Swipuji, tedy jsem (pořád single). Jak na seznamce nepropadat zoufalství a osamění, vás naučí vtipná „Wikipedie gayů“
Online seznamky? Doufání i zoufání
Než vás pozveme na žhavě současnou konverzační komedii Smiley, kterou napsal sám život (rukou španělského dramatika Guillema Cuya), dovolíme si krátkou divadelní odbočku. Jestli totiž něco věrně vystihuje úskalí dnešního online seznamování, je to cimrmanologický vtip z roku 1969, který rozvíjí myšlenku „frustrační kompozice” při skládání hudby. „Svérázné napětí je neustále stupňováno pravidelným střídáním dvou prvků: prvku očekávání a prvku zklamání.“ Úplný Tinder dneška, že?
Zvlášť když máte posoudit kompatibilitu protějšků jen podle 2D prezentace a několika self-promo charakteristik, často zestručněných do podoby smajlíků. A když se konečně poštěstí slibné rande, ze kterého nemáte chuť utéct, vaše „perfektní shoda“ vás pro změnu vyghostuje, a vy abyste v tom samém rybníčku začali pátrat nanovo. Další trapné schůzky, další křečovité smalltalky – a brzy už nevíte, jestli se vlastní vztahové bilanci ironicky zasmát, nebo nad ní brečet do polštáře. Milostné doufání periodicky střídá milostné zoufání, a co je nejhorší – i sebepoctivějšího romantika tohle pochybné klima může svádět, aby postupně taky začal kalkulovat, dělat se lepším a hrát na Pana Nedostupného.
Přesně tuto vnitřní ambivalenci, kdy sice stále toužíme po čisté a „osudové“ lásce, ale s každým dalším omylem je těžší a těžší projevit upřímný zájem (protože tím dáváme všanc svoji zranitelnost a riskujeme odmítnutí), perfektně vystihuje Smiley. Čím dál aktuálnější hra o dnešním online seznamování, kterou loni nastudovalo pražské divadlo Studio DVA pod vedením režiséra Petra Mikesky.
Tak vy už nevěříte na náhody?
„Hra Smiley je pro mě hra o naději. O naději, že i v době, kdy seznámení se s někým druhým vypadá často jako nesplnitelné a nenaplnitelné přání, se lze spolehnout na náhodu,“ říká o představení sám režisér. O tuto „naději“ si diváci de facto řekli sami – španělský autor Guillem Clua původně napsal Smiley jako čtyřicetiminutový text do dramatické soutěže. Nadšené publikum si následně vyžádalo plnohodnotnou divadelní komedii o dvou dějstvích, na jejímž základě později vznikl i stejnojmenný osmidílný seriál, který najdete na Netflixu.
Ani celodenní binge-watching španělského rom-comu vám ale nedá takovou katarzi jako Smiley naživo, v českém překladu Tomáše Loužného a s interaktivními glosami herců Daniela Bambase a Jiřího Böhma, kteří se dlouhodobě netají svojí gay identitou (a především mají nesporný herecký talent a skvělou chemii na jevišti). A jakou lovestory tedy Smiley vypráví?
Když vás ghosting dovede k lásce
Emotivní a každodenním posilováním zocelený barman Alex (Jiří Böhm), který je na WhatsAppu, Instagramu i Grindru jako doma, se po poslední známosti z internetu, která skončila sexem a společným ránem, dočká totální ignorace na mnoha platformách. Přesto, nebo možná právě proto Alex cítí potřebu ventilovat svoje rozčarování, a tak dotyčnému zavolá z pevné linky svého gay baru – a když se ani tak nedočká dialogu, nechá v hlasové schránce mnoho vzkazů od srdce i od plic.
Záhy se ale ukáže, že se při přepisování telefonního čísla z mobilu spletl a nechtěně svoji srdceryvnou zpověď nahrál do hlasovky neznámému člověku – intelektuálnímu architektovi Brunovi (Daniel Bambas), který je shodou okolností také single gay, s vlastní historií neúspěšných vztahů s muži.
I proto se Bruno rozhodne zavolat Alexovi zpátky a upozornit ho na šťastný omyl, díky kterému epické rozloučení „ty ču*áku jeden sebestřednej“ poslal úplně cizímu člověku. (Kdo z nás by si nechtěl zakřičet na protějšek, který se po dobrém sexu zmohl jen na mlčení a „Zobrazeno“, a pak vyzmizíkovat veškeré následky?) Bezprostředním telefonátem, který k sobě přistrčí dva nezadané protiklady, však náhodné seznámení Alexe a Bruna rozhodně nekončí...
Smiley v létě? Pod širým nebem!
I když vás divadelní rom-com vás nechá nahlédnout do ložnic a online konverzací barcelonské gay komunity (a queer lidé mají vyšší šanci poznat v některých scénkách sebe či své ex), v jádru jde o univerzální a inspirativní feel-good příběh, který pobaví a dojme každého, kdo se nechá. Tedy i většinové, heterosexuální publikum. „Rád bych, aby diváci z představení odcházeli s vírou, že je tu někde někdo, koho třeba ještě neznají, a přitom je to ten nejdůležitější člověk v jejich životě. A že tahle náhoda funguje bez ohledu na věk, barvu pokožky, sexuální orientaci či jiné veledůležité parametry, které v okamžiku osudového setkání ztratí svou důležitost,“ přibližuje Petr Mikeska sympatické poselství divadelní hry. A mimochodem: pokud už se vám navazování známostí přes displej tak trochu zajídá, máte o důvod víc, abyste vyrazili za kulturou – a zvýšili tak šance na osudové IRL setkání.
Publikum květnové reprízy Smiley mělo během recenze LUI příjemné queer vibes, což s ohledem na téma a obsazení hry určitě nebyla náhoda. Z ulice Na Perštýně, kde se Malá scéna Studia DVA nachází, máte v pěší vzdálenosti hned dva LGBT+ podniky, kam můžete v dobré náladě pokračovat – a projednou rozdávat úsměvy osobně, nikoli přes dvojtečku, pomlčku a zavřenou závorku.
Během července a srpna navíc máte jedinečnou možnost vidět Smiley v „prázdninovém“ kabátě – a vězte, že pod širým nebem, v magickém prostředí Letní scény Vyšehrad, se nenucená romantika generuje prakticky sama.
Teď už jen najít nějakou tu nadějně působící +1, že?
