Xena: Princezna bojovnice se vrací! Tentokrát ale jako režisérka: „Je to jediná práce, kterou chci dělat,“ říká bývalá herečka Lucy Lawless
Když Lucy Lawless dostala nabídku režírovat dokument o životě válečné kameramanky Margaret Moth, neváhala. „Její příběh byl tak silný, že jsem si řekla: ‚Tohle musím odvyprávět‘,“ vzpomíná bývalá herečka.
Margaret byla rebelka, punkerka a průkopnice ve světě válečné žurnalistiky, kde se dřívě ženy téměř nevyskytovaly. Její kariéra začala na konci 70. let v novozélandském běžném tisku, ale velmi brzy dostala příležitost chopit se kamery v redakci CNN, kde se proslavila svým odvážným přístupem k natačení těch nejnebezpečnějších válečných střetů.
Během své kariéry působila hlavně v Kuvajtu, Sarajevu a Čečensku, kde mnohokrát riskovala život, aby zachytila syrovou realitu války. Vážným zraněním hrdinně unikala až do roku 1992, kdy jí během konfliktu v Bosně sniper prostřelil čelist. To ji však zastavit nedokázalo. Po několika rekonvalescencích a troše odpočinku se už o dva roky později vrátila zpět do válečné zóny. „Musela jsem přece najít své zuby,“ vtipkovala tehdy.
Kromě odvahy byla známá svým odhodláním a vášní pro pravdu. Navzdory nebezpečí a psychickému utrpení nikdy neustoupila od svých požadavků a požadavků. Její práce tak dodnes zůstává trvalým odkazem a příkladem té nejvyšší profesionality pro všechna odvětví žurnalistiky. Margaret zemřela 21. března 2010 na rakovinu tlustého střeva ve věku 58 let.
Lucy se do jejíhu příběhu s nadšením ponořila takřka v roli detektiva. Margaret málokdy natáčela samu sebe, nebo cokoliv o svém životě, takže její minulost byla plná bílých míst a tajemství. V patnácti letech navíc utekla z domova, kde ji týrali, a během života si stihla vytvořit několik dalších identit. Lucy musela mluvit s jejími sourozenci a bývalými kolegy z práce, aby dokázala poskládat jednotlivé střípky do sebe. Při pátrání zjistila zajímavou věc.
„Přijde mi, jako by zcela dobrovolně zbavila své ženské stránky, jako by ji amputovala,“ říká Lucy. „I ve filmu zazní od jednoho z jejích bývalých kolegů, že nedělala nic extra pro to, aby vypadala více žensky. Taky si vždy hledala na svou dobu vyloženě mužské práce, odmítala jakoukoli péči nebo něhu. Ale i přes to uměla být velmi smyslná – milovala své tělo, ráda byla nahá a ráda své tělo sdílela.“
Lucy v dokumentu otevřeně zkoumá i Margaretin osobní život. Obsahuje například rozhovory se dvěma muži, kteří s ní měli dlouhodobý, spíše sexuální vztah. „Jeden kritik mi vyčetl, že jsem Margaretinu osobnost vylíčila skrze její milence, ale jak by to šlo jinak lépe? Jedním z jejích hlavních osobních témat byl sex, nemohla jsem ho přece vynechat. Sex, drogy a punk tvořily minimálně 50 % jejího života. Někteří sponzoři byli nejspíše trochu šokováni, protože čekali něco poněkud oslavnějšího. Ale já takový film natočit neumím a zkoušet to nehodlám – nejsem korporátní typ.“
Z herečky režisérkou
Lucy Lawless se do povědomí diváků, jak už bylo řečeno, zapsala hlavně jako mýtická bojovnice v kultovním seriálu Xena: Princezna bojovnice. Tato role ji v 90. letech katapultovala mezi nejvýraznější televizní hvězdy a spolu se Sarah Michelle Gellar (Buffy, přemožitelka upírů) a Gillian Anderson (Akta X) dokázala změnit pohled na hlavní ženské hrdinky v televizním prostředí.
Po ukončení seriálu se objevila v dalších známých projektech, například ve sci-fi počinu „Battlestar Galactica“ nebo sitcomu „Curb Your Enthusiasm“. Přesto její zájem o herectví postupně slábl. „Téměř 40 let jsem se živila jen jako herečka. Už mě to upřímně nebaví,“ přiznává otevřeně. „Režírování je ale něco úplně jiného, mám nad vším kontrolu. Nedělám to ale kvůli tomu, že mohu někoho ovládat, režíruji čistě pro svou radost. Je to jediná práce, kterou teď chci dělat.“
Lucy se, podobně jako Margaret, nikdy nebála jít proti proudu a vždy ji to lákalo ke kultovním a neotřelým projektům. „Jsem člověk ‚kultu‘,“ říká s humorem. „Dělám ostré a zvláštní věci, ne úmyslně, ale prostě se to tak děje. Prostě mě zajímá umění.“
Její autenticita a otevřenost si získaly respekt a lásku mnoha fanoušků, hojný počet se jich nachází v LGBTQ+ komunitě. „Miluji lidstvo, jeho chyby a zvláštnosti. Nikdy jsem nepotřebovala, aby se lidé přizpůsobovali. A myslím, že tato komunita ví lépe než kdokoli jiný, jak bojovat za autentičnost ve světě, který je necitlivý nebo netolerantní.“
Lucy se zároveň obává současného stavu civilizace, kde se například pojem „woke“ stal terčem posměchu a nepochopení. „Být woke je najednou něco špatného, zavrženíhodného. A přitom je to původně symbol vnímavosti, starostlivosti a otevřenosti. Ale myslím, že během 10 let se to ustálí.“
Aktuálně pracuje na adaptaci „ztraceného“ scénáře dramatika Dennise Pottera, která slibuje, stejně jako každá Dennisova práce, kontroverzní a odvážný počin. I když se už tolik neohlíží zpět na období, kdy byla Xenou, občas jí význam této části života připomene nějaké zajímavé cameo. Před pár lety se například objevila v seriálu Simpsonovi, kde byla tato role samozřejmě zmíněna „Lisa Simpson řekla mé jméno!“ směje se. „To je jeden z nejvíc ‚štípněte mě, jestli nespím‘ momentů mého života.“
Dokment Never Look Away je k dispozici na digitálních platformách od 6. ledna.
