina wabanacké mytologie, do níž Penobscotové patří. Podle jedné z tradovaných verzí vystřelil Gluskabe šípem do jasanu (brown ash), čímž rozštěpil strom i jeho ducha na dvě části. Když do těchto polovin vdechl život, vznikli první muž a žena. Ze zbylé, přebývající esence obou částí pak Gluskabe stvořil prvního two-spirit člověka. Starší zápis tohoto příběhu, publikovaný už v roce 1884 sběratelem Charlesem G. Lelandem, popisuje téměř identickou verzi, kde Gluskabe (v jeho přepisu "Glooskap") vystřelil šípy do jasanů a z jejich kůry vyšli první lidé – což ukazuje, že jde o dlouhodobě zakořeněný, nikoliv nedávno vymyšlený mýtus. Úcta k jasanu ostatně přetrvává dodnes v tradičním penobscotském košíkářství, které se z jasanového dřeva vyrábí dosud.

Co s tím udělala kolonizace – a proč

Příchod evropských kolonizátorů znamenal pro tento systém katastrofální zlom. Křesťanští misionáři přišli s přísně binárním, viktoriánským chápáním genderu a se striktně heteronormativní představou rodiny – genderově odlišní domorodí lidé pro ně byli dokladem "barbarství" nebo morálního úpadku. Two-spirit lidé, dříve ctění, se stali terčem pronásledování, hanby a násilí – jejich role byly démonizovány jako "sodomie" nebo "zvrácenost" a jejich duchovní dary byly odmítány jako "pohanské".

Proč zrovna binární rozdělení pouze na “muže” a “ženu”? Křesťanská teologie stavěla na knize Genesis, kde je člověk stvořen "jako muž a žena" k obrazu Božímu – to se stalo normativním rámcem, který nepočítal s žádnou třetí a další variantou. Tento teologický základ se navíc propojil s koloniální mocenskou logikou: zavedení přísné genderové binarity a heteropatriarchálních vzorců bylo nutnou podmínkou úspěšné kolonizace, protože umožňovalo rozbít gynocentrické uspořádání mnoha domorodých společností, kde ženy zastávaly centrální, ne podřízenou roli, a nahradit ho evropským modelem, ve kterém muž ovládá rodinu, majetek a půdu. Jinými slovy – potlačení genderové rozmanitosti nebylo vedlejším produktem kolonizace, ale jedním z jejích nástrojů.

Nejbrutálnějším nástrojem tohoto vymazávání se staly internátní/misijní školy pro domorodé děti, které v USA fungovaly až do roku 1978 a v Kanadě do roku 1996. Děti v nich byly násilně odděleny od jazyka, tradic i duchovních představ svých komunit a jakékoliv genderově nekonformní chování bylo tvrdě trestáno – což zanechalo mezigenerační trauma, jehož důsledky (vnitřní homofobie a transfobie) v domorodých komunitách přetrvávají dodnes.

Gender, kapitalismus a "stroj na výkon"

Podobný, i když jinak vedený proces potlačení genderové a tělesné rozmanitosti proběhl v téže době i v samotné Evropě – a stojí za zmínku, protože ukazuje, že binarita a hierarchie genderu nejsou jen náboženským, ale i ekonomickým konstruktem. Historička Silvia Federici ve svém díle Caliban and the Witch (2004) popisuje, jak raně novověké hony na čarodějnice v 16. a 17. století sloužily k vytvoření a vynucení nové společenské role žen, redukované na neplacenou reprodukční práci potřebnou pro nastupující kapitalistický řád. Kapitalismus podle Federici potřeboval lidské tělo přeměnit na "stroj" schopný pravidelné, vykazatelné práce, a k tomu potřeboval nejprve násilně rozdělit společnost podle genderu i rasy – oddělit "produktivní" (placenou) práci mužů od "reprodukční" (neplacené) práce žen a zároveň zničit alternativní společenské uspořádání, které tomuto rozdělení odporovalo, včetně léčitelek, neprovdaných žen žijících samostatně a dalších postav, jež do nového ekonomického řádu nezapadaly.

Spojnice mezi oběma procesy – kolonizací Severní Ameriky a evropskými hony na čarodějnice – je nápadná: v obou případech šlo o vynucené narovnání genderové rozmanitosti do dvou pevně definovaných, hierarchicky uspořádaných kategorií, protože takto zjednodušený systém byl snáz ovladatelný, měřitelný a využitelný pro rodící se průmyslový a koloniální kapitalismus. Systém, který dnes žijeme na Západě – založený na výkonu, produktivitě a spotřebě – tak není žádným "přirozeným" stavem věcí, ale historicky poměrně mladou konstrukcí, jejíž součástí bylo i vynucené zjednodušení genderu na dvě uzavřené škatulky.

Co si z toho odnést

Domorodé genderové systémy Severní Ameriky nebyly jednotné – lišily se národ od národa, a to, co ve videu popisuje mluvčí z Penobscot Nation, je jedna konkrétní, kulturně zakotvená tradice mezi mnoha, ne univerzální "indiánský" model. Napříč nimi se ale opakuje jeden vzorec: gender byl chápán jako spektrum rolí v rámci komunity, ne jako binární přepínač daný anatomií, a lidé mimo tuto binaritu byli často považováni za nositele zvláštních darů, ne za odchylku.

To, co se dnes na Západě prezentuje jako přirozený, odvěký řád – dva geneticky dané gendery, muž jako živitel a hlava rodiny, žena v podřízené, reprodukční roli – je ve skutečnosti výsledkem konkrétních historických procesů: christianizace, kolonizace a nástupu průmyslového kapitalismu, které se navzájem posilovaly a měly společný zájem na zjednodušení a ovladatelnosti lidského těla i společnosti. Pohled do domorodých kosmologií Severní Ameriky tak nemá sloužit jako exotická kuriozita, ale jako připomínka, že systém, ve kterém žijeme a který si často pleteme s "přirozeností", je jen jedna z mnoha možných variant lidského uspořádání – a že jiné varianty nejen existovaly, ale po tisíciletí fungovaly.

Srozumitelné vysvětlení identity (genderu), sexuální orientace, biologického pohlaví a vyjádření genderu
Foto: loveyourself

Použité zdroje

• Gomez, A. R. (2022). Two-Spirit Indigenous Peoples Building on Legacies of Gender Variance. The Revealer. therevealer.org
• Native Languages of the Americas. Gluscabi Stories and other Penobscot Legends. native-languages.org/penobscot-legends.htm
• Native Languages of the Americas. Native American Indian Ash Tree Medicine, Meaning and Symbolism. native-languages.org/ash-tree.htm
• Wood, J. (2017). In the Beginning – Wabanaki Creation Stories (přepis Charles G. Leland, 1884, The Algonquin Legends of New England). johnwood1946.wordpress.com
• Brown, J. K. Klouskap and the Origin of the Penobscot, in: The Ash Tree origins of the Penobscot. Sensualanimist.com (2012)
• Wikipedia. Penobscot. en.wikipedia.org/wiki/Penobscot
• Pullin, Z. Two Spirit: The Story of a Movement Unfolds. Kosmos Journal, via Native People's Magazine
• Skoden / eCampusOntario. Two-Spirit People. ecampusontario.pressbooks.pub/skoden
• Globalnews.ca (2022). Being Two-Spirit and trans in Canada: How colonization shaped the way we view gender diversity.
• Diversify Outdoors (2022). Gender was Never Binary: An Exploration of Two-Spirit Identities.
• NATIFS (2022). Completing the Circle: Two Spirit as an Act of Decolonization and Re-Indigenization.
• O'Higgins, C., pod vedením S. Sellers. Two-Spirit Indigenous Americans: Fact not Fiction. The Cupola, Gettysburg College (studentská práce, independent study)
• Federici, S. (2004). Caliban and the Witch: Women, the Body and Primitive Accumulation. Autonomedia. (Popsáno mj. v: Liberation School; Hampton Institute; Progress in Political Economy; Wikipedia – Caliban and the Witch)