„Nejsem homofob, ale proč s tím musejí lézt do ulic?“ Jak vznikly pochody hrdosti a proč jsou pořád potřeba
LGBT+
Zdroj: Adobe Stock/ Se svolením

„Nejsem homofob, ale proč s tím musejí lézt do ulic?“ Jak vznikly pochody hrdosti a proč jsou pořád potřeba

Každý rok se v diskusích znovu objevuje otázka, proč queer lidé „potřebují“ vyjít do ulic. Stačí se ale vrátit k tomu, v jakých podmínkách Pride vznikal.
Šimon Hauser Šimon Hauser Autor
12. 1. 2026

„Ať si dělají, co chtějí doma, ale proč to musí ukazovat na ulici?“
„Nejsem homofob, ale Pride už je trochu moc, ne?“

Věty, které se v českém prostoru objevují s pravidelností ročních období.  Často jsou proneseny klidně, někdy dokonce s pocitem, že mluvčí je vlastně tolerantní. Jenže právě v tom je jejich síla i problém.

Nesou v sobě představu, že queer lidé mají právo existovat, pokud nejsou vidět. Pokud nezabírají veřejný prostor. Pokud nepřipomínají, že tu jsou. Pokud zůstanou „doma“.

Jenže právě veřejný prostor byl historicky tím místem, odkud byli vytlačováni.

Pride pochody nevznikly jako barevné karnevaly. Nevznikly jako marketingová akce ani jako městský festival. Vznikly jako protest. Jako reakce na šikanu, policejní násilí a systematické vytěsňování queer lidí z viditelného světa.

<Path> Letošní Pride kolekce jsme si nemohli obléknout do duhového průvodu, ale budeme je nadšeně nosit po celý rokZdroj: Bohdana Rambousková

Osudová noc

V noci na 28. června 1969 vtrhla newyorská policie do baru Stonewall Inn v newyorském Greenwich Village. Nebylo to nic mimořádného. Podobné razie byly v 60. letech v Americe běžné – gay bary byly sledované, queer lidé zatýkáni, zesměšňováni, vyhazováni na ulici.

Stonewall Inn byl místem, kde se scházeli ti nejzranitelnější: trans lidé, drag queens, mladí kluci bez domova, lidé na okraji společnosti. Toho dne se ale návěštěvníci baru vzepřeli. Následovaly několikadenní nepokoje, které vešly do dějin jako Stonewallské povstání – a staly se symbolem moderního hnutí za práva LGBTQ+ lidí.

O rok později, v červnu 1970, vyšly do ulic New Yorku, Chicaga, Los Angeles a San Francisca první pochody hrdosti. Nešlo o oslavu identity v dnešním smyslu slova. Šlo o připomínku – jsme tady. Máme právo být vidět. A nechceme se vrátit zpátky do stínu.

Tyto první akce navazovaly na ještě starší tradici. Už v roce 1965 se před Bílým domem konal „homophile march“, organizovaný skupinami Mattachine Society a Daughters of Bilitis, upozorňující na diskriminaci queer lidí ve státní správě. Téhož roku se konaly takzvané Annual Reminder pickety – tiché, formální protesty v oblecích a sukních, které měly ukázat, že gayové a lesby jsou „normální občané“. I tyto akce byly výrazem jedné zásadní potřeby: být viděn v prostoru, který byl do té doby zapovězený.

Stonewall ale změnil tón. Hnutí se radikalizovalo. Místo opatrné prosby o toleranci přišel jazyk rovnosti a svobody. Mluvilo se o „Gay Liberation“ a „Gay Freedom“. A pochod se stal jeho nejviditelnějším symbolem.

<Path> Oficiální průvod festivalu Prague Pride se letos nekoná, skupina mladých aktivistů však v Praze zorganizuje pochod za rovnostZdroj: Jan Witek, Kryštof Stupka

První pochody: odvaha, strach a Hollywood Boulevard

Dnes je snadné vnímat Pride jako samozřejmou součást městského kalendáře. První ročníky ale byly všechno, jen ne pohodlné.

V Los Angeles se organizátoři pokoušeli získat povolení k pochodu po Hollywood Boulevard. Policejní šéf tehdy prohlásil, že dát homosexuálům povolení pochodovat po hlavní třídě je totéž jako dát ho zlodějům a lupičům. Město požadovalo poplatky přesahující milion dolarů. Teprve zásah Americké unie pro občanské svobody a rozhodnutí kalifornského soudu zajistily, že policie musí průvod chránit stejně jako jakýkoli jiný.

Organizátoři dostávali výhrůžky smrtí ještě ráno před akcí. Přesto vyšli. První losangeleský Pride byl tichý, bez hudby a karnevalové atmosféry. Jen lidé, kteří riskovali, že budou viděni, a že to může mít následky.

V New Yorku vznikl Christopher Street Liberation Day, pojmenovaný podle ulice, kde stál Stonewall Inn. Cílem bylo vytvořit každoroční připomínku a zároveň inspirovat další města po celých Spojených státech. Návrh zněl jasně: žádná omezení věku, žádný dress code, žádné skrývání. Veřejný prostor patří všem.

Prostor, který nikdy nebyl neutrální

Veřejný prostor nikdy nebyl prázdným plátnem. Je utvářen normami, obrazy a očekáváními. A po většinu moderních dějin platilo, že je „přirozeně“ heterosexuální.

Držení se za ruku na ulici. Polibek na zastávce. „Tradiční rodina“ v reklamách. Svatební billboard. Filmový pár na plakátu v metru. To všechno je každodenní prezentace jedné formy vztahu a identity. Jen jsme si na ni zvykli natolik, že ji přestáváme vnímat.

Jakmile se v tomtéž prostoru objeví jiná identita, mluvíme o „vnucování“. O „propagaci“. O tom, že „už je toho moc“.

Pride vznikl jako vědomé narušení této samozřejmosti. Jako připomenutí, že město není jen pro jedny. Že ulice nejsou jen pro jeden typ příběhu. A že viditelnost není rozmar, ale nástroj.

Tipy redakce

Od protestu k globálnímu jazyku

Během 70. a 80. let se pochody rozšířily mimo USA. V roce 1972 se konal první Pride v Londýně. Postupně se měnila i terminologie – z „Gay Liberation Marches“ se staly „Pride“. Důraz se přesunul od revoluční rétoriky k sebe-přijetí. Neznamenalo to konec politiky, ale její proměnu.

Pride se stal globálním jazykem viditelnosti.

V Izraeli se první pochod konal v roce 1993. Dnes se ho účastní čtvrt milionu lidí. Na Filipínách pochodovalo v roce 1994 třicet až padesát osob. V roce 2023 už přes sto tisíc – jako reakce na odmítnutí zákona o rovnosti.

V Japonsku se první Pride konal v Tokiu v roce 1994. Největší pochod ve východní Asii se uskutečnil v roce 2022 na Tchaj-wanu, kde vyšlo do ulic přes 120 tisíc lidí. V Indii se první Pride uskutečnil v roce 1999 v Kalkatě.

V každém z těchto kontextů měl pochod jiný tón. Někde šlo o radostnou oslavu, jinde o přímý politický protest. Společné ale bylo jedno: vyjít do prostoru, kde bylo dlouho očekáváno ticho.

<Path> Prague Pride buší na dveře: Jak silné jsou naše tradice a existují trans lidé už od počátků civilizace?Zdroj: festival.praguepride.com, goout.net, IG prague.pride

Praha: Pride v zemi, která „je přece tolerantní“

Prague Pride vznikl v roce 2011. Každoročně se koná v polovině srpna a kromě samotného průvodu nabízí desítky debat, workshopů, sportovních i kulturních akcí. Centrum dění se soustřeďuje do Pride Village na Střeleckém ostrově, vyvrcholením je sobotní průvod Prahou, který míří na Letenskou pláň.

Z pohledu mnoha Čechů je ale Pride zbytečný. „Vždyť tady už se nikomu nic neděje.“
Jenže realita je složitější.

Česko stále nemá manželství pro všechny. Queer děti slyší ve školách nadávky. Mnoho lidí se bojí vzít partnera za ruku na ulici. Ne proto, že by byli přecitlivělí, ale proto, že vědí, co může následovat.

Prague Pride není oslavou privilegia. Je připomínkou, že rovnost není hotová věc. Že tolerance není totéž co přijetí. A že „můžete si dělat, co chcete, ale doma“ je jen jiná forma omezení.

<Path> Podívejte se na video ze zahájení festivalu Prague PrideZdroj: LUI

Proč nám vadí viditelnost?

Otázka tedy nezní, proč se jiná orientace musí ukazovat na ulici.
Otázka zní: proč nám pořád vadí, když někdo jiný existuje stejně veřejně jako my?

Pride není o tom, že by queer lidé chtěli být víc než ostatní. Je o tom, že odmítají být míň. Že nechtějí žít v režimu neviditelnosti, který byl po generace jejich jedinou možností.

Historie ukazuje jedno: žádná práva nikdy nepřišla potichu. Nepřišla z obýváků. Nepřišla ze skříní. Přišla z ulic.

Rovnost totiž nevzniká v tichu. Vzniká tehdy, když je vidět.

 

Zdroj: Wikipedia – Pride parade, Wikipedia – Stonewall riots, Wikipedia – Gay Liberation Movement, Wikipedia – Christopher Street Liberation Day, Prague Pride (oficiální web), Britannica – Stonewall Uprising, The New York Times – historie Pride, ACLU – první pochody hrdosti, BBC Culture – dějiny Pride, The Guardian – globální Pride movement

Populární
články

Tarotové karty, politické ambice a veřejná image: satirický výklad nahlíží na postavu Petra Macinky prizmatem symbolů, ironie i ostré společenské kritiky
FUN

Výklad karet na Petra Macinku: Viděli jsme jeho budoucnost, manželství i vztah s Filipem Turkem

Autor: Redakce LUI
Single život může znamenat svobodu i nové otázky – pro každého vypadá úplně jinak.
TRENDY

Kolik lidí v Česku si skutečně užívá single život? Čísla o samotě vás možná překvapí

Autor: Šimon Hauser
Zkušený plastický chirurg MUDr. Svatopluk Svoboda působí v oboru více než čtyři desetiletí a vedle rekonstrukčních výkonů se věnuje také estetické medicíně.
LIDÉ

„Pacientku s nereálnou představou prostě neodoperuju,“ říká plastický chirurg Svatopluk Svoboda, jenž otevřeně mluví o hranicích byznysu s krásou

Autor: Šimon Hauser
Režisér Roman Němec se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje vztahovým příběhům a queer tématům, nově přichází s komediálně laděným filmem Jen tak mimochodem.
LIDÉ

„Česká kinematografie má obrovský dluh vůči LGBT tématům,“ tvrdí režisér Roman Němec. Jeho novinka Jen tak mimochodem spojuje Grindr, rodičovství a střet dvou nekompatibilních světů

Autor: Šimon Hauser
Coming out nemusí být jednorázový moment, ale proces plný emocí, rozhodnutí a často i složitých reakcí okolí.
LIDÉ

„Žil jsem dvojí život. Přes den manžel, v noci tajný milenec.“ Šokující zpověď muže, který už dál nechtěl lhát

Autor: Šimon Hauser
Jedna nevinná otázka může znamenat vteřinu ticha, ve které se rozhoduje, kolik ze sebe dnes ukázat.
TRENDY

Myslíte si, že gayové žijí jiný svět? Máte pravdu. Tady je 10 věcí, které vám o gay komunitě nikdo neřekl

Autor: Šimon Hauser
Hudson Williams a Connor Storrie, hvězdy seriálu Heated Rivalry, se stanou nosiči olympijské pochodně na zimních hrách v Miláně a Cortině. Queer příběh z hokejového světa tak symbolicky vstupuje do globální sportovní reality.
TRENDY

Hvězdy gay seriálu o hokeji ponesou olympijský oheň. Heated Rivalry míří na zimní hry v Miláně

Autor: Šimon Hauser
Seriály jako Heated Rivalry otevírají otázku, proč je queer sex pod drobnohledem víc než jakákoli jiná forma blízkosti.
TRENDY

„Už je toho moc.“ Proč gay sex v seriálech vyvolává víc pohoršení než vraždy a drogy

Autor: Šimon Hauser
Průměr není sprosté slovo – většina mužů se drží kolem 14 centimetrů.
HOT!

Žebříček velikosti penisů podle národů: Tipnete si, kdo se dostal do TOP 5? Výsledky vás překvapí!

Autor: Šimon Hauser
Sociální sítě, ideologie i náboženství dnes formují názory mladých lidí víc než kdy dřív. Výsledkem je generace plná rozporů.
TRENDY

Proč se mladí muži obracejí zády k LGBT+ lidem? Generace Z překvapuje návratem ke konzervativním postojům

Autor: Šimon Hauser

E-Shop