Mít tátu gaye, a ještě vychovávat nebinárního teenagera? Filmové drama Neříkejte mi dědo (částečně) napsal sám život
Queer drama inspirované vlastní rodinou
Jen těžko bychom našli filmaře, který by téma nebinarity dokázal uchopit citlivěji než Sophie Hyde. Australská režisérka (a spoluautorka scénáře) se při práci na filmu Neříkejte mi dědo nechala inspirovat zážitky ze svého skutečného života, a navíc do role nebinárního teenagera obsadila vlastní, dnes už dospělé dítě (Aud Mason-Hyde). Pokud se vám toto herecké jméno zdá povědomé, není to náhoda: Aud Mason-Hyde spolupracuje se svojí matkou opakovaně (vzpomeňme na oceňovaný queer film 52 úterků), a především o své nebinární identitě otevřeně hovoří už od útlého věku.
Genderově neutrální? Už od dětství
Stačí si na YouTube dohledat záznam inspirativního vystoupení Toilets, bowties, gender and me (Toalety, motýlky, gender a já), kde Aud Mason-Hyde na TEDx akci v australském Adelaide v pouhých dvanácti letech komentuje vývoj vlastní genderové exprese, rodovou neutralitu i společenské konstrukty, jaké si kolem „čtení“ genderu vytváříme, a rázem vám je jasné, že režisérka Sophie Hyde musela při výchově tohoto mimořádného mladého člověka zažít mnoho momentů, které stály za filmové zpracování. Aktivismu se Aud Mason-Hyde věnuje i dnes, stojí za spoluzaložením komunitní umělecké organizace TRANSMEDIUM, která podporuje mladé trans lidi v jejich sebevyjádření a ve sdílení autentických příběhů. Ale zpět k blížící se premiéře: o čem že tedy pojednává citlivé drama Neříkejte mi dědo?
Návštěva, která změní život celé rodině
Ústředním motivem koprodukčního snímku je třígenerační rodinné setkání. Hannah (Olivia Colman) a její nebinární teenager Frances (Aud Mason-Hyde) letí do Amsterdamu navštívit Hannina excentrického otce Jima (John Lithgow), kterému všichni přezdívají „Jimpa“ (pod tímto názvem byl film uveden v zahraničí). Hannah si v sobě i po letech nese (a řeší) těžké momenty ze svého dospívaní – když jí bylo pouhých třináct let, její otec prošel coming outem jako gay, a následně rodinu opustil. Spíše než své dceři se tehdy potřeboval věnovat sobě samému – rozhodl se tedy dát prioritu nalezené svého pravého já, a nikoli rodině.
Zvítězí touha chránit, nebo dát svobodu?
Podobnou fází objevování a hledání sebe sama teď prochází i jeho vnouče – a když Frances během návštěvy pozná Amsterdam, kde si Jimpa užívá života plnými doušky, vyhodnotí nizozemskou metropoli jako místo, kde si přeje zůstat po celý příští rok. Tento vývoj událostí Hannah mimoděk nutí, aby se podívala novýma očima nejen na minulost, ale i na současné vztahy v rodině. Jak zaznívá ve filmu samotném: „Ten čas, kdy jste spolu jako mladá rodina, je omezený, a když zmizí, nikdy se už nevrátí.“ Hannah nezbývá, než podrobit rodičovské hodnoty důkladné revizi a zodpovědět si klíčovou otázku: je pro ni jako pro matku důležitější strach o vlastní dítě, nebo jeho osobní spokojenost?
Žhavě současné, a přitom nadčasové
Koprodukční (a částečně i autobiografický) snímek Neříkejte mi dědo vypráví velmi aktuální příběh o nadčasových tématech – o lásce, empatii a ochotě přehodnotit způsob, jakým se díváme na minulé činy našich rodičů nebo na budoucí štěstí našich dětí. Vypravěčský talent režisérky Sophie Hyde, který jste možná už okusili při sledování svěží britské komedie Hodně štěstí, pane Veliký (2022), vás určitě nezklame ani v nejnovějším, australsko-finsko-nizozemském dramatu.
Na českou premiéru filmu Neříkejte mi dědo se můžete těšit už ve čtvrtek 19. března. Rodinné drama je přístupné diváctvu od 15 let, do tuzemských kin ho uvede distribuční společnost Forum Film.
