Homosexualita ve starověkém Řecku nebyla tak volná, jak si myslíme. Čest, touha i tresty za „zženštilost“ odhalují jiný obraz antiky
Starověké Řecko bývá často vnímáno jako kolébka otevřeného přijetí homosexuality. Antické umění a literatura skutečně hojně zobrazují vztahy mezi muži, avšak realita byla mnohem složitější. Řekové rozlišovali mezi láskou, která povznášela a vedla k ctnosti, a chováním, jež bylo považováno za morálně zkažené. Tento rozdíl určoval, zda se homoerotické vztahy těšily společenské úctě, nebo byly naopak trestány.
Atény, Sparta a zákony proti „kinaidoi“
V Athénách zavedl zákonodárce Solón opatření na ochranu důstojnosti občanů. Jedním z nich byla legislativa proti tzv. kinaidoi – mužům obviňovaným ze zženštilosti a nadměrného požitkářství. Nešlo o to, že by je přitahovali muži, ale o to, že podle soudu společnosti postrádali sebeovládání (sofrosyné). Takoví muži mohli přijít o politická práva, čelit zákazům veřejného vystupování a být obviňováni z toho, že „kazí mládež“.
Podobný přístup měla Sparta, kde však byla pravidla podřízena vojenské disciplíně. Citová pouta mezi válečníky byla vnímána jako posilující loajalitu a odvahu v boji. Otevřené sexuální chování motivované chtíčem ale narušovalo ideál mužské ctnosti a bylo odmítáno.
Řecká homoerotika tak měla odlišný význam než dnešní pojetí homosexuality. Šlo často o vztah mezi starším mužem (erastes) a mladším partnerem (eromenos), který kombinoval mentorství, sdílení ideálů a někdy i intimitu. Klíčová byla disciplína a respekt – pokud vztah směřoval k morálnímu růstu, byl ceněn.
V protikladu stál obraz kinaidos, muže ovládaného rozkoší. Právě on zosobňoval hranici mezi ctnostnou láskou a hanbou, a proto se stal terčem přísných zákonů.
Théby, Elis a Megara: odlišné cesty tolerance
Zatímco Atény a Sparta uplatňovaly omezení, některá města přistupovala k homosexualitě tolerantněji. Théby jsou známé svou Posvátnou bandou – elitní jednotkou složenou ze 150 párů mužských milenců, o níž se věřilo, že díky lásce bojuje s větší odvahou. Moderní historici však upozorňují, že prameny nejsou zcela jednoznačné a romantizovaný obraz může být částečně pozdější konstrukcí.
Také Elis na Peloponésu povolovala vztahy mezi muži, pokud byly konsenzuální a vycházely z respektovaného mentorského rámce. V Megarě existovala otevřenější akceptace intimity mezi občany bez právních omezení, jaká znali Athéňané.
Filozofické pojetí lásky
Nejznámější reflexi homoerotické lásky nabídl Platón. V Symposiu či Faidru ji popisuje jako cestu duše k božskému a k dokonalosti (arete). Odlišuje však ušlechtilou lásku, založenou na vzájemném obohacení, od nízké touhy. Podobně i Plútarchos ve spise Erotikos zdůrazňuje, že vztahy mají hodnotu jen tehdy, pokud inspirují k ctnosti.
Alkibiades a Sokrates: dva kontrastní obrazy
Antická tradice nabízí i příklady známých postav. Aténský politik Alkibiades bývá líčen jako „panhedonista“, který hledal potěšení bez ohledu na sebeovládání. Jeho životní styl kontrastoval s filozofem Sókratem, jenž představoval ideál zdrženlivého milence. Podle Platóna dokázal Sókrates vést mladé muže k ctnosti prostřednictvím dialogu a intelektuálního pouta, nikoli tělesné touhy.
Příběh homosexuality ve starověkém Řecku ukazuje, že otevřenost měla své jasné limity. Láska mezi muži byla chválena, pokud byla spojena s disciplínou, vznešenými ideály a společenským přínosem. Jakmile však sklouzla k požitkářství, proměnila se v symbol hanby. Tento rozpor – mezi oslavovanou homoerotikou a odsouzeným přeháněním – vypovídá o složitém vztahu antické kultury k sexualitě i o sociálních hranicích, které formovaly životy tehdejších queer lidí.