Dají se obnovit rodinné vztahy, když zavržená trans žena „spálí“ všechny mosty? Dojemné filmové drama hledá odpovědi v ulicích Istanbulu
Nesplnitelné poslední přání?
Prázdné lůžko s hrazdou pro imobilní pacienty a s nočním stolkem obsypaným léky dává tušit, že Lia (Mzia Arabuli) pochovala svoji sestru teprve nedávno – a že pravděpodobně nemá to srdce vyklidit místo, kde zesnulá strávila poslední chvíle svého života. Dost možná také nechce uzavřít danou životní kapitolu, dokud neudělá vše pro to, aby splnila sestřino poslední přání – najít Teklu, kterou kvůli „hrozné ostudě“ vyvozené z její trans identity vyhnal z domu vlastní otec. I když Lia o neteři nemá dlouhé roky žádné zprávy, v kontextu smiřování se s odchodem sestry se asi i předem prohraná výprava za hranice jeví jako dobrý způsob, jak zaměstnat mysl a „přetlačit“ bezmoc nějakou aktivitou.
Po stopách istanbulských trans žen
„Gruzínština a turečtina jsou rodově neutrální jazyky; nerozlišují gramatický rod,“ dozvídáme se na úvod koprodukčního dramatu lingvistickou zajímavost, ze které by se mohlo zdát, že snad je tamějším trans lidem co závidět. Jak ale film Mosty ukazuje na mnoha drobných nuancích, ani v Turecku, ani v Gruzii to trans osoby nemají lehké. A nemusí se jednat zrovna o pomyslné (byť bohužel velmi autentické) extrémy, kdy coming out v gruzínském „zapadákově“ vyústí v rodinnou tragédii nebo kdy si trans ženy hromadně vydělávají na živobytí v pochybné čtvrti Istanbulu, kde se věnují pouličnímu sexbyznysu.
Svá drobná příkoří si zažívá i sympatická filmová hrdinka Evrim (Deniz Dumanli), vysokoškolsky vzdělaná a sebevědomá trans žena, která celou svou existencí symbolizuje snahu o plnohodnotný život. Přesto během získávání ženských úředních dokladů naráží v Istanbulu na nejrůznější předsudky, nevhodné poznámky a byrokratické zbytečnosti. Problematika tranzice ale není ústředním motivem dramatu – příběh se soustřeďuje na lidskost, přijetí, odpuštění a novou naději.
„Chtěl jsem ukázat drobná gesta solidarity mezi lidmi. Nepřicházíme na svět s možností volby rodiny, do níž se narodíme, ale možná si můžeme vybrat lidi, kteří se stanou naší rodinou,“ řekl o Mostech Levan Akin, švédský rodák s gruzínskými kořeny, který drama velmi empaticky zrežíroval.
Dva světy v jednom hostelovém pokoji
Na cestu do Istanbulu, kam se Tekla údajně měla přestěhovat za lepším životem, se k Lie vetře Achi (Lucas Kankava): mladík ze sousedství, kterému už se zajídá sekýrování ze strany staršího bratra, jemuž je evidentně na obtíž. Lia s Achim na první pohled tvoří velmi nesourodou dvojici – věkem, projevem i přístupem k životu – a při sdílení jediného pokoje pronajatého v pofidérním hostelu tento kontrast ještě víc vynikne. Během společného „pátrání“ po Tekle ale poodkryjí svrchní vrstvy svých osobností, a místo akurátní dámy a nenapravitelného floutka tak najednou vidíme dvě dobré duše, které v sobě nacházejí zdroj opory a vlídného pochopení.
„Přízrak“ a prázdno jako působivé poselství
V rámci spontánního dobrodružství jim ostatně ani nic jiného nezbývá – Lia nerozumí turečtině, Istanbul navštívila naposledy jako dítě a Achi zase brázdí rušné ulice velkoměsta bez jediné liry. Během nepříliš úspěšného bloudění po hypotetických stopách Tekly, o níž kromě její trans identity vlastně neví prakticky nic, narážejí Lia s Achim na různé indicie, jak asi mohl v posledních letech vypadat její život. Právě onen „přízrak“ Tekly, v jejíž zjevení ústřední dvojice (a spolu s ní i divák) doufá, kdykoli se poblíž zjeví libovolná trans žena, působí na celém filmu nejsilněji.
Zavrhnete-li blízkého člověka kvůli jeho identitě a touze po autentickém žití, nemůžete čekat, že ho najdete na původním místě, až si vzpomenete, že byste zbořený most vzájemného vztahu rádi vybudovali znovu a lépe. Prázdné místo, jež zůstává po Tekle – podobně bolavé jako opuštěné lůžko její zesnulé matky – se navzdory hladivé soucitnosti celého filmu stává tichým, ale o to výraznějším mementem pro každého, kdo by chtěl nechat zvítězit transfobii nad láskou.
Film Mosty nyní můžete zhlédnout online na platformách DAFilms a KVIFF.TV.
