Bůh je duhový: Dokument, který pomáhá hledat soulad mezi církví a životem LGBTQ+ komunity

„Názory na věřící jiné citové orientace a identity jsou rozprostřeny na širokém spektru v církvi jako v celé společnosti. V církvi je to od jejich úplného odmítnutí – ,,neboť žijí ve hříchu“, přes jejich akceptaci, pokud žijí v celibátu, různě otevřené přijetí pokud žijí ve stabilním svazku, až po ochotu žehnat párům stejného pohlaví, či jim v budoucnu umožnit uzavřít manželství.“

Tohle nám říká anotace celého projektu, a je to myšlenka, jež se táhne celým dokumentem. Ten se zaměřuje na příběhy několika LGBT lidí, kteří byli téměř celý svůj život spojeni s církevním životem. Jedním z nich je Jaroslav Lorman, morální teolog, bývalý římskokatolický jáhen, vysokoškolský pedagog, překladatel a ředitel organizace Život 90, který se dlouho trápil tím, že ačkoliv žije v manželském svazku se svojí ženou, ve skutečnosti touží po mužské lásce. „Po devíti letech vztahu jsem to přestával psychicky dávat. Moje jediná představa toho, co můžu dělat, bylo to, že odejdu z tohoto světa. Skončil jsem na nějakou chvíli na krizové intervenci v Bohnicích, kde jsem o tom poprvé mluvil s psychologem,“ popisuje část svého života. 

Dále zde vystupuje Dagmar Křížková, bývalá řeholní sestra a zakladatelka společenství Logos, které sdružuje LGBT věřící. „V klášteře jsem se zamilovala do spolusestry, ale nebylo pro mě přijatelné žít nějaký dvojí život. Svým odchodem z kláštera jsem zároveň opustila i tento vztah, což nebylo snadné.“

Promluvil i Petr Miencil, bývalý člen římskokatolické církve, dnes duchovní Starokatolické církve. „Hodně negativně na mě zapůsobila zmínka jedné řeholní sestry, které jsem důvěřoval. Měl jsem pocit, že se jí můžu svěřit s tím, že jsem gay, a že bych rád žil v partnerství, ale přesto se dál považoval za věřícího. Ona mě docela chladně odmítla a začala mě varovat zdviženým prstem, že to je život v hříchu. To byl pro mě moment obratu, kdy jsem si řekl, že takhle to dál nejde.“

Ale dokument není jen o jejich životních změnách, o svých myšlenkách a postojích v něm promlouvá ohledně střetu LGBT světa a církve několik dalších lidí, kteří sice nejsou queer, ale přesto mají z jedné či druhé strany k tomuto tématu velmi blízko. Slyšet tedy můžeme slova dominikánského kněze Benedikta Tomáše Mohelníka: „Sekulární vědy a teologická reflexe čím dál více ukazují, že lidská osobnost je velmi komplexní, mnohavrstevná, a že sexualita není jednoduše bipolární.“

Bezesporu zaujme i postoj evangelické farářky Anny Polckové: „Bůh pro mě není nějaká fiktivní postava, nebo něco, co si tvořím ve své fantazii. Je to někdo, kdo mi dává sílu, kdo mě zplnomocňuje k tomu, abych byla člověkem v obrazu Božím, a abych to stejné člověčenstvo dopřála všem lidem bez rozdílu. I těm LGBT. A i když se to mnoha lidem, zejména některým církevním představitelům, nelíbí, budu to dělat dál.“

Mnohé jistě překvapí informace evangelického faráře pro menšiny Mikuláše Vymětala: „Když přijdou s vážným zájmem dva lidé stejného pohlaví, a požádají o požehnání, tak ho mohou v kostele dostat, ale nikdo není povinen jim ho udělit, protož jsou lidé, kteří s tím nesouhlasí. Máme svobodu svědomí, tedy farář nemá tuhle povinnost, ale má povinnost kontaktovat někoho, kdo s tím problém nemá.“

Myslíte, že se někdy dočkáme duhové vlajky na úplně všech církevních budovách?
Foto: Adobe Stock

Nechybí ani jasný názor na neúplné manželství pro všechny – partnerství – a to z pohledu Tobiáše Frýdla z Československé církve husitské: „Já bych určitě o možnost vstoupit do stejnopohlavní manželství stál, ale ve chvíli, kdy se to bude jmenovat manželství. Hodně lidí říká, ať se narovnají práva, ale zůstane jiný název, s tím však nesouhlasím. Je to stejné, jako kdybychom ženám, když se hlásily o možnost volebního práva, řekli, že jim ho dáme, ale kvůli tomu, že jsou ženy, tak by na rozdíl od mužů, kteří mají hlasovací právo, měly právo rozhodovací. Budeme tomu říkat jinak, ale bude to mít stejnou váhu a platnost. To je blbost.“

Ještě zmíním, že v dokumentu se dále objeví herečka a moderátorka Ester Janečková spolu se sestrou Svatavou Havlíčkovou, které společně založily online poradnu pro LGBT lidi „S barvou ven“. Ty zde společně například sdílely nešťastný příběh Filipa (syn Svatavy), jenž si vzal život kvůli tomu, že okolní církevní společnost, ve které se odmala pohyboval, odmítala jeho homosexualitu. 

Uslyšíte i slova biskupa a redemptoristy Stanislava Přibyla, psychologa a terapeuta Norberta Uhnáka, který se svým partnerem žije už 23 let, progresivního rabína Davida Maxy, a synodního seniora církve evangelické Pavla Pokorného. 

Dokument rozhodně doporučuji zhlédnout, neboť výše uvedené citace jsou jen střípkem všech informací, názorů a příběhů, které jsou v něm obsaženy. Jediné, co osobně považuji za lehce „smutné“, je fakt, že tento pořad trvá jen necelých 30 minut. Což je škoda, protože si myslím, že téměř každý z těch, kdo v něm jsou, by si zasloužil minimálně svoji vlastní půlhodinku v podobném pojetí. Ale kdo ví, třeba se někdy v budoucnu dočkáme rozšíření.