Čím vším si prošla zkratka LGBTQIA+? Příběhy jednotlivých písmen vás překvapí
Vyprávět příběh LGBTQIA+ komunity znamená ponořit se do historie, která nevznikla najednou ani na jednom místě. Je to mozaika, kterou po staletí skládali básníci, lékaři, aktivisté, lidé v ulicích i ti, kteří se odvážili pojmenovat vlastní zkušenost v době, kdy to nebylo bezpečné. A právě tahle mozaika dala vzniknout zkratce, která je dnes nejen orientačním bodem pro komunity po celém světě, ale také odrazem toho, jak se lidské chápání identity neustále vyvíjí.
Každé písmeno v LGBTQIA+ je otiskem své doby – a teprve když se poskládají dohromady, začíná být vidět celý obraz. Nejde jen o jazyk, ale o to, jak společnost postupně přijímala něco, co s lidmi bylo odjakživa. Pojďme tedy tu mozaiku rozložit a znovu poskládat, tentokrát s větším odstupem a s porozuměním jejím jednotlivým vrstvám.
Lesbos, Sapfó a první písmeno, které vstoupilo do historie
Na začátku je poezie. A poezie má ráda jasné obrazy. Ostrov Lesbos se proto stal místem, které si historie spojila s jednou z nejstarších forem zaznamenané ženské lásky. Sapfó, básnířka žijící kolem 6. století př. n. l., psala o touze mezi ženami tak otevřeně, že se z její tvorby stal přirozený odkaz pro pojem „lesbian“.
Je pozoruhodné, jak dlouho trvalo, než se tento literární základ proměnil v termín používaný pro identitu. Až 19. století jej začalo uvádět v lékařských slovnících – nejprve s odstupem, pak stále častěji. Ženy, které milovaly ženy, ho přijaly jako vlastní s tichou odvahou, která časem přerostla v hrdé sebeoznačení. Právě zde se rodí písmeno L – první stavební kámen budoucí zkratky.
Jak se rodil jazyk: od „třetího pohlaví“ k moderním pojmům
Zatímco slovo lesba vycházelo z kultury, další části zkratky vznikaly z potřeby vědecky popsat to, co bylo dlouho přehlížené nebo trestané. Německý právník Karl Heinrich Ulrichs se v 60. letech 19. století pokusil definovat muže, kteří milují muže. Vytvořil pojem Urning a mluvil o „třetím pohlaví“, čímž se snažil vysvětlit, že jeho identita není volbou, ale přirozenou variací lidskosti.
Ulrichsovo myšlení inspirovalo Karolyho Mariu Kertbenyho. Ten vzal věc do vlastních rukou a výrazně zasáhl do historie jazyka identity. Jeho dopis pruskému ministru spravedlnosti z roku 1869 nebyl jen protestem proti kriminalizaci vztahů mezi muži – byl i místem, kde se poprvé objevila slova homosexualita, bisexuál a heterosexuál v moderním významu. Kertbeny tak položil základy jazykového systému, který používáme dodnes, a vytvořil pilíře, na nichž stojí písmena G a B.
Gay: když se urážka promění v symbol hrdosti
A pak přichází slovo gay – pojem, jehož cesta je možná nejdramatičtější. Až hluboko do 20. století bylo toto slovo běžnou nadávkou. Bylo používáno k ponižování lidí, kteří se vymykali normám. Ale jak se blížila 60. léta, rostl i odpor vůči skrytému životu. Aktivisté tehdy vzali slovo, které mělo být zraňující, a obrátili jeho význam. Přetvořili ho v identitu, která sdružovala, spojovala a dávala lidem jazyk k popisu sebe sama.
V následujících desetiletích gay postupně převálcovalo jiné používané termíny. Esejista Edmund White později napsal, že to byl výraz, který dokázal pojmout nejen sexualitu, ale i kulturní identitu. A právě tato kombinace učinila z G jeden z nejpevnějších pilířů celé zkratky.
Transgender a zrod dalšího písmena, které změnilo optiku
To, co dnes nazýváme transgender zkušeností, existovalo po celou dobu lidských dějin. Jen jazyk dlouho zaostával. Slovo transgender se objevilo až v 60. letech 20. století a poprvé bylo zaznamenáno v učebnici psychologie z roku 1965. Aktivisté, včetně Virginie Princeové, jej však brzy začali používat jako nástroj, který odděluje gender od biologického pohlaví a umožňuje popsat identitu s větším respektem.
V 90. letech se pak „T“ oficiálně začlenilo do tehdejší zkratky LGB. Nebyl to jen formální krok – byl to symbol společného boje a vzájemné solidarity. S touto změnou se jazyk stal otevřenější a přesnější. A co je důležitější, konečně dával prostor lidem, kteří do té doby stáli mimo hlavní veřejnou debatu o identitě.
Queer: otevřený pojem pro otevřenou zkušenost
Když se v 90. letech začalo do zkratky přidávat Q, znamenalo to další jazykový posun. Slovo queer dlouho fungovalo jako urážka, ale stejně jako u slova gay jej aktivisté reclaimovali a přetvořili. Získalo nový, širší význam: pro ty, kteří se neidentifikují tradičními nálepkami, ale zároveň vědí, že patří k širšímu spektru neheteronormativních identit.
Queer se stal pojmem otevřeným, někdy i záměrně nedořečeným. Vědci jej začali používat pro označení celého souboru zkušeností, které odmítají jednoznačné škatulky. A pro některé znamená Q také questioning – zastávku na cestě sebeobjevování. Právě tato flexibilita dělá Q jedním z nejživějších písmen v celé zkratce.
Intersex, asexualita a plusko, které nechává dveře otevřené
Postupně se objevila i další písmena. I pro intersex lidi – osoby, jejichž biologické znaky neodpovídají tradičním představám o mužském či ženském těle. A pro asexuální komunitu písmeno A, které otevírá prostor lidem necítícím sexuální přitažlivost nebo se identifikujícím mimo tradiční normy sexuality.
A pak je tu „+“. Možná nejjednodušší symbol celého výčtu, ale zároveň klíčový. Připomíná, že identita nekončí u několika písmen. Že zkušenost lidí je daleko širší, než dokážeme pojmenovat. A že jazyk si musí ponechat prostor pro to, co zatím neznáme nebo nedokážeme přesně vystihnout.
Zkratka v pohybu: proč se vlastně stále mění
Některé organizace dnes dokonce opouštějí jednotlivé iniciály a používají širší označení, například „gender a sexuální menšiny“. Je to snaha vyhnout se nekonečnému natahování zkratky a zároveň zahrnout co nejvíce identit.
Ale ať už se používá zkratka nebo zastřešující pojem, jedno zůstává stejné: identita se přirozeně vyvíjí a společnost se vyvíjí s ní. Písmena nejsou pevné sloupy, ale spíš ukazatele na cestě. Připomínají, kolik bojů bylo vybojováno a kolik nových bude potřeba vést.
Americká Národní akademie věd k tomu jednou napsala, že krása individuality spočívá v mnoha podobách sebevyjádření. A tahle věta vlastně dokonale vystihuje příběh LGBTQIA+: není to hotový tvar, ale neustále se měnící obraz lidské rozmanitosti.