Nejvtipnější zrcadlo Grindru a gay komunity, jaké kdy uvidíte. Seznamková komedie Smiley dává naději, že pravá láska zvítězí nad „hrdostí“ a ghostingem
Online seznamování aneb V hlavní roli smajlík
Jméno španělského dramatika Guillema Clua v Česku rezonuje už třetím rokem, a to hlavně díky ovacím, jaké sklízí Vlaštovka – pravidelně vyprodaná, křehká inscenace inspirovaná jedním z nejtragičtějších útoků namířených proti LGBT komunitě. Vedle Vlaštovky ale Malá scéna pražského Studia DVA nabízí i jinou, podstatně méně drásavou divadelní hru od téhož autora: svéráznou konverzační komedii Smiley. Do prostředí gay barů, online flirtů i stejnopohlavních námluv vás vtáhne dřív, než stihnete říct „Grindr“ – a cestou se zaručeně pobavíte, dojmete a patrně i ztotožníte s frustracemi a nadějemi některých postav. A to dokonce i v případě, že jste 100% hetero.
Jeden z Marsu a druhý… ze Saturnu?
Zápletka, kterou Smiley rozehrává mezi emotivním Alexem, jenž spoluvlastní barcelonský gay bar a denně tráví tři hodiny ve fitku, a intelektuálně založeným architektem Brunem, který si na první rande přinese jako poznávací znamení knihu, vlastně není zas tak unikátní. Mezi protagonisty, kteří by spolu za běžných okolností na schůzku nikdy nešli, se rozehrává klasické, mainstreamovými rom-comy prověřené schéma protikladů, co se přitahují: oba muži se na sebe dívají, jako by ten druhý přiletěl „z jiné planety“, nechávají se dráždit vzájemnými odlišnostmi, a vzniká tak feel-good lovestory se spoustou bláznivých situací, nedorozumění, sebeironických postřehů i zranitelných momentů.
Stále online – a lačnící po spojení
Když si dohledáte bližší informace o autorovi nebo o hercích obsazených do české verze, skoro by se chtělo říct, že Smiley je hra „od gayů pro gaye“. Tímhle podtitulem bychom ale svéráznému rom-komu upřeli hned dva plusy: jeho univerzální platnost, ale zároveň i osvětový rozměr (heterosexuální diváci se mohou těšit na názorné vysvětlivky přímo během představení). Svět rychlých swipů, matchů i unmatchů, který může dlouhodobě přinášet pocity osamělosti a vyhoření, známe z dnešního randění všichni, nehledě na sexuální orientaci. A stejně tak se napříč většinou i menšinou patrně shodneme, že nás od neschopnosti komunikovat nezachránila ani permanentní konektivita – a že je 14 let stará komedie o seznamovacích bolístkách bohužel stále velmi aktuální.
Španělská „exotika“ i povědomé typy matchů
Cluův Smiley nastavuje upřímné zrcadlo nejen moderním formám seznamování, ale i všem specifikům, na která v gay komunitě narazíte: od vysokých nároků na tvrdost sixpacku a délku penisu, přes různé fetiše a drby „kdo s kým“, až po situace, kdy vám v aplikaci „dojdou“ chlapi, a vám nezbývá než snížit nároky nebo rozšířit seznamovací rádius o dalších 100-200 kilometrů. Pro českého diváka jsou sice kulturní reference na Basky, Katalánce nebo Argentince trochu exotické, ale v některých scénkách zaručeně poznáte buď sebe a svoje vlastní nejistoty, nebo některé své expartnery, kamarády či chodící red flags.
Mužský tenis, jak ho (ne)znáte
Třebaže vás Bruno s Alexem zasvětí do spousty pikantností, explicitní repliky mají spíš humorný charakter a skutečně intimní momenty nechávají prostor pro představivost – výrazně víc než rozšířená seriálová adaptace Smiley, která vznikla až deset let po inscenaci. Jedním z důvodů, proč mají dva protikladní hrdinové – racionální intelektuál Bruno a impulzivní gym rat Alex – tak skvělou chemii na jevišti, je totiž i fyzický odstup, který zesiluje nevyřčenou náklonnost a gradující napětí mezi oběma muži. Nečekejte tedy nic ve stylu Heated Rivalry – i když je možné, že vám po zhlédnutí inscenace (spoiler alert) nejspíš začne připadat mužský tenis erotičtější než hokej.
Když gay hrdiny hrají sami gayové
Daniel Bambas i Jiří Böhm působí velmi přirozeně a díky jejich interakcím s publikem se stírají rozdíly mezi spontánními vsuvkami herců a předepsanými replikami postav. Nezbývá než poděkovat Studiu DVA, že stejně jako v případě Vlaštovky, kde gay protagonistu hraje Daniel Krejčík, i při obsazování hry Smiley sáhli po mužích, kteří mají reálnou queer zkušenost, a dokážou tak s textem pracovat odvážně i citlivě zároveň. Ve druhé, svižnější a humornější půlce představení exceluje zejména Daniel Bambas, který vmžiku ztvární celou „Wikipedii“ gayů, jaké můžete (a nechcete) potkat na Grindru. I když publikum opakovaně odbourá smíchy svými proměnami, ani na minutu nesklouzne ke karikaturám homosexuálních mužů, kterých jsme si ve starších českých filmech či seriálech „užili“ až až.
Co napoví Leopardí žena?
Za pochvalu stojí i flexibilní scéna, jež stejně dobře ztvární Brunův obývací pokoj, parkoviště před Lidlem, fitness centrum i zázemí Alexova baru, a zároveň promyšleně pracuje s prvky, které mají v ději svůj význam. Rudá šňůra od nástěnného telefonu, do níž se Alex zamotává při svém úvodním monologu, aniž by znal japonskou legendu o neviditelné červené linii, která vás spojuje s osudovou láskou, hraje v příběhu stejně zásadní roli jako projekce hollywoodského retro filmu Leopardí žena. Milostné dění mezi Katharine Hepburn a Cary Grantem diváci pozorují současně s Alexovým obličejem, který v tichosti zračí plejádu smíšených emocí, jež okusil každý, kdo se na romantický film někdy díval v náručí nesprávné osoby.
Suma sumárum: pokud z hlediště rádi odcházíte s pocitem, že jste se výborně uvolnili a zapomněli na všední realitu, ale zároveň oceníte ujištění, že opravdu nejste jediný, kdo se trochu bezvýsledně „plácá“ ve slastech a strastech Grindru (nebo online seznamování obecně), vypravte se na komorní komedie Smiley do Studia DVA. Zážitky Alexe s Brunem vám vykouzlí úsměv hřejivější než tisíc emotikonů – a třeba i motivaci do dalšího hledání lásky.
