„Nás se to netýká.“ Osudová věta, která během epidemie AIDS stála životy tisíců lidí
První případ AIDS se podařilo dostopovat do roku 1959, do Konga. HIV je původně zvířecí virus, který se přizpůsobil lidem – těmto typům nemocí se říká zoonóza. Virus se přenesl pravděpodobně ze šimpanze. Vzhledem k tomu, že HIV se šíří mimo jiné krví, není těžké si představit situaci, při které k tomu došlo. Na začátku šedesátých let v Kongu pracovalo hodně Haiťanů, takže se předpokládá, že to byli právě oni, kdo přinesl HIV do Karibiku a z Karibiku se pak nemoc šířila dál.
Když v dubnu 1980 zemřel Ken Horne, později označený za prvního pacienta na americké půdě, na agresivní formu Kaposiho sarkomu, nikdo žádné podezření nepojal. Pravda, toto onemocnění se objevuje jen u jedinců s velmi vážně narušenou obranyschopností, lidský imunitní systém si s ním za normálních okolností poradí sám, a ojedinělý případ není úplně důvod k alarmu. Když se ale o rok později v New Yorku vyskytla celá skupina mužů s tímto onemocněním, lékaře to stále nechávalo celkem chladnými. Mezi těmito oběťmi Kaposiho sarkomu byla jediná spojitost – všichni byli homosexuálové.
Záhy vydalo CDC (Centers for Disease Control and Prevention, česky Centra pro kontrolu nemocí a prevenci) článek o pětici jinak zdravých gayů, kteří se nakazili nezvyklou formou zápalu plic, tzv. pneumocystózou. Následně vytvořilo i komisi, která měla monitorovat „oportunistické infekce“ – infekce, kterými se člověk s funkčním imunitním systémem nenakazí. Jenže jak se záhy ukázalo, jedna komise zdaleka neměla stačit.
Nás se to netýká
Začala se šířit zpráva, že se objevilo cosi jako „zápal plic u gayů“, ale byla to v podstatě taková šuškanda z doslechu. Larry Kramer, americký spisovatel a dramatik, svolal schůzku, kde se vůbec poprvé zmínila možnost počínající epidemie. Přítomné požádal o finanční dary, které měly putovat na to, aby se zjistilo, co se děje a zda je důvod k obavám. Celkem vybral šest tisíc dolarů (což by dnes odpovídalo zhruba dvaceti třem tisícům dolarů). Těchto šest tisíc dolarů byly zatím jediné peníze, které putovaly na výzkum. Soukromý ani veřejný sektor dosud nepojal jakékoli podezření, že se rýsuje problém, přestože se množila hlášení jak Kaposiho sarkomu, tak vážných respiračních onemocnění, v drtivé většině u gayů.
Na konci roku 1981 upozornil lékař Arye Rubinstein na několik afroamerických novorozenců, kteří vykazovali příznaky narušené imunity. Některé z matek se živily prostitucí, či užívaly drogy. Jeho kolegové však označili jeho diagnózu za mylnou. Nezapadala do narativu o „rakovině gayů“, s velkou pravděpodobností hrál roli i rasismus, který byl při (ne)řešení šíření nemoci také velmi silně přítomen.
Lékařské i politické autority zůstávaly v klidu. V Kalifornii vznikla onkologická klinika, která reagovala na výskyt sarkomů, ale to bylo víceméně vše. V lednu 1982 zřídil Rodger McFarlane krizovou linku, kde začal poskytovat poradenství související s touto podivnou epidemií rakoviny. Jen za první večer obdržel kolem stovky telefonátů. Gayům, kterých se údajně týkala, zoufale chyběly informace, co se děje a kam se případně obrátit. Ústně kolovaly všelijaké historky a polopravdy, nikdo pořádně nevěděl nic s určitostí. Ale zodpovědné osoby nekonaly.
V dubnu toho roku se objevil i první pokus alokovat peníze na výzkum. CDC připustilo, že už v populaci mohou být tisíce případů, které se zatím prostě jenom neprojevily. Kongresman Henry Waxman uspořádal i kongresové slyšení k tomuto tématu. Návrh na financování ale neprošel.
Něco se (asi) děje
V květnu vyšel článek, že zdravotníky začíná znepokojovat cosi označené jako GRID – gay related immunodeficiency (narušená imunita u gayů). Toto označení jenom posílilo už tak značně homofobně znějící narativ. Něco se děje, ale týká se to jen homosexuálů, ostatní mohou zůstat v klidu. Nikdo se moc nepozastavil nad tím, jak může být nemoc takto selektivní. A nikomu nedošlo, jak může být taková krátkozrakost devastující. O čtvrt roku později se začal oficiálně používat název AIDS – Acquired Immune Deficiency Syndrome (syndrom získaného selhání imunity). Ale škoda na veřejném mínění již byla napáchána a odborné označení s tím moc dělat nemohlo.
Předsudky ještě vygradovaly, když v březnu 1983 CDC publikovalo zprávu, kde stanovila rizikovou skupinu 4H: homosexuálové, uživatelé heroinu, hemofilici a Haiťané. Rasismus, který přispíval k bagatelizaci problému, tu tak dostal oficiální razítko.
V roce 1983 newyorská radnice ustanovila komisi, která měla přijímat stížnosti, které se týkaly diskriminace lidí s AIDS. Nezřídka se tam dostávaly kauzy zdravých homosexuálních lidí, kteří byli z práce vyhozeni s tím, že jsou přenašeči AIDS, a tudíž nebezpeční pro veškeré svoje okolí.
A bylo to až právě v roce 1983, kdy také New York Times otiskly vůbec první titulní článek o AIDS. Ne, že by o AIDS nereportovaly vůbec, ale je evidentní, jakou důležitost celé záležitosti přikládaly. Nabízí se škodolibá otázka, jak moc tento článek souvisel s tím, že v lednu toho roku se začaly objevovat reporty o prvních případech AIDS u žen a že se začínala pomalu bortit historka, kterou se někteří uklidňovali, že AIDS se týká jen gayů.
Jak se říká, po bitvě je každý generál. Po celosvětové zkušenosti s koronavirem si už ani neumíme představit, že by mohlo dojít k podobnému podcenění nějakého onemocnění. Ovšem v nepříliš vzdálené minulosti k tomu došlo. A najít hlavní příčinu není těžké – homofobie. Marginalizovaná menšina si zkrátka nezasloužila pozornost, kterou nutně potřebovala. A jak se dočtete příště, tímto přístupem utrpěla celá společnost, nejen v USA, ale po celém světě.
Autorem článku je Martin Klecán, historik Muzea středního Pootaví ve Strakonicích, který se zaměřuje na dějiny 20. století. Jako LGBTQ ally se věnuje i queer historii a jejím často opomíjeným kapitolám.