„Krásný večer, krásný den“: Snímek o utlačování homosexuálů v 50. letech, který málem nevznikl. Na třech místech nám zakázali natáčet, říká režisérka

V 50. letech pod vládou Josipa Broze Tita zažívala Jugoslávie intenzivní represe vůči těm, kdo nesplňovali představy režimu. Tito, který se v roce 1948 „rozešel“ se Sovětským svazem, upevňoval svou verzi marxismu, což vedlo k tvrdému potlačování politických svobod i lidských práv. To vedlo v roce 1959 i k oficiálnímu zákazu homosexuality. Tento zákon měl na svědomí stovky zatčených osob, a mnozí z těchto lidí byli posláni do věznic nebo na nechvalně známý ostrov Goli Otok.

Goli Otok, nazývaný také Pustý ostrov, sloužil jako trestanecká kolonie, kde byli vězni vystaveni brutálnímu zacházení a často nuceni podílet se na mučení ostatních. Tato temná kapitola jugoslávských dějin inspirovala režisérku Ivonu Juku k natočení filmu, který odhaluje nejen hrůzy tehdejšího režimu, ale také lidskost a odvahu těch, kteří se proti němu postavili. 

Film a jeho poselství

Krásný večer, krásný den sleduje Lovra, homosexuálního válečného hrdinu a úspěšného režiséra, který se po letech bojů proti fašistickým silám během druhé světové války stává cílem represivního komunistického režimu. Film zobrazuje nejen jeho cestu, ale také osudy jeho přátel a kolegů. 

„Tento film je milostným dopisem generaci, která byla utlačována kvůli své sexualitě,“ říká režisérka v rozhovoru pro magazín Deadline. Inspirací jí byl také příběh blízkého rodinného příslušníka, který čelil perzekuci celý život. „Pocházím sice z velmi progresivní rodiny, kde rodiče i prarodiče byli profesoři, ale vyrostla jsem v jakési ochranné bublině. I tak jsme jako děti v 80. letech viděly, jak těžké bylo být gay. Tento film je způsob, jak mu vzdát hold.“

Příběh také detailně zobrazuje děsivé praktiky na ostrově Goli Otok. „Vězni byli nuceni vítat nově příchozí brutálním bitím. Kdo odmítl, skončil sám mezi těmi, kteří byli biti. Cílem bylo zlomit lidskou důstojnost,“ popisuje režisérka.

Výzvy během natáčení
Realizace filmu, navzdory svému silnému tématu, však byla pro tvůrce plná překážek. Některé lokality odmítly spolupracovat, jakmile se dozvěděly, že film zpracovává LGBTQ+ tematiku. „Na třech místech nám zrušili natáčení, když jejich majitelé zjistili, že jde o gay příběh,“ říká Juka. Producentka Anita Juka, sestra Ivony, vzpomíná na jednoho místního úředníka, který nadšeně sliboval podporu, dokud nezjistil, že jde o „gay film“. „Po našem posledním setkání přestal odpovídat na e-maily.“

Goli Otok – bývalá trestanecká kolonie, ve které probíhaly dost brutální procesy
Foto: Adobe Stock

Problémy nastaly i s financováním. Chorvatské filmové centrum přidělilo filmu méně prostředků na propagaci než předchozím oscarovým kandidátům, což tvůrci vnímají jako možnou reakci na citlivé téma. „Byla to pro nás rána, ale posunuli jsme se dál. Naším cílem je přes všechny překážky dostat tento film mezi diváky. Věříme, že jeho poselství je důležité,“ říká Ivona. 

Další výzvou bylo obsazení herců. Někteří odmítli účast kvůli milostným scénám mezi mužskými postavami. „Říkali mi, že ty scény nepotřebujeme, že příběh je silný i bez nich. Ale já věřím, že ukazovat homosexualitu stejně autenticky jako heterosexuální vztahy je klíčové. Cenzura by byla proti duchu tohoto příběhu,“ říká Ivona.

Režisérka zároveň musela vést s herci celkem složité diskuze o tom, jak by měly intimní scény vypadat. „Bylo to stejné jako u heterosexuálních scén – chtěla jsem, aby působily věrohodně a přirozeně. Tyto scény jsou důležitou součástí filmu, protože ukazují místo, kde si postavy uchovávají svobodu. Řekla jsem jim: ‚Můžu se podívat na gay porno, ale to není realita.‘ Požádala jsem je, aby mi řekli, jak by to mělo vypadat. Měla jsem trochu obavy z toho, jak budou reagovat, ale nakonec to bylo stejné jako u heterosexuálních scén,“ dodává. 

Navzdory všem překážkám se režisérka Ivona Juka a její tým snaží dostat film k divákům po celém světě. Krásný večer, krásný den nejenže připomíná temnou kapitolu jugoslávské historie, ale také otevírá důležitou diskuzi o diskriminaci LGBTQ+ komunity, která stále rezonuje i v dnešní době. „Věříme, že tento příběh má univerzální poselství.“