
Co všechno cítí čtrnáctiletý gay? Nový film Mladá srdce vás zavede do „epicentra“ coming outu – a bude vás povzbudivě držet za ruku
Kdo nezažil, nepochopí (ani nenatočí)
Že celovečerní debut belgického režiséra Anthonyho Schattemana mapuje vnitřní i vnější coming out, asi dopředu prozradit můžeme – a za poklonu stojí především fakt, že Mladá srdce přibližují celý proces „zevnitř“. Tedy z perspektivy náctiletého chlapce, který si ve svém dozrávajícím nitru musí zpracovat řadu pochybností, zábran, obav a tužeb. Film nese autobiografické prvky – sám Schatteman dle svých slov potřeboval ujít dlouhou cestu, než si připustil, že je gay, a než se zbavil strachu, že se za něj rodina bude kvůli jeho orientaci stydět.
Není tedy divu, že film dokonale vystihuje vnitřní konflikt teenagera, který se snaží popasovat s probouzející se sexualitou, s mezilidskými vztahy i s hormony, notně rozbouřenými pubertou a dosud neznámým pocitem zamilovanosti. Celá podívaná je o to působivější, že se Mladá srdce natáčela přímo v režisérově rodné vesnici – z mnoha záběrů dýchá nostalgie, hlubší vztah k danému místu i touha na chvíli se zastavit a rozhlédnout.
Niterné drama v kulisách běžnosti
Diváci, kteří milují zhuštěné filmové příběhy plné zvratů, mohou mít (zejména v první třetině) filmu pocit, že se v životě čtrnáctiletého Eliase vlastně nic moc neděje – ale právě tato zdánlivá „obyčejnost“ plní v Mladých srdcích hned dva důležité úkoly.
Zaprvé: to „hlavní“ (a velmi intenzivní) drama se odehrává v srdci a v mysli hlavního hrdiny, odkud postupně vybublává na povrch. Stáváme se svědky mnoha protichůdných a smíšených emocí, které čtrnáctiletý Elias všemožně zakouší, zpracovává, potlačuje i ventiluje – a dokáže to výmluvně dělat i beze slov. Herec Lou Goossens se převtělil do ústředního hrdiny opravdu přesvědčivě, a vnesl tak do Mladých srdcí velkou porci autenticity a přirozenosti.
A druhý, možná ještě důležitější úkol oné všednosti? Film brilantně ukazuje, že i v rodině, která je docela podporující a vřelá, může internalizovaná homofobie napáchat velké škody – a udělat z coming outu strašáka monstrózních rozměrů. Totéž platí pro partu vrstevníků, kteří sice žijí v liberální evropské společnosti, ale stále přemýšlejí v heteronormativním rámci. Výrok jednoho z Eliasových kamarádů – tedy že odmítá hodnotit atraktivitu nového spolužáka, protože přece není gay – spadá do soudku banálních, stokrát omílaných frází. Když ale zazní v nesprávný čas a na nesprávném místě, může se jiného chlapce dotknout mnohem silněji, než by jeden čekal.
Dvojitá nezralost nespojuje, ale rozděluje
Jemné nuance se podařilo tvůrcům zachytit i v rámci rodiny samotné. Otec hlavního hrdiny – afektovaný zpěvák z povolání – by se slovníkem náctiletých dal hanlivě onálepkovat jako „attention whore“. Vynucuje si synovu pozornost, hodně se prožívá, a místy tak působí méně zrale než samotný teenager – kterému tím pádem nemůže nabídnout potřebnou oporu.
Podobnou problematiku, kdy si rodič a dítě „prohodí“ role, ve filmech a seriálech obvykle vídáme ve vyhrocených kulisách – typicky v domácnostech, kde dítě musí mít „víc rozumu než dospělí“, protože rodičovské figury bojují se závislostí na alkoholu nebo s jinými démony. Soužití s popovým interpretem, otravně zahleděným do sebe sama, se oproti tomu zdá jako nenáročná procházka růžovou zahradou – tím spíš ale nutí diváka k zamyšlení, jaká individuální dramata se mohou odehrávat v rodinách, které z vnějšího pohledu sousedů, co přišli na zahradní slavnost, působí zcela „normálně“.
Schatteman natočil Mladá srdce jako povzbudivý a citlivý film, jaký by si sám přál vidět v Eliasově věku. Queer diváky, kteří sami prožili strach z nepřijetí, stoprocentně dojme (a vedle slz možná vyplaví i nějaké soukromé vzpomínky). Zhlédnout by ho ale měli i většinoví diváci – film má totiž velký potenciál kultivovat empatii a připomínat, že láska je vzácnost, ať proudí mezi lidmi jakéhokoli genderu.
Na film Mladá srdce se můžete vypravit do kina od 30. ledna.