Mysleli jste si, že make-up je jen pro ženy? Omyl! Muži se líčí už 6 000 let
Ještě nedávno byl muž s make-upem na veřejnosti výjimkou, buď součástí queer subkultury, nebo výstředností ze světa hudby a módy. Dnes je ale situace jiná. Korektor, tónovací krém, bronzer nebo upravené obočí se postupně stávají běžnou součástí kosmetických rutin některých mužů. A co víc, už to nevzbuzuje tolik pozvednutých obočí. Společnost se pomalu učí, že make-up není výhradně ženským privilegiem. Ale jak jsme se k tomu vlastně dostali? A opravdu jde o nový trend?
Historie líčení mužů sahá tisíce let zpátky a spíše než o revoluci mluvíme o návratu. Kdo dnes považuje muže s linkami za něco výjimečného, možná zapomíná, že dlouhá staletí byli právě oni těmi, kdo se líčili okázaleji než leckterá současná beauty influencerka. Co se tedy stalo, že líčení na mužských tvářích zmizelo, a proč se nyní vrací?
Kočičí oči faraonů a královský make-up
Líčení jako znak společenského postavení, spirituální ochrany i kulturní normy – taková byla jeho role ve starověkém Egyptě. Už kolem roku 4000 př. n. l. používali muži černý pigment k vykreslení dramatických kočičích očí, které měly nejen estetickou funkci, ale i náboženský význam. Zelené oční stíny z malachitu evokovaly bohy Hora a Ra a podle tehdejší víry odháněly nemoci. Barvy na rty a tváře z červeného okru zase naznačovaly společenský status.
Ani starověký Řím nezaostával. Muži si zesvětlovali pleť pudrem, barvili tváře červeným pigmentem a dokonce si lakovali nehty elixírem z vepřového sádla a krve, pro dnešní fanoušky kosmetiky asi ne úplně vábivá představa. A i když se už tehdy bojovalo s pleší, pokusy o maskování nebyly zrovna subtilní: muži si barvili celé hlavy, aby zakryli úbytek vlasů.
Od elegance k jedu: make-up jako status i hrozba
Ve středověku a raném novověku si muži stále udržovali právo na líčení, a to často ve velkolepém stylu. Během vlády královny Alžběty I. se nosila strašidelně bledá pleť, které se dosahovalo pudry obsahujícími olovo. Důsledky? Vážné zdravotní problémy a nezřídka i smrt. Přesto byl make-up mezi muži (i ženami) symbolem prestiže.
O století později, ve Francii 18. století, přetvářel estetiku aristokracie král Ludvík XVI. Sám začal plešatět už ve třiadvaceti, a tak se zasloužil o rozmach paruk. Muži dvora si navíc malovali zkrášlovací znaménka, nosili vysoké podpatky a kožešinové muffky – vše doprovázeno výrazným líčením, které bylo běžnou součástí jejich denního outfitu.
Líčení jako „ďáblovo dílo“
Zlom přichází v polovině 19. století. Královna Viktorie I. a anglikánská církev vyhlásily válku marnivosti – a make-up se stal symbolem neřesti. Považován za vulgární, spojený s nečistotou, ženskostí a hříšností, byl vytlačen ze světa mužů na okraj společnosti. Následovalo století, kdy byl make-up výhradně doménou žen a „slušný muž“ se s ním neměl co do činění.
Návraty přes objektiv a podium
Teprve s rozvojem filmu se začíná kosmetika do mužského světa nenápadně vracet. V Hollywoodu 30. let byl uhlazený vzhled Clarka Gablea symbolem stylu. Přesto šlo stále spíše o výjimku než o pravidlo. Víc se situace mění až s explozí subkultur 70. a 80. let – glam rock, new wave, queer umělci jako David Bowie, Prince nebo Boy George začínají make-up používat jako formu sebevyjádření i rebelie vůči genderovým normám.
Ve stejné době začíná kariéra několika zásadních mužských vizážistů. Way Bandy, Kevyn Aucoin nebo Scott Barnes se podílejí na definování nové estetiky, která míchá mužnost s jemností, profesionalitu s expresivitou. Líčení se stává součástí práce, identity i umění.
Od „guylineru“ k beauty influencerům
Přelom století přináší další milník: přijetí estetiky dřívějších subkultur do mainstreamu. Vzniká pojem „guyliner“, oblíbený v pop-punkové scéně – vzpomeňme na Peta Wentze, Jareda Leta nebo Adama Lamberta. Současně s tím se objevují první produkty deklarované jako „mužský make-up“ – například Yves Saint Laurent uvádí v roce 2008 pánskou verzi slavného korektoru Touche Éclat.
Sociální sítě pak posouvají celý diskurz ještě dál. YouTube, Instagram a později TikTok umožňují mužským beauty tvůrcům – jako je například Manny Gutierrez nebo Bretman Rock – sdílet své dovednosti a bourat hluboce zakořeněná klišé. Reagují i značky: Covergirl i Maybelline oznamují své první mužské ambasadory, přibývá genderově neutrálních kampaní a nabídka produktů se začíná otevírat všem bez ohledu na pohlaví.
Make-up dnes: funkce, sebevědomí a péče
V současnosti už líčení pro muže nemusí být manifestem. Mnoho mužů ho používá pro praktické účely – zakrýt kruhy pod očima, sjednotit tón pleti, dodat zdravý vzhled. Produkty jako korektory, tónovací krémy, bronzery nebo gely na obočí se stávají součástí každodenní rutiny. A to nejen v queer komunitě.
Stoupá i zájem o péči o pleť, často v kombinaci s kosmetickými úpravami – například návštěvy dermatologů, aplikace hydratačních sér či používání pečujících elixírů. Muži objevují, že make-up nemusí znamenat radikální proměnu vzhledu, ale může být nástrojem k lepšímu pocitu ze sebe sama. V mnoha případech přestává být líčení otázkou estetiky a stává se součástí širšího hnutí péče o sebe.
Budoucnost bez pohlaví?
Zatímco v západní společnosti je líčení mužů relativní novinkou, v jiných kulturách, například v Japonsku, je běžnou součástí stylu – bez ohledu na gender. Make-up je vnímán jako způsob vyjádření, nikoliv jako přívlastková zbraň ženskosti. A přesně tím směrem se ubírá i současná kosmetika – směrem k inkluzi, hravosti a svobodě. Značky jako Milk Makeup záměrně opouštějí binární marketing a mluví k lidem, ne k pohlavím.
Make-up pro muže tak není ani módním výstřelkem, ani výdobytkem 21. století. Je návratem ke kořenům. A zároveň krokem vpřed – směrem ke světu, kde krása neznamená přizpůsobení se očekávání, ale možnost volby.
