„Nikdy neuvidíte plešatého Supermana“ aneb Jak filmy démonizují holohlavé muže
Pro všechny, kdo se snaží zamaskovat ustupující vlasy šikovným účesem, může být nový film Marka Wahlberga „Flight Risk“ obzvlášť citlivým tématem. Wahlberg zde hraje pilota, který má přepravit amerického maršála a vládního svědka k soudu.
Jenže během letu se postaví proti svým pasažérům, sundá čepici a odhalí svou pravou identitu – vraždícího padoucha. Plešatého vraždícího padoucha. Wahlberg, obvykle známý svými kladnými rolemi, dostal podle režiséra Mela Gibsona účes ve stylu pana Burnse, aby vypadal jako klasický filmový padouch.
Pro větší autenticitu si Wahlberg nechal oholit hlavu, tedy nepoužil masku. Na sociálních sítích sdílel video ze svého holení, ale nabízí se otázka: proč byla taková proměna nutná? Film se zřejmě opírá o starý a problematický stereotyp: hrdinové mají většinou bujnou hřívu, zatímco padouši bývají plešatí.
„Nikdy neuvidíte plešatého Supermana,“ říká Spencer Stevenson, odborník na vypadávání vlasů. „Plešatí muži jsou ve filmech vždy padouši.“ I když existuje pár výjimek – jako Dwayne „The Rock“ Johnson, Jason Statham, nebo Bruce Willis – historie zkrátka ukazuje, že muži bez vlasů jsou častěji vykreslováni jako vyvrhelové a zloduchové. Od Ernsta Stavra Blofelda a Darth Vadera po Lexe Luthora a Lorda Voldemorta – seznam plešatých padouchů je dlouhý jako dějiny filmu.
Stevenson vysvětluje, že tento stereotyp sahá až k Samsonovi a řeckým bohům, kde byly vlasy symbolem mužnosti a síly. V naší kultuře vlasy ztělesňují atraktivitu, zatímco jejich absence naznačuje nechtěnost či podivínství. Nikdo nechce vypadat jako Dr. Zloun. Všichni chtějí být jako Timothée Chalamet nebo Ryan Gosling i s jejich dokonalými kadeřemi.
Plešatost se ve filmech často používá jako vizuální znak, který divákovi rychle ukáže, kdo je padouch. Wahlbergova holá hlava tak vysílá jasné poselství: tento člověk je zlý. To, že marketingový tým na plakátech jeho hlavu zakryl, jen potvrzuje, jak je pleš stále vnímána jako nepřitažlivá.
Wahlberg se zařadil po bok herců, jako jsou Marlon Brando (Apokalypsa), Hugh Jackman (Pan) nebo Jeff Bridges (Iron Man), kteří si nechali kvůli záporným rolím oholit hlavu. Naopak plešatí herci musí kvůli kladným rolím nosit paruky, zatímco pro padouchy mohou zůstat autentičtí. Stevenson dodává, že stigma kolem plešatění má hluboký dopad na sebevědomí: „Deprese, nízké sebevědomí, pocit neštěstí a hořkosti – to vše se pojí s plešatými padouchy.“
Taktéž se ale občas stane, že plešatící herci musí nosit paruku, aby zůstali v očích veřejnosti „dokonalým hrdinou“. Sean Connery jako James Bond, nebo Michael Keaton jako Batman ve filmu „The Flash“, protože protože svět by, stejně jako Supermana, nikdy nepřijal plešatého Batmana. I Homer Simpson je vykreslován jako nešikovný outsider.
Studie z roku 2020 publikovaná v British Journal of Dermatology ukázala, že filmové vykreslování plešatých postav má negativní dopad na psychiku diváků. Lidé trpící alopecií či jinými formami ztráty vlasů se často potýkají se zvýšenou úzkostí a depresí. Jedno z řešení, které studie nabízí? Je to právě paruka, která může zlepšit sebevědomí a zmírnit pocit odlišnosti.
Slavní herci, kteří podstupují transplantace vlasů, užívají léky nebo nosí vlasové náhrady, přispívají k mylnému dojmu, že plešatost je vzácná a nežádoucí. „Musíme o tom víc mluvit,“ zdůrazňuje Stevenson. „Stigma spojené s plešatěním nezmizí, dokud o něm nezačnou mluvit lidé a celebrity otevřeně.“
Larry David, autor slavného článku „Kiss My Head“, kdysi trefně napsal: „Lidem se vždy říká, jak skvěle vypadají v čepicích. Ale co se stane, když si tu čepici sundají? Všichni zůstanou zaražení.“ Přesně takový pocit zažili diváci, když si Wahlberg ve svém novém filmu sundal čepici. Ne proto, že by to bylo nevkusné, ale protože to vyslalo jasné poselství: být plešatý znamená být padouchem.
