Berlín byl queer dřív, než si myslíte. Jak vypadala gay scéna v Německu před nástupem Hitlera?
Jak to v Německu vypadalo před první světovou válkou? Ještě před samotným sjednocením Německa v roce 1871 zavedlo Prusko (o kterém bude řeč nejvíce) své vlastní předpisy proti sodomii, jak zněl dobový termín pro některé sexuální odchylky, který pokrýval i homosexualitu. Ta už předtím byla také tématem lékařských studií a probíhala živá debata, zda je vrozená, či naučená. Ve veřejném prostoru nicméně převažoval názor, že se jedná o degeneraci, a tento narativ zůstal populární i po první světové válce.
Po sjednocení Německa se do trestního zákoníku dostal takzvaný Paragraf 175, který mimo jiné kriminalizoval homosexuální styk mezi muži. Jeho výklad ale nebyl úplně jednoznačný – zprvu se omezoval pouze na samotnou penetraci, ale postupem času se podle něj začaly stíhat i všechny ostatní erotické praktiky, které nějak připomínaly heterosexuální styk. Samotné dokazování se u soudu nezřídka měnilo ve frašku, nicméně všechno zlé je pro něco dobré. U soudů totiž často vystupovali soudní znalci, k jejichž posudkům soudy nezřídka přihlížely a na jejich základě rozsudky zmírňovaly.
Není bez zajímavosti, že Paragraf 175 byl zaveden proti doporučení Pruské lékařské komise, která ve svém stanovisku prohlásila, že konsensuální styk mezi muži není o nic škodlivější než například nevěra. Homosexuální styk mezi ženami byl na úplném okraji celé diskuse, pokud vůbec, a zákon jej nijak výslovně neřešil.
Sexuální (r)evoluce
Už v 90. letech 19. století se začal proti tomuto zákonu sbírat odpor, výrazně o sobě dávali vědět sociální demokraté. Zrušit se jej nakonec nepodařilo, a to ani napodruhé, na sklonku dvacátých let. Tou dobou už začínala sílit NSDAP a liberální tendence postupně braly za své.
„Stopětasedmdesátka“ nicméně pamatovala skutečně pouze na sexuální styk, takže se postupně formovalo něco, co bychom dnes mohli označit slovy „gay scéna“ – nic nebránilo svobodnému potkávání se, vznikaly například specializované bary či tisk. Právě v této době tak byl založen třeba Der Einige, první časopis soustředěný na gaye.
Po Velké válce byl posun ještě znatelnější – Kölnische Zeitung, jedny z nejčtenějších novin, dokonce použily výraz „sexuální revoluce“. Obzvlášť Prusko platilo za jakýsi bezpečný přístav – každá německá země totiž měla vlastní vládu, která odpovídala za vymáhání zákonů. Tu pruskou ovládali sociální demokraté a na dodržování příslušného paragrafu nijak nelpěli.
Magnus Hirschfeld a první výzkumy
14. května 1868 se v Kolbergu (dnešní Polsko) do rodiny lékaře Hermanna Hirschfelda narodil syn Magnus. Kráčel v otcových stopách, vystudoval medicínu a k ní ještě i filosofii. Pozorně sledoval dění kolem sebe, nejen kvůli svému oboru, ale i proto, že se ho osobně týkalo: sám byl gay. A nezůstalo jen u pozorování, Hirschfeld mladší měl dějiny výrazně ovlivnit.
Po studiích se vydal na zkušenou do Ameriky, kde si všiml, že třeba chicagská gay scéna se velmi podobá té berlínské. Formující se podezření si ověřil v roce 1896 u příležitosti konání německé průmyslové výstavy. Na ní totiž potkal množství lidí z kolonií a došel k jednoznačnému závěru, že homosexualita se objevuje napříč zeměmi a kulturami. O rok později založil Vědeckou humanitární komisi, která se měla věnovat výzkumu a osvětě homosexuality. V Německu si za cíl vytyčila hlavně boj proti Paragrafu 175. Dnes je tato komise považována za jednu z prvních, ne-li vůbec první, organizaci za práva LGBTQ+ lidí.
K tomu ho ale nevedly pouze jeho poznatky z USA a průmyslové výstavy. V Berlíně totiž provozoval psychologickou praxi a jeho klientelu z velké části tvořili právě homosexuálové. Mnoho jeho pacientů čelilo společenskému tlaku a spousta z nich se kvůli tomu pokusila o sebevraždu či o ní uvažovala. Hirschfeld viděl, že drtivá většina lidí, kteří k němu docházeli, jsou lidé jako každý jiný a nikomu neubližují, právě naopak. Skálopevně věřil, že nelze kriminalizovat něco, co je vrozené a pro společnost neškodné. Začal razit heslo „Vědou ke spravedlnosti“.
Své bádání rozšířil na queer lidi obecně. V roce 1910 přišel s termínem „transvestitismus“. Hirschfeld slovem, pod kterým dnes chápeme hlavně oblékání se způsobem stereotypním pro opačné pohlaví, popisoval jev, který dnes označujeme jako transgender. Zajímala ho i bisexualita a asexualita.
Uvědomoval si ale jednu věc – pokud má skutečně vzdělat společnost a zároveň pomáhat sexuálním menšinám, nemůže to dělat sám a psychologická praxe nestačí. Proto v roce 1919 zakoupil od Výmarské republiky dům v Berlíně a založil Institut für Sexualwissenschaft – Sexuologický institut.
Jeho působení bohužel netrvalo dlouho. S nástupem nacismu byl institut násilně zlikvidován. Přesto však významně přispěl k porozumění lidského sexuálního chování i ke zlepšení podmínek pro queer lidi. Více se o něm dočtete v další části této série.
Autorem článku je Martin Klecán, historik Muzea středního Pootaví ve Strakonicích, který se zaměřuje na dějiny 20. století. Jako LGBTQ ally se věnuje i queer historii a jejím často opomíjeným kapitolám.
